Voda nad zlato?

Po staletí jsme byli v našich zeměpisných šířkách zvyklí, že vody je všude kolem nás dostatek. Postupně jsme ztratili úctu, kterou k ní chovali naši předkové. Voda přitom hraje v našem životě nezastupitelnou roli. Lidské tělo je tvořeno přibližně z 60 % právě vodou. A byly to právě řeky, podél nichž vznikaly první lidské osady. Až během letošního jara, kdy se potýkáme s nezvykle nízkým množstvím srážek, se stále více lidí začíná ptát: „Co se to s vodou v naší krajině děje?“

Změny, které vedly k současné situaci, pozorujeme v krajině již několik let. Průtoky řek jsou na svých minimech. Nedostatek srážek v posledních měsících však začíná ovlivňovat také stav podzemních vod. České domácnosti zatím tuto situaci na vlastní kůži nepociťují. Zejména proto, že vodohospodáři dosavadní poklesy vody dokázali kompenzovat změnou tlaků ve vodovodní soustavě nebo odběrem vody ze záložních zdrojů. Co se to tedy v českých zeměpisných šířkách děje? Především je nutné si uvědomit, že Česká republika nemá na svém území žádný velký vodní tok, který by sem přitékal z jiných států. To nás činí mnohem více závislými na srážkách. V posledních 20 letech spadne na našem území přibližně 650 mm srážek ročně. Toto číslo se přitom dlouhodobě nemění. Co ovšem prochází poměrně radikální změnou, je distribuce těchto srážek v roce. Většina z nich stále častěji spadne v zimních měsících a naopak od dubna do října se prodlužují období sucha. Pokud v tomto čase přece jen nějaké srážky spadnou, často jde o přívalové deště, které půda nedokáže vinou nešetrného zemědělství zadržovat. Voda se tak valí pryč a s sebou odnáší i svrchní vrstvu zeminy, tedy tu nejbohatší na živiny. Tato eroze má další negativní vliv na schopnost půdy zadržet vody. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd přitom spočítal, že zemědělská půda v Česku by při správném hospodaření byla schopna ročně zadržet až o 40 % vody více. Pro představu jde o 3,4 miliardy kubíků vody, což představuje více než dvouletou veškerou spotřebu vody v naší zemi.

Problémem ale není jen zemědělství. Svoji roli sehrávají také města a obce. Stále větší plochy území jsou totiž pokrývány nepropustnými povrchy – chodníky, silnicemi, průmyslovou zástavbou, nákupními centry i parkovišti. Většina dešťové vody tak končí v kanalizaci a vlévá se do řek, jimiž dále mizí z naší krajiny. Tím trpí celý malý vodní cyklus. Tedy uzavřený koloběh vody, který počítá s tím, že většina vody, která do krajiny spadne, v ní zůstane zachycena a díky odpařování se znovu vrátí do koloběhu na daném území. Jejím odplavením se však nadále zvětšuje vodní definic krajiny.

Co s tím?

Dostáváme se do doby, kdy bude muset každý z nás přemýšlet nad tím, jakým způsobem vodu používá ve svém každodenním životě. Až 70 % spotřeby domácnosti připadá na koupelnu – praní, splachování nebo sprchování a koupání – to všechno jsou činnosti, při nichž spotřebováváme nejvíce vody. Duální splachovadla, která při kratším spláchnutí šetří polovinu vody, systém splachování dešťovou vodou, spořivé sprchové hlavice, pračky s úsporným programem, to jsou na druhé straně poměrně levná opatření, která mohou pomoci ke snížení spotřeby. Nejde přitom jen o aktuální úsporu několika litrů vody denně, ale také o změnu myšlení v přístupu k vodě. Jde o to naučit naše děti si vody vážit a nebrat ji jako něco samozřejmého. Jinak se budeme potýkat se stále delšími obdobími sucha, které budou mít devastující následky nejen pro krajinu, ale i pro nás samotné.

Ani to ale nebude stačit. Až 90 % spotřeby vody totiž připadá na zemědělství a průmysl. Velkými tématy nadcházejících měsíců a let tak budou změny v rázu krajiny – rozdělení zemědělských polností na menší celky, obnova remízků, ale i navrácení původních koryt řekám a tím vznik mokřadů, říčních niv a přirozených záplavových oblastí.

Na úrovni obcí bychom pak měli přemýšlet, jak hospodařit s dešťovou vodou. Naučit se ji zachytávat a v maximální míře využívat. Tomu by mělo pomoci budování parků, vertikálních zahrad či zelených střech. Na zahrádkách i při údržbě městské zeleně by se pak zalévání dešťovou vodou mělo stát zcela běžnou záležitostí.

Tak, jak jsme se naučili relativně zvládat krizové situace při povodních, budeme se muset naučit zvládat období sucha. Města by proto měla vypracovat krizový plán pro období sucha. Ten by měl obsahovat všechna opatření, která jsou nutná k tomu, aby zůstalo v maximální možné míře zachováno zásobování domácností pitnou vodou. Už dnes jsme svědky zákazů zalévání zahrad nebo napouštění bazénů z vodovodního řadu. Doufejme, že omezení v nakládaní s vodou nebudou v budoucnu přibývat. A my tak nedáme za pravdu Benjaminu Franklinovi, který řekl: „Vodu neoceníme, dokud nám nevyschne studna a to platí o všem v životě.“

Věděli jste, že…?

• Zdroje podzemní vody uložené mělce pod povrchem jsou přibližně jen na 20 % dlouhodobého normálu? Tyto zásoby se přitom doplňují buď z pomalu tajícího sněhu, nebo vytrvalejších dešťů.
• Suchem oslabené lesy jsou napadány kůrovcem? Kůrovcová kalamita v Česku je nejhorší za několik staletí.
• Většina českých řek je hluboko pod dlouhodobými měsíčními průměry? Někde je stav vody jen na 5 % průměrné hodnoty.
• Letos se poprvé za 40 let nepodařilo po zimně naplnit vodní nádrž Vranov?
• Některé chovné rybníky na jihu Moravy jsou až na polovině vody proti normálu? To komplikuje situaci rybářům.

text i foto Daniela Nováková, Odbor kancelář starosty a vnějších vztahů