Zapomenutý tišnovský lékař

Občasnou zmínku o MUDr. Rabinovičovi si z dětství pamatuji. Babička o něm mluvila v samých superlativech, dokonce i jako muž byl prý pohledný. Prý se dokonce povídalo o jejich vztahu, což vyvrátila nejen babička, ale i dochovaná korespondence. Později jsem přečetla jeho podpis na rodinné náhrobní desce. Z vyprávění jsem věděla, že pobýval v Tišnově a o rodinu přišel v koncentračním táboře, prababička u něj pracovala jako zdravotní sestra a byl blízkým rodinným
přítelem, proto jsem to brala jako pěkné gesto. Až v rámci pátrání po kořenech vlastní rodiny jsem se snažila zjistit, kdo vlastně MUDr. Rabinovič byl.

Vše začalo tím, že mi maminka poslala odkaz na vzpomínky Irena Heráka na Osvětim: „V táboře jsem byl i nemocný. Dostal jsem tyfus a byl jsem na Krankenbau. Na prsa mi napsali číslo, což znamenalo, že zemřu a půjdu do krematoria na spálení. Zachránil mě doktor z Bojkovic, protože řekl, že nikam do krematoria nepůjdu, že mě vyléčí, a ještě udělám kus práce. Tak mi to číslo z prsou vymazali. Rád bych tomu doktorovi poděkoval, protože mě skutečně vyléčil, a ještě mi vymohl lehčí práci, ale nevím, jaký byl jeho další osud.“ Byl jím s největší pravděpodobností právě MUDr. Rabinovič. Zvědavost mě pobízela dál…

MUDr. Wolf Rabinovič se narodil v Soroce 31. 12. 1895 jako syn učitele Ruvina Rabinoviče a jeho manželky Geni. Jeho budoucí manželka Rosea (Růžena) roz. Ajzenberg se narodila 14. 9. 1901. Pocházela rovněž ze Sorocy a s MUDr. Rabinovičem byli v roce 1922 v témže maturitním ročníku gymnázia v Kišiněvě.

Již o rok později byl zapsán jako student české lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde promoval 24. 1. 1931. Spolu s ním tuto fakultu studovala i Rosea, ta promovala 3. 2. 1933 a do roku 1936 působila v dětské nemocnici v Praze. MUDr. Rabinovič po promoci nastoupil praxi do všeobecné nemocnice v Praze a později do nemocnice ve Znojmě. Od roku 1932 žil a pracoval v Brně, zprvu jako lékař sanatoria MUDr. Rudolfa Kropáče pro chirurgické a gynekologické choroby a porody, již v roce 1934 jako lékař sanatoria MUDr. Hugo Beckmanna a v srpnu téhož roku začal působit jako praktický lékař v Bojkovicích, okres Uherské Hradiště. Rosea, již jako jeho manželka, zahájila pediatrickou praxi v Bojkovicích na počátku roku 1937, ale v létě se vzdala praxe. Syn Rivin se narodil 21. 10. 1937.

Povolení k praxi jim bylo odňato přípisem z 29. 5. 1940, stejně jako prakticky všem židovským lékařům. Žádost o povolení praxe pro židy, již podal pro Uherský Brod 12. 6. 1940, byla (k 23. 7.) úspěšná a 1. 9. 1940 zahájil praxi pro židovské pacienty v Uherském Brodě, kam byli postupně soustřeďováni židé z celého Československa. Židovští lékaři mohli roku 1940 požádat o povolení praktikovat výlučně pro židovské pacienty. K žádostem se vyjadřovaly i lékařské profesionální organizace a úspěšných bylo málo, záleželo na počtu žádostí i pacientů v daném místě.

Spolu s manželkou a synem Rivinem byli 31. 1. 1943 s mnohými dalšími deportováni do Terezína a následujícího dne nastoupili na transport do Auschwitzu, kam druhý den dorazili. Z dokladů zaslaných z archivů koncentračního tábora je známo, že MUDr. Rabinovič byl zaregistrován pod číslem 99739, osud jeho manželky a pětiletého Rivina není znám. Z vyprávění babičky vím, že se Rosea syna při rozdělování matek od dětí nedokázala vzdát a oba byli posláni do plynových komor.

V roce 1945 se MUDr. Rabinovič vrátil z koncentračního tábora a chvíli pobýval v Nezdenicích u Uherského Brodu, později působil jako praktický lékař a lékař okresní nemocenské pojišťovny v Tišnově, Palackého 145, odkud se na jaře 1949 přestěhoval do Nového Jičína. Důvod jeho stěhování mi odhalil až nedávno Mgr. Šimon Krýsl ze Zdravotnického muzea Národní lékařské knihovny, který mi zaslal zmínku v diplomové práci o Janu Vrbovi, partyzánovi a  protikomunistickém odbojáři ze skupiny Světlana-Zlín. MUDr. Rabinovič v dubnu 1949 ošetřoval skrývajícího se postřeleného Jana Vrbu v Novém Hrozenkově. Kontakt na tehdy již těžce nemocného tišnovského lékaře manželce revírníka Jaroslava Ježe Miladě Ježové (u nichž se Vrba tehdy skrýval) zprostředkovala MUDr. Svatava Adámková z Nového Jičína. Milada Ježová uvedla, že postřelený je její milenec, kterého zranil její manžel. MUDr. Adámková odmítla pomoc s tím, že Hrozenkov je daleko a nebylo by možné dlouhodobě sledovat stav pacienta. Co věděl o celé záležitosti MUDr. Rabinovič, či co si domyslela MUDr. Adámková, není známo. V době procesu se skupinou Světlana a MUDr. Adámkovou v roce 1950 byl již po smrti.

Zemřel 14. 6. 1949 v okresní nemocnici v Novém Jičíně na těžkou chorobu jater a následujícího dne byl pohřben na obecním hřbitově v Tišnově.

Osudy „tišnovských“ židů byly zpracovány a každý si o nich může přečíst či zhlédnout medailonek na internetu. Tento lékař měl osud neméně krutý, a i přes všechny rány osudu dokázal pomáhat, a proto by neměl být zapomenut. Právě proto vznikl tento článek, kterým bych chtěla současně oslovit kohokoli, kdo by mi mohl pomoci sehnat další informace či fotografii MUDr. Rabinoviče.

Radka Kučerová

Foto: archiv Radky Kučerové

www.holocaust.cz/zdroje/vzpominky/iren-herak-narozen-1912/
Archiv The State Museum Auschwitz-Birkenau in Oświęcim
https://is.muni.cz/th/odhfx/Magisterska_diplomova_prace_jz9sw.txt