CHYTRÁ A MAZANÁ

Ano, jde o lišku obecnou, nejrozšířenější divoce žijící šelmu.
Obývá téměř všechny biotopy. Přizpůsobila se podmínkám okolí.
Přes intenzivní pronásledování člověkem není její výskyt vážně
ohrožen.
Spousta z nás ji v lese ale ještě nepotkala, je totiž velice opatrná.
Na fotografii je liška z revíru u obce Pejškov, která na polích
chytala myši. Bylo zajímavé ji sledovat při jejím lovu. Vycházela
z lesa za soumraku, takže bylo pro focení špatné světlo,
až jednoho dne si přivstala a podařil se nějaký záběr na strništi.
Při lovu na myši trpělivě vysedávala u vyhlédnutého otvoru a čekala,
až její kořist vystrčí hlavu. Nebo se neustále pohybovala
a tiše našlapovala. Svou myšku chytla rychlým skokem. Při tom
jako by tančila na zadních a po ostrém výpadu ji svým špičatým
čenichem dovedně uchopila.
Při lovu jí pomáhá výborně vyvinutý čich a sluch. Lišky nejsou
příliš vybíravé. Jejich hlavním zdrojem potravy jsou však
většinou myši, nepohrdnou mláďaty zvěře, ale také domácí
slepičkou, ke které dokáže šikovně vniknout. Proto má pověst
škodné. Na březích vodních toků hledá hnízda divokých kachen,
žáby a leklé ryby, požírá poražená zvířata, která přejela auta.
Je aktivní především v noci, žije samotářsky, s výjimkou období
páření, v podzemních norách. Nora je jakousi základnou, ze
které liška podniká lovecké výpravy po svém teritoriu. Hárání
lišek probíhá v lednu a únoru. Tehdy lišáci opouštějí svůj revír
a vyhledávají hárající samice. Přes den páry odpočívají v doupatech,
kde probíhá páření. Asi po osmi týdnech liška vrhá tři
až osm mláďat. Liščata rychle přibírají a po 14 dnech se jim
otevírají oči a máma je krmí asi 40 dní. Ve čtvrtém měsíci, kdy
mají již vyměněný chrup, se začínají učit lovit a koncem léta se
rodina rozpadá.

Text i foto Josef Permedla