Formativní hodnocení v ZŠ Deblín

Formativní hodnocení? Ve škole? Copak nestačí známky? Co to vlastně je?

Poslední dobou je ve školním prostředí čím dál častěji slyšet termín formativní hodnocení. Je náročné popsat v krátkosti, co to vlastně znamená. Stručně řečeno, jde o takový přístup učitele, který nejen pomáhá každému jednotlivému dítěti v dalším vzdělávání, ale pomůže mu přemýšlet i o tom, proč a co se vlastně učí, jak si s vědomostmi stojí a kde je třeba zabrat. Pedagogovi toto zjištění napoví, jak na tom dítě je, a tak může následně nastavit výuku pro žákův nejlepší další posun.

Formativní hodnocení je velice rozsáhlé téma shrnuté v těchto pěti strategiích:
• Porozumění cílům učení – učitel na začátku hodiny objasní žákům cíl lekce, aby opravdu porozuměli, co se mají učit a proč, co budou vlastně na konci této hodiny umět. Také jim může ukázat různě kvalitní výsledné práce a společně s dětmi popřemýšlet, proč jsou nebo nejsou kvalitní – nastaví tak s dětmi kritéria dobré práce. Ty jim pomohou se takové práci přiblížit, nebo ji dokonce ještě vylepšit.

• Důkazy o učení – jak zjistí učitel, co se dnes kdo naučil, a jak to pozná samo dítě? Uměl by žák k novému tématu pokládat otázky? Nebo zvolí pedagog test či dotazník, nakolik to děti pochopily? Test je možné napsat ne pro rozdání známek, ale aby učitel zjistil, co děti zvládly a co ještě ne, a následně tomu přizpůsobil výuku.

• Užitečná zpětná vazba od učitele – jejím cílem je snažit se ne rozdávat známky, ale popsat dítěti, kde lze vidět pokrok, v čem se může zlepšit a hlavně jakým způsobem. K tomu přispěje popisné slovní hodnocení udělené namísto známek nebo jako komentář dodaný ke známce. Podstatou je také vést  děti k tomu, aby si hledaly chyby samy.

• Žáci jako zdroj učení pro sebe navzájem – děti spolupracují ve skupinách, mimo jiné také s cílem požádat o pomoc spolužáka a učit se od něj. Pedagog vede děti k získání dovednosti dávat si efektivní zpětnou vazbu navzájem.

• Každý je vlastník svého učení – děti se učí pracovat se sebehodnocením, zaznamenávají si vlastní pokrok, tvoří portfolio a do něj zakládají důkazy o svém učení. Neúspěch považují za běžný, často dokonce i nutný. Učitel se dětí ptá na průběh výuky, co jim vyhovovalo a jak by mohl hodiny zlepšit.

Každá strategie obnáší propracované a vyzkoušené doporučení, aktivity a nápady do výuky. Je to komplex dovedností pedagoga, který je velmi rozsáhlý, těžko ho tedy v celkové šíři obsáhnout. Nicméně považujeme za velice důležité se k němu přibližovat. Někteří
učitelé samozřejmě používají formativní přístupy, aniž o tom přemýšlí. Například do vzdělávacího programu Začít spolu (mezinárodní označení Step by Step), který je v Deblíně a v některých dalších školách na Tišnovsku, mnohé prvky už z principu patří.

Tento styl práce s dětmi pomáhá zlepšit motivaci žáků a převádí na ně velký díl odpovědnosti. A všichni víme, že především na druhém stupni motivace u většiny „dětí“ výrazně klesá. (Tedy vlastně spíše se jejich zájem obrací jinam – na kamarády a dostatečně módní účes či oděv, což je vlastně v tomto věku v pořádku.)

Učitelé naší školy v Deblíně se snaží formativnímu hodnocení přibližovat již delší dobu a nyní jsou druhým rokem zapojeni do projektu, díky němuž mají možnost se tomuto tématu věnovat naplno. Probíhají pravidelná setkávání a školení pedagogů, sdílení, komu se co a jak daří, co se komu osvědčilo… Vzájemně si tak předávají svoje zkušenosti, a to i s jinými školami – probíhají společné konference a vzájemné návštěvy, nahlížení do hodin kolegů. Do naší školy přijíždí pravidelně mentorky, které chodí do výuky a pomáhají pedagogům hledat cesty k rozvoji formativních přístupů.

Je fajn slyšet od dětí zážitky, jak probíraly svůj průběh pololetí s učitelem a zapisovaly si jej do portfolia nebo jak se jich učitel zeptal, co jim dnes v  hodině vlastně doopravdy pomohlo.

Víme, že formativní hodnocení se pomalu prodírá již do všech škol a učí se na pedagogických fakultách. Věříme, že pomůže všem našim dětem k větší odpovědnosti a také radosti z vlastního učení. A to nejen na základní škole, ale nejlépe po celý život.

Iveta Štamberová (dříve Kosová)