TIŠNOVSKÉ NEMOCNICE V BĚHU ČASU

Zazní-li dnes v Tišnově slovo „nemocnice“, nejspíš každý místní občan logicky usoudí, že je řeč o budově někdejšího Kuthanova sanatoria pod Klucaninou. To se ale začalo stavět až na samém sklonku 19. století, zatímco nemocnice tu byly už podstatně dříve…

Nejstarší tišnovská nemocnice, známá jako Špitálek, stávala před mostem přes Svratku do Předklášteří a její součástí byl kostel sv. Mikuláše. Podle kronikáře žďárského kláštera Jindřicha ji založil koncem 13. století Mikuláš Kuna z Kunštátu, jeden z nejvýznamnějších moravských velmožů, jehož potomci pak drželi správu nad špitálem až do roku 1502. Teprve o dva roky později jej koupila od svých příbuzných z Lomnice tišnovská abatyše Markéta a její konvent. A konečně roku 1655 dala abatyše Voršila Gambsová již zpustlý Špitálek postavit znovu a také v něm umístila – kromě chudobince – i nemocnici pro občany města. V 19. století pak byly v Tišnově špitály dva: na konci Klášterské ulice stál vrchnostenský s kaplí, druhý byl městský, nacházel se při hřbitovní hradbě proti městské věži a byl v roce 1850 přestavěn. Prapůvodní Špitálek byl zbořen teprve roku 1940 při stavbě dvoukolejné železniční dráhy.

Nemocní postižení nakažlivými chorobami byli umístěni ve zdejší pastoušce, kde byly ovšem při kontrole okresním lékařem v roce 1885 zjištěny nevyhovující podmínky a z městského rozpočtu bylo nutno nakoupit nové drahé vybavení. Tato skutečnost postupně vedla k radikálnímu rozhodnutí postavit novou okresní nemocnici s izolovaným oddělením pro infekční nemoci. Přestože se obecní výbor takto usnesl již v lednu 1899, teprve koncem roku 1902 bylo hledáno nejvhodnější místo. V konkurenci Klucaniny a Horní Kukýrny byl vybrán prostor na poli proti Humpolce, ale pro nedostatek peněz byla celá akce v roce 1904 odložena. Teprve o sedm let později bylo na nátlak okresního hejtmanství definitivně zvoleno místo za Červeným mlýnem a zde vznikla roku 1914 renovací bývalé Prokopovy mlékárny nemocnice specializovaná na infekční choroby.

Roku 1895 byl Tišnov vyhlášen klimatickým místem, čehož využil brněnský lékař MUDr. František Kuthan a požádal o přenechání pozemku pod Klucaninou za účelem zřízení sanatoria a vodoléčebného ústavu. Bylo mu vyhověno a již v roce 1899 bylo sanatorium vybudováno a zahájen jeho provoz. Po dalších rozšířeních plnilo své služby téměř půl století. V březnu 1948 byla na sanatorium uvalena národní správa a v říjnu 1950 došlo k jeho zestátnění. Až do konce roku 1956 byl do tohoto areálu situován Léčebný ústav ROH a od května roku následujícího se z někdejšího sanatoria stala nemocnice v oborech interna a neurologie. Rok ji provozoval Krajský ústav národního zdraví Brno, další dva roky Okresní ústav národního zdraví Tišnov a pak plných 31 let OÚNZ Brno-venkov.

Po listopadu 1989 byl kompletní nemovitý majetek bývalého sanatoria navrácen Kuthanově rodině, od které jej koncem roku 2000 odkoupil stát. Provozovatelem léčebných služeb se tu stala nejprve tzv. Nemocnice s poliklinikou Tišnov, od dubna 1992 už jen Nemocnice Tišnov, která je od 1. 1. 2003 příspěvkovou organizací Jihomoravského kraje. K poslední zásadní změně došlo na přelomu loňského a letošního roku, kdy nové vedení kraje doslova „ze dne na den“ rozhodlo o tom, co už hrozilo jednou v roce 2012, že totiž v tišnovské nemocnici budou zrušena akutní interní lůžka a kompletní lůžková péče bude nadále poskytována jen v oblasti léčení dlouhodobě nemocných. Proti tomuto rozhodnutí, o kterém bylo vedení města informováno teprve 21. 12. 2016, přestože k jeho realizaci mělo dojít a de facto i došlo o pouhých 11 dnů později, se důrazně ozvala nejen tišnovská radnice, ale i starostové obcí z tišnovského regionu. Jak tuto situaci viděl tehdy a jak ji vnímá dnes vedení města, se dočtete v jiném příspěvku našeho tématu.

Václav Seyfert, redaktor TN

Sanatorium v období 1900-1908. Fotografie pochází ze sbírky historických pohlednic ve vlastnictví města Tišnova.