Dvě stoletá sportovní výročí

V březnu 1920 získali fotbalisté Ostrovec

18. března uplyne sto let od dvou událostí, které významně pohnuly tišnovským sportem. Můžeme si je připomenout díky dokonalé dokumentaci bývalého fotbalisty a sportovního funkcionáře Josefa Kadlece, který nejen podrobně zaznamenával veškeré dění v podobě fotografických a  výstřižkových alb, dnes uložených v Podhoráckém muzeu, ale s časovým odstupem desítek let také o všem psal do místního tisku. Většina následujících informací tedy pochází z jeho bohaté pozůstalosti.

Družstva Sportovního klubu Tišnov se po 1. světové válce věnovala milovanému fotbalu, kde se dalo, protože stálé vlastní hřiště klub neměl. Na dobytčím tržišti na Kukýrně to nebylo hygienické, stejně jako „Na békovni“ za Červeným mlýnem, kde se dalo hrát, jen když byli býci poklizeni. Zápolilo se i před nádražím, mezi Dřínovou a Květnicí či u sokolovny. Nejčastěji se ovšem využívala louka na Ostrovci u výtopny – jejím majitelem byl starosta Alois Řezáč, který souhlasil i s umístěním šaten hráčů ve své blízké továrně.

Na podzim 1919 se fotbalistům ještě podařilo přesvědčit pana starostu, aby povolil hraní zápasů na své louce, ale situace byla neudržitelná a klub hned počátkem roku 1920 požádal městskou radu o přidělení prostoru ke zřízení hřiště. Ještě 3. března se zdálo, že na Ostrovec mohou fotbalisté zapomenout, a že se fotbal bude hrát na Pastviskách. To nakonec rada města zamítla, ale současně pověřila starostu Řezáče, aby fotbalistům za každou cenu opatřil hřiště jinde. Ti mezitím hledali přímluvu i u velkostatku v Předklášteří a vše se nakonec podařilo vyjednat tak, že 18. 3. 1920 se starosta přece jen uvolil zřídit hřiště na Ostrovci u městské koupelky. Nejprve byl pozemek poskytnut na jeden rok bez jakéhokoliv nájemného, a přestože starosta ani pro další období nepožadoval uzavření žádné smlouvy, byl nakonec prostor oficiálně pronajat Sportovnímu klubu Tišnov na dobu 99 let, a to zcela bezplatně.

Další kroky tišnovských fotbalistů po 18. březnu popisuje Josef Kadlec takto: „Hřiště bylo položeno podél řeky a jeho plocha musela být důkladně upravena, protože přes ni vedla vozová cesta a na různých místech se doloval písek. Pracovní morálka hráčů i výborů byla dobrá, takže za dva měsíce bylo hřiště urovnáno, zválcováno; bylo rovné jako stůl. Přes obecní potok byla opravena lávka se zábradlím, postaveno 40 m laviček, vybudovány nové branky, které byly pestře natřeny. Na hřišti brzy vyrostla travička a stalo se opravdu příjemným a klidným prostředím, důstojným okresního města. Starosta města Al. Řezáč byl jmenován čestným členem klubu.“

Vysněné místo mělo ovšem stinnou stránku, kterou odstranila až v roce 1957 vybudovaná vírská přehrada. Hřiště totiž trpělo každoročními jarními záplavami – až 40 centimetrů silné naplavené kry se musely odtahovat zpět do Svratky a na hřišti zůstávaly hluboké jámy a spousta bahna. Všechny potíže však fotbalisté překonali a na Ostrovci se fotbal hraje dodnes.

Sport se otevřel i ženám
Téhož 18. března 1920 se udála ovšem ještě jedna důležitá věc: výbor SK Tišnov rozhodl, že „od dnešní výborové schůze se počínají přijímat i ženští členové“. A jako první byly hned přijaty sestry Stejskalovy. Tím byl položen základ tišnovské ženské házené. S jejími pravidly, tehdy to byla tzv. česká házená, seznámil členky o měsíc později matrikář klubu Macků a dámy projevily o nový sport takový zájem, že se hned přihlásilo asi 25 sportovně nadšených mladých dívek. 25. dubna viděly poprvé na vlastní oči zápas mezi dvěma týmy Moravské Slavie a 15. května už samy sehrály utkání proti družstvu Židenic, kterému podlehly 1:3. Skvostné musely být jejich první dresy: na hlavě růžové čepice, bílé halenky s růžovými proužky, tmavomodré sukénky, tmavomodré kalhoty podkasané nad koleny. V roce 1923 sice ženská házená v Tišnově opět zanikla, ale družstvo bylo obnoveno roku 1942 a po druhé světové válce hrálo dokonce ligu.

Václav Seyfert