100 let gymnázia: 1. Díl: 1919–1930

Gymnázium v Kronice města Tišnova
6. 12. 1919 – Ve výborové schůzi byl jednohlasně přijat návrh na zřízení střední školy v Tišnově, aby umožněno bylo studium i chudším vrstvám obyvatelstva, které nemohou dítky své v městě na studiích vydržovati.

18. 9. 1920 – Ministerstvo vyučování a národní osvěty povolilo Tišnovu otevření Městského reformního reálného gymnasia.

13. 9. 1924 – Výbor se usnesl postaviti budovu gymnasijní na 2 poschodí nákladem 830 545 Kč podle plánu stavitele Rudolfa Svobody a vypůjčiti si od spořitelny města Vel. Mezeříče 850 000 Kč. Práce pozemní a zednické byly zadány J. Vykouřilovi za 422 86160 Kč
tesařské Fr. Šťastovi za 70 522 Kč
pokrývačská Jos. Vítovi za 9 140 Kč
stolařská místním stolařům za 50 000 Kč
klempířská Ant. Snášelovi a Fr. Novotnému za 14 200 Kč
zámečnická Karlu Poláškovi a Tom. Komprsovi za 27 500 Kč
natěračská Rich. Pohankovi a Vil. Kociánovi za 19 041 Kč
vodovod firmě Kunc z Hranic za 4 662 210 Kč
ústřední topení firmě Emil Káš z Brna za 95 000 Kč
sklenářská práce J. Volnému a Marii Klimešové za 15 599 Kč
Parkety dodala firma Lignum z Hodonína za 56 Kč/1 bm a položení 1 bm za 8 Kč.

19. 9. 1925 – Profesorský sbor Městského reformního reálného gymnasia zaslal zastupitelstvu následující projev:
Považujeme za svou povinnost s díkem a uznáním vzpomenouti zásluh všech vedoucích činitelů městské rady a městského zastupitelstva, kteří majíce v čele starostu města p. Aloise Řezáče, vzácného příznivce našeho ústavu, postarali se o vybudování a krásné zařízení gymnasia. Jménem rodičů, žáků a všech příznivců našeho školství, kteří jsou si vědomi důležitosti povznesení vzdělání a výchovy naší mládeže, prosíme, aby přízeň a láska, která se projevila tak krásným činem, byla gymnasiu stále zachována. Nechť jest nový ústav chloubou města, nechť koná radostně svoje poslání a nechť jest nejkrásnějším pomníkem ideálních snah občanstva.

13. 2. 1926 – Od 1. ledna 1926 převzal stát věcný náklad gymnasia a 1. září 1926 i náklad osobní. Vzhledem k tomu, že byl překročen náklad na stavbu gymnasia, vypůjčila si obec u spořitelny ve Vel. Mezeříčí 400.000 Kč a od místní spořitelny 70.000 Kč.

Ředitelé
Prvním ředitelem tišnovského gymnázia se na požádání městské rady stal Dr. Tomáš Šílený, profesor latiny a řečtiny žijící v té době v Tišnově jako penzista, bývalý ředitel II. českého gymnázia v Brně, klasický filolog, vynikající odborník a příležitostný spisovatel. V knižních bazarech jsou dodnes k dostání jeho odborné publikace Řecké starožitnosti, Jak se máme vzdělávati! či O vásách antických. Jedním z jeho sourozenců byl o sedm let starší někdejší přední tišnovský advokát JUDr. Václav Šílený, zemský a říšský poslanec. V roce 1924 požádal Dr. Tomáš Šílený o odchod na trvalý odpočinek a místo něj byl jmenován zatímním správcem školy profesor fyziky a matematiky Emanuel Jireček, v druhé polovině třicátých let (1936–1939) pak ředitel gymnázia v Novém Městě na Moravě. Teprve v roce 1928 se novým plnohodnotným ředitelem tišnovského gymnázia stal František Hladík, rovněž latinář a řečtinář, který ve funkci setrval do roku 1932.

Tři významní profesoři
Oldřich Rosenbaum – výtvarná výchova, 1922–1942 Akademický malíř, absolvent pražské Akademie výtvarných umění, člen brněnského klubu výtvarných umělců Aleš, před působením v Tišnově středoškolský profesor kreslení v Brně a Orlové. Významně spolupracoval s tišnovským Sokolem (navrhl sokolský prapor, vytvářel loutky a kulisy pro místní divadlo). Žil v létech 1891–1942.

Jiljí Kostelecký – francouzština, němčina, 1924–1951 Rodák z Jinošova u Třebíče, třídní profesor čtyř maturitních ročníků v létech 1931, 1939, 1944 a 1948, mezi žáky velmi oblíbený, k maturitě mimo jiné dovedl i mého strýce a o 13 let později také otce. Žil v létech 1890–1975. Jeho syn Luboš se stal významným představitelem zdejšího Karasova divadla.

PhDr. Karel Krejčí – dějepis, zeměpis, 1924–1948 Veterán 1. světové války, v roce 1921 dokončil studia středoškolské profesury na pražské filozofické fakultě. Po zřízení Podhoráckého muzea v roce 1929 jmenován kustodem archeologických a historických sbírek. Za 2. světové války vězněn, v roce 1946 vedl jako tehdejší předseda Národního výboru delegaci Tišnova k prezidentu Benešovi, poté pracoval na postu přednosty obrazárny Moravského muzea v Brně. Žil v létech 1893–1972.

Absolvent hodný pozornosti
Heřman Stránský (1910–1942)
– maturita 1928, třídní profesor Jan Kosík Společně s otcem Arnoldem a o 11 let mladším bratrem Jiřím provozovali na Brněnské ulici č. 9 obchod s látkami a kůžemi. Vystudoval práva a stal se advokátem, byl také jedním z prvních tišnovských tenistů. Jelikož šlo o židovskou rodinu, byla za druhé světové války postupně celá deportována. Heřman se ocitl nejprve v Terezíně a nakonec v Majdanku, kde zahynul 23. 7. 1942 jako vězeň č. 6547, nevrátili se ani další členové rodiny, na jejichž počest byly v roce 2013 umístěny před tehdejším rodinným domem pamětní kameny Stolpersteine.

Václav Seyfert

ilustrační foto