Deník z cesty pod Vesuv (1.část)

Naše skupina se již čtvrtým rokem vypravila na expedici křižující státy Evropy. Opět na kole a opět v pozměněné sestavě. Po cestách do Lisabonu (2015), Helsinek (2016) a okolo naší republiky (2017) jsme si za cíl vybrali italskou Neapol. Formou krátkých zápisků z jednotlivých dní cesty bychom vám naši pouť rádi přiblížili.

1. den, 117 km, Tišnov – Český Rudolec

Tentokrát jsme vynechali tradiční odjezd z restaurace Na Humpolce a vyrazili už po desáté hodině. Ve Žďárci jsme vyzvedli čirou švestkovou limonádu a skrz Vysočinu dojeli do zámeckého pivovaru v Českém Rudolci, kde Petr potkal partičku spolužáků ze střední, se kterými se delší dobu neviděl. Realita jde stranou.

2. den, 96 km, Český Rudolec – vrchol Nebelstein

Ráno jsme vyjeli z Rudolce, kde jsme spali přímo před pivovarem. Přes pár kopců jsme sjeli do Nové Bystřice. Odtud lesem po krásné cyklostezce, po které to letělo skoro samo, až do Českých Velenic. Pak nastalo kruté stoupání na jeden z vrcholků a opět sjezd do údolí. Před námi se tyčil vrchol Nebelsteinu. Rozdělili jsme se na dvojice, Petr s Vaškem jeli po cyklo, zatímco Honza s Filipem špatně odbočili a kopec si vyšlapali pěšky. Na samotném vrcholu byla parádní hospůdka. Dali jsme pár piv a ustlali si v přístřešku na popelnice. Spustil se silný liják a během noci zmizelo tři čtvrtě lahve švestkové limonády ze Žďárce o síle 58 % dědovy stupnice.

3. den, 137 km, Nebelstein – Wels

Ráno nezačalo nijak růžově. Od popelnic nás rázně vypakovala majitelka chaty, kde jsme byli předchozí noc na pivu. Žena mužských rysů a tvarů nám řádně vyčinila, že u jejích popelnic nikdo spát nebude. Hned poté, co jsme vyjeli, jsme dokázali i zabloudit. Chvíli jsme se motali po kopcích a hledali cyklostezku, až jsme to vzdali a sjeli na silnici. Čekalo nás dlouhé stoupání, chvíli jsme drželi výšku a pak si užili dlouhý sjezd do města Freistadt. Následovala pasáž nahoru-dolů a sjezd do Linze. Tam jsme se zase na chvíli zamotali a rozdělili. Vašek s Petrem na jednom ze semaforů nedbali červené a opět po roce vjeli na dálnici, na které se udrželi dobré dva kilometry, než je auta vytroubila zpět na silnici do města. Už společně jsme po cyklostezce vyrazili k městu Wels. Byla to dlouhá a rovinatá cesta, jelo se po ní úplně samo. Začínali jsme se cítit, až moc dobře. Proto jsme hledali místo, kde bychom se vykoupali. To se nám podařilo až ve Welsu na ostrůvku u řeky Traun. Po třech dnech v sedle taková koupačka bodne.

4. den, 126 km, Wels – Salzburg

Od Welsu se jelo dobře, pěkná rovinatá cyklostezka dlouhá téměř 45 km. Před námi se postupně začaly objevovat alpské štíty a jezera Attersee a Mondsee. U Attersee jsme na dvě hodiny zastavili, najedli se, omyli slanečky a pokračovali na Salzburg. Do centra jsme dorazili kolem osmé. Projeli náměstí, vyfotili se u sochy Wolfganga Amadea a vydali se k jeho rodnému domu. Podobně jako v Českém Krumlově obsadili domy v historickém centru vietnamští obchodníci, tak ve spodním patře Mozartova domu nabízí své zboží Interspar. Co na to říct, radši nic. Našli jsme hospůdku, která měla otevřeno až do půlnoci, a usadili se v ní. Zalehnout se nám podařilo něco po dvanácté v parku v centru města.

5. den, 92 km, Salzburg – Kirchberg in Tirol

V párku nás po ránu vzbudil zuřivý pes, tudíž nám nezbylo nic jiného, než se sbalit a vyrazit. Vymotali jsme se ze Salzburgu a mířili přes Německo opět do Rakouska. Po cestě jsme se vykoupali v řece. Pokud jsme loni psali, že voda v nádrži Rozkoš měla 2 cm??, tak tato řeka měla zhruba -5 cm??. Ledová voda ovšem bodla, jelikož poslední dva dny panuje obrovské vedro. Přes různá městečka v Tyrolsku, sevřeni mezi alpskými štíty, jsme dojeli do Kirchbergu. Místo na spaní jsme našli hned vedle obchodu Billa na trávě, takže si ráno můžeme v klidu nakoupit.

6. den, 105 km, Kirchberg in Tirol – Ginzling

Hned po ránu nás na našich verglech čekal 40kilometrový sjezd do města Wörgl. Zde jsme si chtěli udělat menší pauzu v horkém dni. Přenesli jsme si lavičku do stínu a chvilku seděli, než jsme zjistili, že se nacházíme na parkovišti nějaké stavební firmy. Objevil se její nerudný majitel a snažil se nás vyhodit. Na to mu Václav řekl: „Pause, pět minuten.“ Dostalo se nám odpovědi, že nicht pause a něco o idiotech. Po rovinkách a mírně do kopce jsme dojeli do města Mayrhofen, tady jsme zůstali asi 3 hodiny. Najedli se, dali pivo a k večeru ještě pokračovali asi 10 km do kopce, do městečka Ginzling. Spíme v místním letním divadle pod přístřeškem, začíná pořádně pršet. Zítra nás čeká výstup do téměř 2300 m.n.m.

Jan Bednář ml.

Foto pochází z archivu výpravy.