Vlastní rodokmen? Běh na dlouhou trať

K hledání jehly v kupce sena by se dalo přirovnat pátrání po předcích. Rozklíčovat rodinné a příbuzenské vztahy není jednoduchou záležitostí, chce to důkladný průzkum velkého množství informací a v neposlední řadě i jazykové schopnosti. O tom, jak si sestavit vlastní rodokmen, případně komu zadat jeho zpracování, jsem si povídala s Janem Kosem, členem Moravské genealogické a heraldické společnosti a kronikářem tišnovské farnosti. „Někde ovšem matriky chybí. Shořely nebo se ztratily. Klasickou ukázkou toho je Tišnov. Tady jsou matriky až od roku 1777, starší shořely a nebylo možné je už obnovit,“ upozornil Jan Kos.

Mám v ruce papírek se jménem své prababičky, kterou jsem nikdy nepoznala. Jmenovala se Antonie Němcová, rozená Zelená, a narodila se v roce 1904. Jak mám postupovat dál?
Záleží na Vašem očekávání, kam až se chcete dostat a co se chcete dozvědět. Nejjednodušší je, pokud se spokojíte se životopisnými
daty, využít matriky.

Možná nejprve obejít členy své rodiny, poptat se jich…
To je naprostý základ. Vyzpovídat žijící pamětníky. Získat od nich dokumenty jako rodné či úmrtní listy a nějaké historky, kterým ale ne vždy je nutné bezmezně věřit. Je třeba všechno prověřit, zda tomu tak skutečně je. A utvořit si malý archiv, nebo alespoň kopie získaných dokumentů.

Pro takovou základní informaci o předcích stačí právě matriky. Ty jsou dnes přístupné na internetu, takže hledáte v klidu a z pohodlí domova. Celá záležitost je tak daleko jednodušší než dříve, kdy bylo třeba zajít osobně do archivu a tam prohlížet záznamy v originálech matrik.

Z vlastní zkušenosti vím, že práce s matrikami se řídí pravidly.
Zákony. Navíc ne ke všem matrikám je možné se jednoduše dostat. Dělí se na živé a mrtvé, ty mrtvé jsou uloženy v Moravském zemském archivu a přístupné na jeho webových stránkách – www.actapublica.eu. Do živých matrik uložených na matričních úřadech mají přístup pouze oprávněné osoby. Ovšem ani v případě mrtvých matrik se zájemci nemusí dostat ke všem údajům, které potřebují. Kvůli GDPR budou nově od letošního roku zveřejňovány pouze ty matriční dokumenty, od jejichž posledního zápisu v nich uplynula požadovaná doba, tzn. 110 let od narození, 75 let od sňatku a 90 let od úmrtí (doposud to bylo 100 let od narození, 75 let od sňatku a 75 let od úmrtí).

Je ale celá řada vesnic a míst, kde je i velmi stará matrika dosud živá a veřejně nepřístupná. Příkladem je matrika narozených od 1831 pro vesnice v okolí Jimramova, protože se do ní zapisovalo až do roku 1949. Kniha leží na matričním úřadu, a až uplyne 110 let, bude digitalizována a zveřejněna.

Takže když se vaše prababička narodila v roce 1904 a narodila-li se v Tišnově, v matrice na internetu byste ji našla. A když to všechno dobře půjde, tak najdete ještě jednu generaci, která se narodila kolem roku 1880. Avšak další generace už bude zapsána kurentem a německy a na tom si většina lidí, nechci říci přímo vyláme zuby, ale tam skončí, protože zápis nepřečte. Další úskalí pak v matrikách
číhá v podobě latiny před rokem 1784 a ani přečtení českých zápisů ve 2. polovině 17. století není zcela jednoduché. Jsou totiž psány novogotickým písmem, které je podobné kurentu.

Jaké další možnosti mají lidé při pátrání?
Máme i mimomatriční prameny. Z matrik se lidé dozvědí pouze základní informace a životopisná data o svých předcích, ale už nezjistí nic o tom, jaká byla jejich sociální situace, postavení, nic o jejich životě. K tomu poslouží prameny jako například katastry, i ty jsou částečně digitalizované, či pozemkové knihy, kterým se zpočátku říkalo gruntovnice. V nich se lze dočíst, jak se na gruntu střídaly generace a jednotliví hospodáři, jaké si brali půjčky, jaká na nich byla věcná břemena. Zase záleží  případ od případu, například na panství Porta coeli se gruntovní knihy většinou dochovaly, jinde vůbec. Pak máme k dispozici celou řadu pramenů jako školní, farní i městské kroniky, vojenské archivy atd.

Na jaká další úskalí, kromě kurentu, němčiny a latiny, může člověk narazit?
Pokud měl někdo mezi svými předky osoby, které se často stěhovaly, jako byli řemeslníci, například kováři, učitelé nebo mlynáři, je někdy velice obtížné je dohledat. Mohli totiž do daného místa přijít i z několik set kilometrů vzdálené dědiny, prostě se tam najednou objevili, aniž by tam měli nějakou předchozí vazbu. U selských rodů v průběhu 17. a 18. století bývá zase problém ten, že příjmení nepřecházelo z otce na syna, ale po statku, po chalupě. Příkladem jsou i moji vlastní předci. V Drásově se narodil nějaký  Tkadlec, oženil se s Doskočilovou a přistěhoval se k ní na chalupu a byl z něho Doskočil. Potom převzal statek Kozelků a jmenoval se Kozelek a umřel jako Kozelek. Tak je i zapsán v matrice. A teď se v tom všem vyznat…

Někde ovšem matriky chybí. Shořely nebo se ztratily. Klasickou ukázkou toho je Tišnov. Tady jsou matriky až od roku 1777, starší shořely a nebylo možné je už obnovit. Faráři měli povinnost vést matriky a dělat jejich opisy, ty ale v souvislosti se založením brněnské diecéze při převozech a přesunech již někdy na konci 18. století někde zmizely a nejsou už k mání. Ti, kteří mají své kořeny v Tišnově, se tak v hledání dostanou maximálně někam k roku 1780.

To je opravdu úskalí nespočet, pomůže profesionální genealog? Kolik jeho práce stojí?
Spousta lidí na hledání nemá trpělivost nebo výdrž, tady může přijít na řadu profesionální genealog. Kolik stojí, je různé. Sazby se pohybují většinou od 250 do 400 korun za hodinu genealogické práce u počítače nebo v archivu. Ceny rodokmenu se pak liší podle počtu generací. Začínají na 10 tisících, ale mohou dosáhnout i několikanásobku. I práce profesionálního genealoga je však s nejistým výsledkem. Také on může narazit na problém, se kterým nehne.

S kurentem ale pomoci může…
Není to nezbytně nutné. Kurent je možné se naučit, není to tak těžké. Předchozí generace se ho učily ve škole. Kurentem, který je vlastně psanou (kurzivní) formou knižního písma zvaného švabach, se totiž německé texty psaly až do roku 1941. Učení vyžaduje především trpělivost. Přirovnal bych to k učení azbuky. K přečtení textů v matrikách pak většinou postačí pasivní znalost němčiny a dobrý slovník. Zápisy v matrikách se opakují, málokdy se tam vyskytne něco mimořádného, co by člověk nepřeložil. Někdy mohou pomoci i genealogická internetová fóra.

O tom, jak se o svých předcích dozvědět, jak začít pátrat, pořádáte přednášky. Nejen v Tišnově. Jaký je o ně zájem?
Jak staří lidé jsou Vašimi posluchači?
Většinou jsou to starší posluchači, i když ne vždy. Najdou se i mladší zájemci. Zájem je kupodivu docela velký. V Tišnově se konaly již tři cykly přednášek, vždy s účastí mezi 30 až 40 posluchači.

Zájmu o genealogii velmi napomohl seriál Volání rodu v televizi, mnohdy ale vzbudil v divácích nesplnitelná očekávání. Vše v něm bylo předem připravené, vytahovali materiály hned z různých archivů a šuplíků. Lidé pak přicházeli do Moravského zemského archivu a mysleli si totéž, že jim informace jednoduše „vylezou“ z počítače.

Máte od svých posluchačů zpětnou odezvu?
Mám. Někteří mi dokonce posílají i své rodokmeny, samozřejmě mě to velice těší. Svým posluchačům se snažím být k dispozici a také ku pomoci, když například narazí na nějaký problém, který nedokáží sami vyřešit. Což ale neznamená, že se to vždy podaří. Některé věci se vyřešit prostě nedají. Některé ano, ale nevím, zda ke spokojenosti daného posluchače. Může to být i překvapení.

Překvapení?
Překvapení jsou většinou spojena s nemanželskými potomky. Někdo si dělá rodokmen, nemůže najít svého mužského nebo ženského předka. Láme si nad tím hlavu, potom ale zjistí, že to bylo nemanželské dítě, a celé hledání se tím posouvá někam jinam. Dle genealogických pravidel rod biologicky končí a od nemanželského potomka jsou další generace pouhými nositeli příjmení. Je potom na zvážení, zda v pátrání pokračovat, nebo si říci, bylo to tak, nedá se nic dělat. Je to různé, někteří toto zjištění těžce nesou.

A údiv typu, že jsou příbuzní s někým významným…
To je velice ojedinělá záležitost, protože šlechtické rody, panské rody jsou dobře zdokumentované. V těchto případech se podařilo díky zápisům v zemských deskách jít až daleko před matriky. Tam se to ví. Myslím si, že za svou praxi jsem neměl mezi svými posluchači nikoho, kdo byl příbuzný se skutečně významným rodem české historie. Byla očekávání, ta se ovšem zhatila většinou právě na nemanželských dětech.

Co byste lidem, již se rozhodli najít své předky, poradil?
Všechny bych vyzval, aby nevěšeli hlavu, aby se nenechali odradit počátečními neúspěchy a obtížemi. Aby se pokusili kurent překonat, nakonec i tu latinu. V dnešní době je možné se také přihlásit do genealogického kurzu a k dispozici je množství literatury na toto téma, velká řada genealogických příruček a návodů včetně učebních pomůcek na čtení starého textu. Je třeba vydržet a bojovat.

Zlata Ptáčková

Foto: archiv Jana Kose