Květinové hodiny Tišnovska

Za podléškami a konikleci

První měsíce roku patřily rostlinám bíle kvetoucím, další fáze našich květinových hodin je modrá. Já vím, do března rozkvétá třeba i žlutý podběl a méně nápadný křivatec nebo červenofialové dymnivky, alespoň v naší rodině však bylo (a dodnes je) zvykem putovat za modromodrými podléškami a modrofialovými konikleci.

Jaterník podléška (též jaterník trojlaločný) je dosud poměrně běžným druhem listnatých hájů nižších a středních poloh. Růstává i pod lískou – odtud název podléška. Je zajímavé sledovat, kam až od Tišnova proniká do nitra Českomoravské vrchoviny – údolím Besénku po odbočku na Strhaře, údolím Svratky po Vír, údolím Loučky po Mitrov. My však, zpravidla již první březnový víkend, putujeme pod Rohozec do údolí Jamenského potoka. Potůček tam teče místy i po cestě a hned nad ním na úpatí svahu pod smíšenými a bukovými porosty se to sem tam modrá. Jak úlevná očista očí po vleklé spíše šedivé než bílé zimě! Nelze ovšem zamlčet, že vzácně se vyskytují i rostliny růžově kvetoucí, jak jsem před lety zjistil na hřbetu Lysé nad Šerkovicemi. V průběhu března se pak dá jít za modrou záplavou podléšek třeba i na Šatany na severním úpatí Klucaniny. A vzpomenete si – jak je tomu dávno pradávno! – že první kytičku od dívky jste dostali pod Vokounovou vyhlídkou. Nebyla to tradiční kytička fialek, ale právě podléšková. Snad tam rostou dodnes.

Podstatně vzácnějším druhem než jaterník podléška je koniklec velkokvětý, zákonem chráněná rostlina teplých a suchých strání zejména na vápnitých podkladech. Má poměrně malý areál, většina lokalit je soustředěna do jižní poloviny Moravy. A možno říct, že Tišnovsko bývalo koniklecovou velmocí. Věhlasný botanik docent Jan Šmarda uvádí z Tišnovska a Kuřimska v první polovině minulého století dvacet lokalit; zůstala jich zachována sotva polovina!
Vzpomínám, jaký to býval pro nás děti svátek, když se v neděli koncem dubna – kolem sv. Jiří – putovalo z Tišnova na pouť do Čebína. Do poloviny padesátých let se ještě dalo jet starou „tišnovkou“ do Drásova. A odtud pak pěšky na Malhostovickou pecku, sousedící Zkamenělou svatbu a přes Čebínku na kolotoče a „gumového“ hada do Čebína. Těch konikleců, co jsme cestou potkali! Na prvních dvou jmenovaných kopečcích rozkvétají dodnes, třebaže místo stovek již jen desítky, a jsou proto dokonce vyhlášeny za evropsky významné lokality programu Evropské unie NATURA 2000. Nejkrásnější část Čebínky – skalnatý jižní svah – zmizel i s konikleci a dalšími vzácnými druhy při těžbě vápence. Několik posledních květů – sotva deset – jsem tam vloni našel na lesním okraji při západním úpatí.

Třetím místem u Čebína, kde koniklece dosud rostou, je evropsky významná lokalita Na Lesní horce. Kdo však odtud pamatuje záplavu květů ještě před půl stoletím, bude i zde poněkud zklamán, populace konikleců značně prořídla. Ale snad se ji podaří díky vyhrabávání staré trávy a likvidaci živelného náletu dřevin zachránit, obdobně jako na Svídovci mezi Rohozcem a Jamným.

Šmardou uváděné koniklece na Květnici již nepamatuji, zato si je dobře pamatuji na Klucanině. Rostly tam na dvou místech. Populace na okraji borového lesa poblíž mostu přes říčku Lubě (říkali jsme tomu místu „U drásovského mostu“) zanikla začátkem devadesátých let minulého století. Byla utlačena náletem dřevin a vysokých bylin a trav. Rozsáhlejší populace na Trnci zanikala již v průběhu šedesátých let. Část lesního okraje s konikleci si tam zabrali zahrádkáři z nově vznikající kolonie v opuštěném hliníku cihelny a ukládali zde zahradní odpad i stavební materiál. Další část byla přeměněna v jistě užitečné a dodnes oblíbené a vyhledávané hřiště. Poněkud absurdní ovšem bylo, že zde místo vzácných konikleců, čilimníků řezenských a hvězdnic chlumních, zaniklých při terénních úpravách, byly pro okrasu vysazeny kosatce a další zahradní druhy.

Když jsem se nedávno při výzkumu moravských šibenic v týmu prof. Josefa Ungra pokusil rekonstruovat vegetační kryt v 18. století odlesněného šibeničního pahorku nad Trncem, uvědomil jsem si, že cesta odsouzenců k tišnovské šibenici vedla suchými trávníky, ve kterých se to v průběhu dubna muselo modrat konikleci! A moc jsem si přál, aby se alespoň některé pahorky na Tišnovsku i nadále modraly vzácnými květy, ovšem bez kulisy hrůzných šibenic.

Jan Lacina