Neznámý Jambor – Jamborův dům, 22. 9. – 31. 12. 2017

První výstava, kterou se veřejnosti znovu otevře v pátek 22. září zrekonstruovaný galerijní prostor Jamborova domu, bude věnována malíři Josefu Jamborovi (29. 10. 1887 Pohledec u Nového Města na Moravě – 17. 9. 1964 Tišnov), který v rodinném domku na Brněnské ulici č. 475 v Tišnově žil a tvořil od počátku třicátých let až do sklonku svého tvůrčího života.

Výstava Neznámý Jambor představí řadu stylově i tematicky neznámých umělcových děl, jež se v posledním desetiletí začala objevovat na trhu s uměním. Ta budou doplněna o pozapomenuté Jamborovy obrazy, akvarely a kresby, skryté v depozitářích státních galerií, muzeí a v privátních sbírkách. Cílem výstavy je ukázat Jamborovu tvorbu v nových souvislostech, zejména poukázat na vlivy impresionismu v dílech Antonína Slavíčka, k němuž se Jambor počínaje zhruba rokem 1914 od svého přijetí na pražskou AVU do konce dvacátých let minulého století programově hlásil. Výběr prací na výstavě se uzavře malířovými raně tišnovskými motivy z poloviny třicátých let, kdy již trvale žil jako úspěšný a renomovaný malíř od svých 44 let v Tišnově. Vedle Jamborových proslulých a opakovaně prezentovaných motivů z Vysočiny se nyní na tišnovské výstavě budou moci návštěvníci seznámit také s ozvuky secesního tvarosloví a barevnosti v Jamborových prvotních kresbách a akvarelech s krajinářskými náměty kolem jeho rodného Pohledce a Nového Města na Moravě, kde studoval na tamní reálce. Na ně navazují v časové ose Jamborovy rané malby z dnes již zcela proměněných částí Brna a okolí (kam se po odprodeji jeho rodného domku v Pohledci přestěhovali jeho rodiče a čtyři sestry; ostatní z celkem 12 dětí zemřely v útlém věku). Ty již prozrazují malířovu výtvarnou erudici, v níž si jeho talent razil cestu nepoznamenán dosud odborným školením. V Brně Jambor studoval tři roky na české technice (ve školním roce 1908/1909 první ročník kurzu zeměměřičů, v roce 1909/1910 druhý ročník téhož kurzu a v roce 1910/1911 druhý ročník odboru kulturního inženýrství, vodní stavby a meliorace).  Řada teoretiků shledává Jamborovu pozdější schopnost dokonalého vyjádření geografické stavby a charakteru krajiny právě v jeho studijních poznatcích z této doby. Po vyhlášení

1. světové války nebyl Jambor odveden a navštěvoval přípravný výtvarný kurz u profesora Loukoty na AVU v Praze. Mezi lety 1914 až 1919 se v jeho tvorbě setkáme s četnými figurálními motivy zachycujícími každodenní život z prostředí pražských parků, kaváren, cirkusů, hospod a městských periferií určených k asanaci, kdy jeho tvorba souzněla s tématy sociálního civilismu. Ačkoliv po ukončení přípravky studoval figurální malbu u Vlaho Bukovace (figurální motivy se objevují i v jeho raném díle) a následně grafiku u Maxe Švabinského, krajinářské motivy mu byly vlastní od prvopočátku a nikdy, ani během svých pražských studií, je neopustil. Vracel se za nimi na Vysočinu a vyhledával je v okolí Prahy a Brna. Pražské Staré Město ho občas lákalo k zachycení malebných uliček a starobylých architektur. Když se Jambor v roce 1917 oženil s Josefou Markalousovou, sestřenicí spisovatele Jaromíra Johna (vl. jm. Bohumil Markalous), a 14. 7. 1918 se narodil syn Josef (†2000), byl Jambor nucen zanechat studií a začít intenzivněji malovat, aby byl schopen z prodeje svých obrazů zajistit rodinu, s níž nyní žil trvale v Praze, kde se také narodila 6. 12. 1926 jeho dcera Alena. V Jamborově malířské tvorbě dvacátých let jsou časté obrazy přímořských krajin z Itálie a Holandska, kam podnikal opakovaně studijní cesty za novými krajinářskými motivy. Z dochovaných obrazů holandských marín je zřejmé, že byly jeho malířskému naturelu blízké jak rozbouřené vlny Severního moře s bouřkově potemnělými mračny, tak i impresivní nálady z přímořských promenád a barvitý přístavní život. Koncem dvacátých let zaznamenala jeho tvorba významný úspěch na Československé výstavě soudobé kultury 1928 v Brně, na níž byl jeho obraz Tání zakoupen ministerstvem zahraničí pro prezidenta T. G. Masaryka. Ministerstvo školství naopak vydalo výukovou školní tabuli s Jamborovým obrazem z Holandska.

Výstava Neznámý Jambor je časově ohraničena rokem 1935, kdy umělec trvale zakotvil i se svými dvěma dětmi z prvního manželství v Tišnově. V jeho tvorbě následně zaujaly dominantní postavení náměty horácké a podhorácké krajiny, i když ještě například v roce 1936 namaloval pohledy na Batizovce pod Vysokými Tatrami a účastnil se několika horských plenérů se členy SVUM v Beskydech.

Výstava Neznámý Jambor se koná u příležitosti 130. výročí narození Josefa Jambora v celém prostoru zrekonstruované tišnovské galerie ve spolupráci MěKS Tišnov s Moravskou galerií v Brně (MG). Vystavený soubor Jamborových prací je zapůjčen zejména ze sbírek Horácké galerie v NMNM, která vlastní kompletní a nejkvalitnější soubor umělcových děl, a z dalších institucí.  Vzácné obrazy pro Jamborovu výstavu laskavě zapůjčili privátní galeristé a sběratelé.

Marta Sylvestrová, autorka výstavy

Josef Jambor, Amsterodam, olej na překližce, 1923, Roman Kalina, Galerie Dílo Brno