Jaro je tu, přilétají tažní ptáci

Kukačka obecná – Cuculus canorus je stěhovavý pták. K nám přilétá v období konce dubna a na začátku května a odlétá v srpnu na africký kontinent. Jen málokterý z evropských ptačích druhů se může chlubit tím, že jej podle hlasu pozná úplně každý.

Tento středně velký pták má podlouhlé tělo zakončené dlouhým ocasem. Samci jsou modrošedí až šedí s příčným pruhováním. Jejich spodní strana těla má barvu bílou a na prsou s tmavými šedohnědými příčnými pruhy. Samice bývají zespodu hnědé, někdy s červeným přídechem a méně výrazným proužkováním.

Kukačky jsou ptáci samotářští, takže je nikdy nenajdete ve velkých hejnech či skupinách. Žijí skrytě, pokud kukačku spatříte, tak spíše za letu, kdy připomíná menšího dravce. Nevytvářejí trvalejší páry. Samci vábí samičky typickým voláním „kuku“, na které samice odpovídají „kvikkvikkvik“. Na fotografii je sameček a pořízena byla u řeky Svratky na staré vrbě. Samice vejce snáší v době od května do července. Kukačky vlastní hnízda nestaví, využívají nevědomého pohostinství většinou malých hmyzožravých pěvců. Hostiteli bývají rákosník, červenka nebo rehek zahradní. Samice vloží vždy jedno vejce do hnízda nového opatrovníka. Malá kukačka se vylíhne už po dvanácti dnech a velmi rychle roste. I díky tomu je schopná ihned vyhodit z hnízda ostatní mláďata nebo ještě nevylíhlá vejce. Za sezónu do hnízd naklade 15 až 20 vajec i více. Kukačka se živí především hmyzem. Velmi ráda má velké brouky
a housenky, motýly.

Podle tradice má každá dívka, zaslechne-li kukaččí hlas, spočítat, kolikrát zakuká, a podle toho zjistí, za kolik let se vdá. Snad každý zná písničku: Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme, pojedeme na luka, až kukačka zakuká.
Kukačka už zakukala, má panenka zaplakala, kukačko, už nekukej, má panenko, neplakej…

Josef Permedla