Pády letadel na konci války

Když je v Tišnově zmíněno téma zříceného letadla, automaticky se vybaví „slavný“ pád spojeneckého zásobovacího bombardéru B-24H-30-CF Liberator, který na konci války dopadl sestřelen a téměř celý shořel nedaleko dnešní hasičské stanice a hradčanské vlakové zastávky u Tišnova. Jde také o nejlépe zdokumentovanou leteckou havárii, jež je každoročně připomínána populární pietní a vojensko-historickou akcí Flying Rumor. Na Tišnovsku však nešlo o jedinou událost. V letech 1944–45 se v regionu odehrála hned tři podobná nedobrovolná letecká přistání. Na to, že šlo o válečné roky, je však unikátní fakt, že dle dostupných dobových záznamů a materiálů žádná z těchto událostí neskončila tragicky. Ani pro posádku ve vzduchu, ani pro obyvatelstvo na zemi.

V Tišnovských novinách psal o těchto událostech naposledy před dvanácti lety nyní již zesnulý písmák a znalec regionu pan Karel Krejčí. Za použití jeho materiálů a archívu Tišnovských novin si tedy v rámci připomínky 75. výročí ukončení bojů II. světové války na Tišnovsku dovolíme zopakovat dvě z těch již zapomínaných „kuriozit“ regionální historie, které se odehrály v nedalekém Synalově.

Synalov, 14. 3. 1944
Vyvýšená poloha hory Sýkoř představovala v krajině Tišnovska pro piloty vždy nejen významný orientační bod, ale nezřídka i nebezpečný oříšek. Místní říkají, že si hora tvoří svoje počasí. Mraky přitahuje i rozráží a zejména se s oblibou zahaluje i na dlouhé dny hustou podzimní nebo jarní mlhou. To pak doslova zmizí a stane se z ní nečekaná past. Osudnou se tak stala 14. března 1944 pro stroj pilota německého střemhlavého bombardéru Junkers Ju 87 zvaného „Stuka“. Těžko dnes soudit, co předcházelo pádu, a tak vodítkem může být pouze dobový záznam, který uvádí, že ke zřícení došlo pro nepříznivé počasí. Kdo zná ony synalovské mlhy, umí si situaci dobře představit. Informace, že letoun se zřítil nad Ochozí, ukazuje na směr, odkud přilétal. Zřejmě v nízké výšce nad obcí jej po úhybném manévru z údolí překvapila hmota hory Sýkoř tak, že nestihl zvednout stroj dostatečně vysoko, a v sedle mezi Ochozí a Synalovem mohl zavadit a poškodit stroj o vrcholky velkých buků. Zde se pilot před pádem zachránil na padáku výskokem, neovládané letadlo ale už jen opsalo nad Synalovem široký oblouk a dopadlo na louku v místě zvaném „Dalíšky“. Od té se mělo odrazit a rozbít na okraji lesa. Obyvatelé Synalova tak mohou hovořit o štěstí, že se letoun nezřítil přímo do zástavby obce v kotlině. Podle Karla Krejčího šlo o stroj výcvikové jednotky SG (Schlachtgeschwader) 102 z Havlíčkova Brodu.
Zajímavostí této události je, že zůstala v pamětech jaksi upozaděna, dost možná nejen proto, že proběhla ještě „hluboko“ ve válečné době, a o likvidaci stroje se postarala tehdejší protektorátní správa. Určitě byla v paměti překryta druhou leteckou havárií, která se nad Synalovem odehrála o rok později, a jen pár set metrů od místa prvního dopadu.

Synalov, 25. 4. 1945
Vysoko položený terén v okolí Synalova se stal ještě jednou nedobrovolnou přistávací plochou, a to pro německého pilota stroje Messerschmitt Bf 109. Stroj označený bílou desítkou patřil asi II./JG 52. Tato jednotka měla tehdy letiště v Hörschingu a operační oblast Brno a Pasov. Příčina nouzového přistání letounu byla v tomto případě ryze válečná a stroj dosedl na zem po leteckém souboji zřejmě v rámci operace osvobozování Brna. Podle záznamů zasažený stroj odhodil kryt kabiny nad Šerkovicemi, které leží od místa „přistání“ právě ve směru od Brna, na jih, ještě před Lomnicí. Pilot se opět zachránil na padáku výskokem v nízké výšce a jeho stroj poté přistál „na břicho“ na hřebeni „Na Balinkách“ či Bařinách, jak je odlesněný hřeben na jih od Synalova směrem k Lomnici nazýván. Synalov navrší ochránilo od přímého zásahu, který mohl nastat, pokud by letadlo přeletělo jen o kousek hřeben Balinek, za nímž by stroj pokračoval přímo do kotliny se zástavbou.
O této události již nejsou místní zdroje tak skoupé na slovo. Zatímco předchozí havárii v roce 1944 žádná z místních kronik nezachycuje, událost ze samého konce války Kronika obce Synalova stručně, ale výstižně uvádí: „… koncem války přistává nouzově v katastru obce německé letadlo, jehož sláva končí v pozdější době zčásti ve sběru starých surovin, zčásti se stává ‚válečnou‘ kořistí mnohých občanů.“ Zajímavá je i dobová fotografie z archívu Karla Krejčího, která ukazuje, že troska letadla byla oblíbeným místem obhlídek mládeže a dětí.

Dnes místa obou leteckých havárií již nic nepřipomíná. Jen vzpomínka na neklidné válečné časy v pamětech a učebnicích a výhledy do kraje, které tu zůstaly stejné.

Vladimír Vecheta, ed.