Příroda kolem nás 2005–2020

Vám všem, kteří jste moje články četli, chci poděkovat. Také všem těm, kterým se články líbily. Na stránkách TN jsem již patnáct let.
Od roku 2005 jsme si na těchto stránkách povídali o přírodě. První články byly jen o včelách a včelaření. Chtěl jsem touto cestou v posledních letech poukázat i na některé tvory v přírodě, které na Tišnovsku mizí. Především ta mladá generace již nezná třeba na našich mezích křečka či sysla, ale tyto se mně dodnes nepodařilo vyfotografovat. V dobách mého mládí žili na našich polích a lukách. Dával jsem přednost fotografiím, ale bylo velice obtížné dnes v přírodě některé tvory na Tišnovsku zachytit objektivem. Příroda od dob mého mládí zchudla. Byly to články o hrdličce divoké, roháči či o koroptvi polní a jiných, kteří postupně mizí z našeho kraje a příroda ztrácí na své pestrosti. Poděkování patří všem těm redaktorům TN, kteří články otiskli.
Snad bych se ještě zmínil o jednom tvoru, který v roce 2018 nebyl otištěn. Byl to článek „Nečekané setkání“. A tak ještě několik řádků: Poslední červencový den roku 2018 jsem se brzy ráno vypravil do přírody nad Hájek a Stanoviska. U Stanovisek jsem před sebou spatřil ptáka, který popoletěl kousek po cestě a něco tam sbíral. Bylo ještě špatné světlo a sluníčko bylo za kopcem. Zamířil jsem tedy objektiv fotoaparátu k místu, kde se pohybovalo něco neznámého, abych mohl určit, o koho jde. Byl jsem mile překvapen, když jsem zjistil, že jde o dudka chocholatého. Několikrát jsem zmáčkl spoušť fotoaparátu, ale nebylo ještě příznivé světlo, tak fotografie není kvalitní. Chodím
do tohoto koutu Tišnovska velice často, ale s tímto ptákem jsem se tam ještě nikdy nesetkal. Při pokusu přiblížit se blíže odlétl. V Červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie – ohrožený druh. Věřím, že to nebylo poslední setkání tohoto zajímavého ptáka s typicky dlouhým zahnutým zobákem a s nezaměnitelným vzhledem s jiným ptactvem. Sice neukázal svou rozevřenou chocholku na hlavě, ale alespoň vím, že žije s námi na Tišnovsku, a věřím, že se vrátí ze zimovišť zase k nám a opět se setkáme. V roce 2018 byl viděn v chatové oblasti v Železném a na Stanoviskách. V roce 2019 byl spatřen na včelnici u Jahodné, ale také na Honech v Tišnově. Tolik o dudku chocholatém.
Určitě by se dalo psát o zajímavých tvorech v přírodě. K nim bezesporu patří některé druhy včeliček samotářek, nebo o těch málo motýlech žijících na Tišnovsku. Patří sem třeba již zmíněný křeček, kterého jsem zahlédl jen jako zakázané ovoce u obce Drásov. Také sem patří méně známé druhy sýkorek, a to parukářka, uhelníček či babka. Ale také je to vrána šedá, kterou se mi podařilo vyfotografovat u řeky Svratky v Tišnově.
Je obtížné některé tvory najít v přírodě a fotoaparátem zachytit. Rád se toulám přírodou našeho kraje. Jeden příklad
za všechny. Znám místa několika rodin jezevců, ale ne všechny jsou vhodné pro fotografování či filmování. Jsou to nezapomenutelné zážitky pozorovat je ve volné přírodě na Tišnovsku. Usadit se do úkrytu a za pár minut z nory vylézá pětičlenná rodinka. Jejich hrádky netrvají před norou dlouho, rozlezou se do okolí za potravou a vrátí se za svítání zpět do bezpečného pelíšku. Tak by se dalo povídat o černé zvěři, daňcích, liškách a jiných tvorech při fotografování a čekání na jejich přítomnost v dosahu objektivu při dobrém světle.
Byl jsem požádán redakcí Tišnovských novin, abych i nadále pokračoval se svými příspěvky o přírodě v dalších číslech TN. Věřím tedy, že tím přispěji k osvětě přírody na Tišnovsku a uspokojím všechny, kterým se články líbily. Děkuji všem svým čtenářům a předesílám příslib, že příště se mohou těšit na článek o krásné malé včelce samotářce.

Josef Permedla