Komise životního prostředí Průvodce komisemi a výbory města – 5. část

Na otázky pro předsedy komisí odpovídá Hana Ondrušková (Komise životního prostředí).

Jste předsedkyní jedné z komisí, poradního orgánu městské rady. Jakým způsobem vaše komise pracuje, jak často se scházíte a na co kladete hlavní důraz?
Máme devět členů, scházíme se 1× měsíčně. Životní prostředí je platformou, kde se potkávají zájmy člověka a ochrany přírody. Řeší se kvalita životního prostředí ekologická, hygienická, estetická i kulturní. V rámci toho nás zajímají strategické plány města, stavební aktivity, tradiční ochrana přírody, kvalita veřejných prostorů, čistota i vzdělávání. Důraz klademe na hledání řešení a cest, vedoucích k udržitelnému životu v Tišnově a okolí.

Jakým způsobem předáváte svá doporučení městské radě? Je to jen formou zápisů z vašich jednání nebo máte s vedením města pravidelný a častý osobní kontakt? Funguje tato spolupráce dle vašich představ nebo máte nějaký námět na její zlepšení?
Na jednání často přichází i někdo z vedení města, usnesení předkládáme radě. Komisi vedu od začátku roku, nemohu ještě situaci jasně vyhodnotit, ale zatím vnímám komunikaci jako dostačující. Ráda bych ji ještě posunula do stavu, kdy by jednotlivé odbory města samy aktivně poskytovaly komisi podněty týkající se naší působnosti. Daří se nám udržovat spolupráci s odborníky i občany; k různým tématům si je zveme do komise a účastní se diskuze.

Můžete přiblížit čtenářům některé konkrétní zásadní otázky či témata, kterými jste se v komisi zabývali v horizontu cca posledních dvou až tří let?
Členkou komise jsem od roku 2011. Projednávalo se třídění odpadů, řešení dopravy, park Pod kostelem, sadovnické úpravy veřejných prostorů, kácení stromů, čistota, nebezpečí skládky jaderného odpadu v blízkosti města, užívání glyfosátu… Pod vedením Jana Křehlíka jsme se zabývali možnostmi realizace biokoridoru mezi Květnicí a Klucaninou a zlepšením ochrany přírodní památky Květnice. V tom chceme pokračovat, zaměříme se i na oblast adaptace na klimatickou krizi.

Jaké úrovně podle vašeho názoru oblast, kterou máte ve své komisi na starosti, v našem městě dosahuje? Lze s ní obecně vyslovit spokojenost či naopak?
Občané v anketě pro analytickou část Strategického plánu města na otázku „Co se vám v Tišnově nejvíce líbí“ odpovídali, že příroda, její blízkost, zeleň, krajina. To je pro nás potvrzením, že je nutné dostat tohle téma do popředí zájmu. Mělo by být pro město jednou z hlavních priorit. Úroveň životního prostředí u nás vnímám jako relativně dobrou, ale vidím i problémy vyžadující systémové řešení. Je třeba se zabývat emisemi z domácností a provozů, které se v zimě kumulují
v údolí a tvoří tzv. údolí smrti, prací se srážkovou vodou, tj. problémem sucha a přívalových dešťů. Město sužují vlivy stále rostoucí dopravy. Alarmující jsou prosychající lesy, nutno změnit režim údržby zelených ploch, dochází ke snižování biodiverzity…

Do jaké míry podle vaší dosavadní zkušenosti respektuje městská rada doporučení předložená komisí?
Rada se našimi doporučeními zabývá a akceptuje je.

Máte v řadách své komise také členy, kteří mají s touto prací již dřívější zkušenost z minulých volebních období, a stálo by za to je za jejich dlouhodobou činnost jmenovat?
Složení se obměnilo, z minulé komise jsme zůstali tři. Petra Kratochvílová se specializuje na odpadové hospodářství, dnes již bývalý vedoucí Odboru správy majetku a investic Václav Drhlík se zabývá svou gescí a já jsem profesí inženýrka zahradní a krajinářské architektury. Mrzí mě ukončení členství docenta Laciny; on komisi před 25 lety zakládal a zasloužil se o její odbornou erudici. Pro ochranu přírody tu vykonal obrovský kus práce a jsem ráda, že i nadále s námi zůstává v kontaktu a podporuje nás. Chtěla bych mu za všechny členy komise, minulé i této, poděkovat a popřát dobré zdraví.

Koncem 19. století byl Tišnov vyhlášen tzv. klimatickým místem, na základě čehož pak MUDr. Kuthan vybudoval pod Klucaninou sanatorium. Máte za to, že si i dnes Tišnov uchovává z pohledu životního prostředí jistou jedinečnost?
Do půle 20. století se v Brně topilo hlavně uhlím a byl tu intenzivní průmysl se všemi negativními dopady. V kontextu toho byl Tišnov oázou zdravého vzduchu. S úpadkem těžkého průmyslu a přechodem na centrální rozvody tepla se situace v Brně zlepšila a postupně se proměnila i tvář Tišnova. Na okrajích klidného zahradního města vyrostla sídliště, zesílila doprava, sanatorium bylo znárodněno. Díky tomu pohasl význam místa jako klimatických lázní. Nyní se zastavují pole na Honech za Kukýrnou, což k charakteru města jako lázeňské destinace nepřispívá. I přesto je Tišnov dále jedinečný díky své poloze a přírodnímu bohatství. Přes úbytek hmyzu, ptáků, vyhynutí dříve běžných rostlin je tu příroda stále bohatá. Dědictví z minulosti je odkazem, který je nutné ošetřovat, chránit a rozvíjet. Z mého pohledu je zásadní, jakou cestou se Tišnov vydá. Bude kvalita životního prostředí prioritou i objektem zájmu cestovního ruchu? Nebo to bude pivo? Bude město podporovat budování penzionů pro seniory s širokou nabídkou služeb, nebo usilovat o zřízení průmyslové zóny v záplavové oblasti? Bude betonovat břehy Svratky, nebo využije jejího rekreačního potenciálu?

Václav Seyfert

Foto: archiv Hany Ondruškové