100 let Gymnázia Tišnov

Gymnázium v Kronice města Tišnova

29. 9. 1936 – Zastupitelstvo se rozhodlo rozšířiti budovu gymnasia a zadalo práce:
zednickou Josefu Vitulovi za 167.07602 Kč a 12.898 Kč
tesařskou Františku Šťastovi za 35.56170 Kč
pokrývačskou Josefu Vítovi z Deblína za 3.72750 Kč
klempířskou Antonínu Snášelovi za 3.83120 Kč
stolařskou Františku Válkovi a spol. za 17.930 Kč
zámečnickou Frant. Topinkovi a spol. za 7.30490 Kč
malířskou Jak. Mičánkovi za 1.440 Kč
natěračskou Fr. Kubíčkovi a Trmačovi za 5.347 Kč
sklenářskou Volnému a Klimešovi za 5.77150 Kč
instalaci vodovodu Fr. Hanákovi za 5.599 Kč
ústřední topení firmě Kalorifera za 35.26430 Kč

Ředitelé
Na počátku dekády působil ještě ve funkci ředitele latinář a řečtinář František Hladík, a to do roku 1933. Po jeho odchodu vykonával ve školním roce 1933–34 prozatímní správu Alois Macků, profesor češtiny a němčiny, který se stal jedním z vůbec prvních dvou členů profesorského sboru školy při jejím vzniku, když byl pro práci v Tišnově uvolněn z gymnázia v Uherském Hradišti. Pocházel z Lysic na Blanensku, kde se narodil v roce 1886, v Tišnově bydlel na Riegrově ulici. V létech 1928–29 byl členem městského zastupitelstva za Republikánskou stranu zemědělskou, mandát ukončil předčasně po svém zvolení do zastupitelstva okresu. Jako funkcionáře sokolské odbojové organizace (byl dokonce starostou župy Pernštejnské) jej 8. 10. 1941 zatklo gestapo a 8. 12. téhož
roku zemřel na chirurgickém oddělení nemocnice na Žlutém kopci, které bylo tehdy využíváno i pro osoby zadržované v brněnské věznici Pod kaštany. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v budově Tyršova domu v Praze a na dvou pamětních místech v Brně. Od 1. 9. 1934 na školu přišel nový ředitel Rudolf Bříza, vyučující matematiku a deskriptivní geometrii. Společně se starostou Aloisem Řezáčem se nejvíce zasloužil o přístavbu školy, která byla provedena během školního roku 1936–37 a díky níž škola získala šest nových učeben a kabinety. Za okupace byl Rudolf Bříza v roce 1941 poslán do nuceného důchodu, ale jak se dozvíme za měsíc, na ředitelský post se později ještě jednou vrátil.

Tři významní profesoři
Jan Kosík – biologie, tělesná výchova, 1920–1941 a 1945–1948. Absolvent Karlovy univerzity, kde zažil ještě přednášky T. G. Masaryka; patřil – společně s Aloisem Macků – k vůbec prvním profesorům tišnovského gymnázia, takže jsme o něm mohli psát už minule v úvodním dílu našeho cyklu. Počínaje rokem 1923 byl po několik volebních období členem tišnovského zastupitelstva za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou, hovořil na pohřbu starosty Řezáče. Podobně jako ředitel Bříza musel k 1. 4. 1941 odejít předčasně do důchodu, později byl i zatčen a vězněn. Po Únoru 1948 byl znovu nucen opustit školu, tentokrát z rozhodnutí komunistů; za odboj proti nim byl následně odsouzen na sedm let.
Božena Kociánová, roz. Holibková – matematika, tělesná výchova, 1931–1936 a 1940–1961. Dnes již legendární profesorka matematiky, kterou nejlépe charakterizují poznámky dvou jejích později významných žáků. Jan Lacina píše: „Ta byla skutečný ,metr’, jak se říká. Na jeden zátah dokázala dát pětku celé třídě, ale naučila!“ A Jan Šmarda v témže duchu popisuje situaci po kontrolní matematické písemce: „Po zvonění na konci přestávky vstoupila do třídy, třída ztichla a povstala. Paní profesorka se zastavila hned za prahem, zavřela dveře a s nazlobeným výrazem do ticha řekla: ,Připravte se! Budu nadávat!’” Ještě v pozdním důchodovém věku se zabývala doučováním velkého množství žáků, čímž si vysloužila přezdívku „druhé gymnázium“.
Karel Cejnek – biologie, zeměpis, 1933–1959. Narodil se v rodině známého tišnovského knihaře, v Brně vystudoval přírodovědeckou fakultu. Vedle svého působení na zdejším gymnáziu byl také v období 1946–1948 předsedou okresního národního výboru v Tišnově, závěr své učitelské dráhy strávil jako docent a vedoucí katedry na pedagogické fakultě tehdejší University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Jeho celoživotní láskou bylo divadlo, kterému se věnoval jak v meziválečném období v rámci Sokola, tak později, kdy se zasloužil o obnovu divadla a o jeho pojmenování po J. F. Karasovi. Žil v létech 1905–1991.

Absolvent hodný pozornosti
Josef Vetešník (1920–1945)
– maturita 1939, třídní profesor Jiljí Kostelecký
Pocházel z Osik nedaleko Lomnice, jeho otec Ladislav byl tamním učitelem a především jedním z průkopníků šachové hry na Moravě. Josef se po maturitě stal učitelem na obecné škole v Lomnici, poté působil v Kuřimském Jestřabí. Společně s o čtyři roky mladším bratrem Ladislavem se zapojili do odboje v rámci ilegální organizace Junáka. Na podzim roku 1944 byli oba zatčeni a v lednu 1945 odvezeni z věznice na Kounicových kolejích do koncentračního tábora Flossenbürg. Zde Josef jako vězeň č. 44672 zemřel 26. února 1945, bratr jej přežil jen o necelý měsíc. V lese Na Výrovce mají bratři Vetešníkové pamětní desku a před jejich domem na Družstevní ulici byly položeny pamětní kameny Stolpersteine.

Václav Seyfert

Trojice ředitelů tišnovského gymnázia v třicátých létech minulého století. Odleva František Hladík, Alois Macků a Rudolf Bříza. Foto: z almanachu Gymnázium Tišnov 1920–1995