WUSHU a Nicol Svobodová

WUSHU a Nicol Svobodová

čínské bojové umění ovládnou i děti

Drobná dívenka s trochu plachým úsměvem se naoko neliší od svých osmiletých vrstevnic navštěvujících tišnovské základní školy. Galerie blyštivých pohárů a medailí na stole před ní ale dává tušit, že tu sedí velká naděje domácího sportovního dorostu. To se ostatně za okamžik potvrdí, když se na mé přání postaví a ve volném prostoru předvede s klidem a přesností sestavu cviků, postojů a kopů, o jejichž přesnosti a kvalitě provedení není pochyb. Jako by v ten moment povyrostla. Tak to je wushu, čínské bojové umění, a jeho žákovská šampionka kuřimské školy bojového umění
z Tišnova.

Jak by ses čtenářům Tišnovských novin představila, kdo jsi a kde žiješ?
Jmenuji se Nicol Svobodová, narodila jsem se v Boskovicích, s rodiči a starším bratrem žiji v Tišnově na Trnci a chodím do 3. třídy na Základní školu Smíškova.

Co tě vedlo k tomu věnovat se už v osmi letech čínským bojovým sportům, zvlášť když jsi holka?
Motivací mi bylo věnovat se něčemu, co mi pomůže se ubránit. S nápadem přišel táta, abych se uměla bránit třeba před klukama, hlavně pak před starším bratrem… (smích)

Máš za sebou už dva roky. Patříš tak ve vaší skupině ke starším „mazákům“?
Začínala jsem v 1. třídě, když mi bylo šest let. Do cvičení nastupují děti mladší nebo starší, holky i kluci. Ty počty jsou zhruba stejné. Každý rok je nábor a vzniká nová skupinka. Noví začínají v kategorii začátečníků. Já už teď chodím na tréninky v kategorii pokročilých se staršími.

Teď malá otázka na maminku, která tu s námi sedí. Co jste na nápad svého manžela říkala vy?
Osobně jsem se tomu nebránila. Mám za to, že jde o pěkný sport, který dceři hodně dává. Především hodnotím výchovu ke kázni a úctě k druhým. To  naše děti zejména hodně potřebují.

Hlavním motivem čínských bojových umění je tedy sebeobrana a snaha vycvičit své tělo a podřídit ho sebekontrole. Jak se po těch dvou letech cítíš?
Začalo mě to víc bavit. Už mi jdou lépe postoje a skoky. Jako začátečníkovi mi nešly některé otočky, ale teď už mi to po dvou letech jde líp.

Kdybys popsala, jak probíhá trénink?
Naše skupinka na tréninku mívá okolo 15–20 lidí. Ve skupině pokročilých je nás asi 10. Trénink vede naše trenérka (sifu Helena Vičarová – hlavní trenérka mládeže Školy bojových umění Wushu Kuřim, pozn. red.), která si nás seřadí do zástupů. Někdy začínáme trénink hrou na zahřátí a rozběhání. Pak se věnujeme jednotlivým sestavám a cvičíme postoje. Tréninky trvají dvě hodiny a máme je dvakrát týdně. Protože cílem je především příprava na soutěže, před závody míváme individuální tréninky navíc.

Nechybí ti trochu volný čas, když jsi takhle zapřažená?
Ani moc ne.

A jak probíhají samotné soutěže? Co se na nich vlastně hodnotí?
Na soutěži předvádíme předem připravené sestavy na čas a soutěžíme v jednotlivých kategoriích podle věku. Já jsem doteď soutěžila v kategorii do 8 let, od ledna se posunu do kategorie do 11 let. Rozhodčí hodnotí způsob provedení sestavy.

Když bys to víc přiblížila…
Jsou sestavy, které cvičím sama (taolu), ale některé jsou i pro dva (sanda), také se cvičí se zbraní nebo bez ní. Zatím jsem cvičila sama a beze zbraně. A teď už mám i zbraň. Začala jsem s holí. Dál bych chtěla pokračovat ve cvičení s mečem nebo dýkami. Je to náročnější, protože i když máme jen repliky z plechu, i tak se s nimi dá pořezat. Nebezpečnější jsou halapartna nebo trojzubec, které už mají ostré špice.

Když už se wushu věnuješ dva roky, kam bys to chtěla nakonec dotáhnout?
Chtěla bych úspěšně absolvovat všechny zkoušky a potom pomáhat paní trenérce s nováčkama. Zkoušky jsou dvakrát za rok, za každou získávám tzv. placku. Já mám třetí placku, ale všech placek je pět. Každá má svůj název – opice, kudlanka, tygr, orel a drak – a je průkazkou úrovně jak fyzické připravenosti, tak zvládnutí cvičební sestavy. Takže jsem teď tygr a ještě mi zbývá získat placky dvě.

Jak rychle se to dá zvládnout?
Dvě placky za dva roky. Každá kategorie trvá zhruba jeden rok. Hlavně proto, že zkoušky jsou fyzicky náročné, dělají se někdy i opakovaně. Úspěch  není u zkoušky zaručený.

V jakých soutěžích jsi tedy už sklidila úspěch?
V březnu se konal v Brně Moravský pohár 2019, kde se mi podařilo umístit na 1. místě ve své kategorii dívky do 8 let, v kategorii Taolu tradiční formy  beze zbraně. 9. listopadu se konala v Brně Juniorská liga 2019, kde jsem byla ve dvou kategoriích – Taolu tradiční formy beze zbraně, tam jsem skončila 3., a dále Taolu tradiční formy se zbraní, kde jsem vyhrála. Zatím poslední a největší soutěží bylo Mistrovství republiky v Praze 30. listopadu, kde jsem v obou kategoriích vyhrála 1. místo.

Kromě velké gratulace a přání dalších úspěchů na soutěžích v roce 2020 položím ještě poslední otázku: Kung-fu nebo wushu, jak je to správně?
Učí nás, ať svůj sport nazýváme wushu.

Výuce wushu se věnuje škola čínského bojového umění v Kuřimi, jejíž žáci se zúčastňují řady juniorských soutěží. Informace pro zájemce na www.wushukurim.cz.

Vladimír Vecheta

Další článek:
Předchozí článek: