CO UKRÝVÁ JEDEN TIŠNOVSKÝ HROB

Na starém tišnovském hřbitově leží hrob, v němž společně odpočívají dvě poměrně zapomenuté významné osobnosti z dějin našeho města. O koho se jedná?

Josef Fic (*6. 4. 1888, †8. 7. 1948) byl svatoslavský rodák, který si po svatbě v roce 1921 postavil se svou manželkou dům v Riegrově ulici; dnes jej obývá jeho pravnučka Eva Hančlová. Ve dvacátých letech minulého století se stal nejen ředitelem měšťanské dívčí školy na Riegrově ulici, ale také předsedou správy místních a obecních měšťanských škol. Navíc byl jednatelem nově ustaveného stavebního družstva, které v době starostenství Aloise Řezáče realizovalo výstavbu na Družstevní ulici. Věnoval se rovněž literární činnosti, a to jednak poezii, kromě ní ale také sběratelství regionálních pověstí, které utřídil a v 30. létech minulého století vydal s ilustracemi Emanuela Ranného „nákladem Budče“ v knize Od Pernštejna k Veveří: Sbírka pověstí z Tišnova. O druhé vydání této práce, tentokrát ilustrované Stanislavem Bělíkem, se zasloužil až v roce 1995 v nakladatelství Borek jeho jmenovec Karel Fic. Josef Fic se přátelil s Bohušem Sedlákem, který některé jeho příběhy využil ve své knize V závětří Květnice.

Josef Fic měl dvě dcery – Zdeňka se provdala za Jaroslava Fogla, který provozoval drogerii na nynějším Komenského náměstí v budově dnešní spořitelny. Tento dům před druhou světovou válkou zakoupil Foglův bratr Josef jako zavedenou firmu od Aloise Josefy. Prodávaly se zde chemikálie, léčiva, byla tu i fotolaboratoř. Manželem druhé dcery Milady se stal Anton Matušek (*10. 5. 1919, †22. 11. 1985), letecké eso 2. světové války. Jako Slovák se původně jmenoval Matúšek, později už členové jeho rodiny čárku nad písmenem „u“ ve svém příjmení nepoužívali. Matušek byl pilotem Slovenských vzdušných zbraní, který v září 1943 na východní frontě přeletěl na sovětskou stranu a po krátké internaci mu bylo umožněno vstoupit do 1. čs. armádního sboru, v jehož řadách se zúčastnil Slovenského národního povstání (SNP). Během bojů dosáhl 18 sestřelů nepřátelských letadel. Po válce byl v roce 1948 z armády pro nedisciplinovanost propuštěn a byla mu odebrána dosažená hodnost nadporučíka. Začátkem 60. let byl ale rehabilitován a povýšen na majora. Byl držitelem čtyř medailí, tří válečných křížů a památného odznaku SNP. Jeho rodina v Tišnově bydlela právě ve výše vzpomínaném domě dnešní spořitelny, kde společně s rodiči vyrůstaly i čtyři Matuškovy děti – dva synové a dvě dcery.

Pokud na tento hrob při své cestě starým hřbitovem narazíte, připomeňte si u něj bohaté osudy dvou nevšedních mužů, kteří jsou zde pochováni.

Václav Seyfert, redaktor TN

Foto: Jaroslav Jebáček