Před 30 lety zemřel významný tišnovský rodák

PhDr. Vladimír Kyas, CSc. – slavista a editor staročeské bible

V Tišnově sice pobyl pouhé tři roky coby malé dítě, nicméně jméno našeho města zůstane už navždy zapsáno v curriculu vitae špičkového českého jazykovědce jako jeho rodiště. Vladimír Kyas se narodil 27. února 1917 v domě č. 292 na Brněnské ulici a při křtu dostal jméno Vladimír Ctirad Václav. Jeho otec JUDr. Karel Kyas, který se mimo jiné významně věnoval kulturním stykům s Lužickými Srby, byl v té době v Tišnově okresním soudcem a zapojil se i do městské samosprávy, v níž první dva roky po skončení světové války působil jako náměstek starosty Aloise Řezáče. Maminka Anežka, rozená Hudcová, pocházela z Hodonínska a s manželem měli kromě syna Vladimíra ještě dvě mladší dcery Ludmilu (1921–2003) a Věnceslavu (1922–1946). Po jmenování Karla Kyase do funkce předsedy okresního soudu v Hlučíně se celá rodina v roce 1920 z Tišnova odstěhovala.

Vladimír maturoval v roce 1936 na klasickém brněnském gymnáziu a poté studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity slavistiku, klasickou filologii a hudební vědu. Z řady významných profesorů na něj měl největší vliv Bohuslav Havránek, který pečoval o další vzdělávání svých nejtalentovanějších žáků i po zavření vysokých škol. V té době Kyas krátce učil na reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze a potom byl pomocným učitelem na průmyslové škole textilní v Brně. V roce 1949 se stal pracovníkem České akademie věd a umění, od roku 1953 působil na brněnském pracovišti Slovanského ústavu (později přejmenovaného na Ústav pro jazyk český) Československé akademie věd. V roce 1950 získal doktorát a o čtrnáct let později se stal kandidátem věd. Kvůli svému náboženskému přesvědčení se – s výjimkou krátkého externího působení na brněnské univerzitě – nikdy nestal vysokoškolským profesorem, nicméně v létech 1972–73 přednášel slavistiku na univerzitě v italském Janově. K jeho tamějšímu působení se váže pikantní historka: Kyas si totiž jako svoji úvodní přednášku připravil pojednání o Konstantinu a Metodějovi, ale studenti si prý vyžádali, aby místo toho přednášel o Haškově Švejkovi.

V oblasti staroslověnské filologie se Vladimír Kyas věnoval především tzv. parimejníku, což je výbor čtení ze Starého zákona v pravoslavné a řeckokatolické církvi. Na toto téma publikoval několik studií a došel k závěru, že na Moravě doznívala staroslověnská kultura ještě v následujícím století a následně pak nalezla útočiště v Sázavském klášteře. Podílel se rovněž autorsky i redakčně na rozsáhlém Slovníku jazyka staroslověnského, připravoval i řecko-staroslověnský slovník, ovšem tuto práci již nedokončil.

Svůj hlavní odborný zájem Kyas upřel na studium starých českých biblických tisků a staročeské překlady bible. Zkoumání starých překladů bible do slovanských jazyků se totiž věnoval již od studentských let. Souhrnné výsledky jeho bádání jsou shromážděny v posmrtně vydané knize Česká bible v dějinách národního písemnictví (1997, Vyšehrad a Křesťanská akademie), v pěti svazcích také postupně vycházela Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, kolektivní práce, jíž byl Kyas editorem. První tři části cyklu byly publikovány ještě za jeho života – dílo se týká především tzv. Bible drážďanské, což je zřejmě nejstarší český překlad bible datovaný obvykle do roku 1360, a Bible olomoucké (rukopisný staročeský překlad z roku 1417). Podle Kyasova zjištění přeložilo první českou bibli asi deset odborníků patrně pro Emauzský nebo jiný ženský klášter a zřejmě byl mezi nimi i populární pražský kazatel Milíč z Kroměříže.

Kyas byl rovněž členem Československo-polské jazykovědné komise, v rámci níž se zabýval například českými předlohami staropolské bible a žaltářů. Spolupracoval při tom s profesorem Stanisławem Urbańczykem z krakovské univerzity, při čemž se spřátelil i s jeho žákem Karolem Wojtyłou, pozdějším papežem Janem Pavlem II. Kompletní Kyasova bibliografie, zahrnující práce vydané mezi lety 1940–2009, jichž byl autorem nebo spoluautorem, čítá úctyhodných 104 položek.

Jak jsme již uvedli, vystudoval Vladimír Kyas vedle slavistiky a filologie rovněž hudební vědu. Hudbě se ale věnoval i prakticky. Velmi dobře hrál na klavír a zpíval gregoriánské chorály, dokonce v brněnské katedrále. Měl velký přehled o světové hudbě a zejména o operním umění. Vladimír Kyas zemřel náhle 24. května 1990 v Brně a je pochován na Ústředním hřbitově města Brna (skupina 54, hrob č. 31–32).

Václav Seyfert

Zdroje:
Vladimír Kyas, Tišnovsko, vlastivědný časopis, 1977, autor Karel Fic
https://cs.wikipedia.org, heslo Vladimír Kyas
https://encyklopedie.brna.cz, heslo PhDr. Vladimír Kyas, CSc.
Vladimír Kyas sedmdesátiletý, Listy filologické, č.1/1987, autorka Ludmila Pacnerová
Zemřel Vladimír Kyas, Naše řeč, č. 5/1990, autoři Milada Homolková a Petr Nejedlý
Píše Jakub Sichálek, Institut pro studium literatury, 1. 11. 2017
Slovník českých jazykovědců v oblasti bohemistiky a slavistiky, Masarykova univerzita, 2014, autor Radoslav Večerka