Balonové létání jako sport?

Snad každý z nás alespoň jednou na obloze zahlédl barevný balon, někteří si i vzduchoplavbu vyzkoušeli na vlastní kůži. Napadlo Vás však někdy, že i balonové létání je sportem?

Ano, i v balonovém létání se pořádají závody. Nejen na národní úrovni, ale také v evropském a světovém měřítku své zkušenosti a zručnost poměřují nejlepší z nejlepších. O tom jsme si povídali s tišnovským rodákem Tomášem Habánem.

Co je to balon a jak vlastně funguje?

Balon je aerostat a ke své plavbě po obloze využívá základní fyzikální prvky. Rozdělme si balonové létání na plynové a horkovzdušné.

Plynové létání je typickým představitelem balonového koše obklopeného spoustou pytlíků s pískem, který si pod pojmem balon většina z nás představí. Obal balonu je naplněn plynem lehčím vzduchu a utěsněn. Tento plyn sice nepatrně uniká z obalu spárami, nicméně obsah lze považovat za stabilní. K regulaci výšky se využívá písku – po jeho odsypání balon začíná stoupat, s ochlazením okolního vzduchu anebo ventilací plynu z obalu pak balon klesá. Plynové létání je však poměrně nákladné, a proto jsou tyto lety uskutečňovány jako několikahodinové až několikadenní, během nichž se překonávají obrovské vzdálenosti. Snad nejuznávanějším a také nejstarším závodem je závod Coupe Aéronautique Gordon Bennett, který se pořádá již od roku 1906 (rekordmany ve vzdálenosti jsou piloti Bob Berben, Benoît Siméons s absolvovanými více než 3 400 km v roce 2005).

Naopak horkovzdušné létání lze u nás spatřit poměrně pravidelně. Na rozdíl od pilotů plynových balonů, kterých jsou v naší republice jednotky, aktivních pilotů horkovzdušných balonů je okolo dvou set. Horkovzdušný balon využívá propanu, popřípadě propan-butanu k ohřátí vzduchové hmoty uvnitř obalu prostřednictvím hořáku. Jednoduše řečeno, abyste mohli s balonem stoupat nebo alespoň letět v hladině, potřebujete vzduch ohřívat v pravidelných intervalech. Čím je pak teplota okolního vzduchu vyšší, tím vyšší teploty je nezbytné dosáhnout v obalu balonu. Obvyklá teplota uvnitř obalu v průběhu letu se pohybuje mezi 100 °C až 120 °C.

Lze balon řídit?

Balon ke svému pohybu využívá pouze větrné proudy. Let balonem je opravdu vzduchoplavbou, a chcete-li někam zatočit, je nutné nalézt výšku, v níž fouká ten správný vítr. Zpravidla platí, že přízemní vítr je ovlivněn orografií a je slabší než vítr ve vyšších vrstvách. Obvyklá odchylka výškového větru je mezi 40° až 80°, čím je vítr slabší, tím se odchylka zvětšuje a naopak.

Nyní jsme si přiblížili balonové létání obecně a můžeme se pustit do závodů. V čem se tedy závodí a jaké jsou disciplíny?

Pravděpodobně jako první vás napadne závod v rychlosti. Ano, i tyto disciplíny se během závodů praktikují, ale nejsou natolik časté. Využívají se ve dvou podobách: minimální vzdálenost za určitý časový úsek (5 až 15 minut) a maximální vzdálenost. Nejčastější disciplínou je „hod na kříž“ – tuto disciplínu vidíte i na obrázku. Kříž bývá vzdálen od místa startu 2 až 5 kilometrů a cílem pilota je naletět k jeho středu co nejblíže, ve správnou chvíli odhodit „marker“ (pytlík s pískem a flérou) a pokračovat zdárně k dalším disciplínám. Těch bývá během letu obvykle 3 až 5, ale není výjimkou i jiný počet.

V dřívějších dobách byly disciplíny postaveny jako fyzické, v koši s pilotem a posádkou letěl i observer, který zaznamenával výsledky, a létalo se převážně na kříže. Technický pokrok umožnil již elektronickou podobu záznamu tratě i odhodů „markerů“ a rozšířil variabilitu disciplín o 3D disciplíny. Ty mohou mít rozmanitou podobu, mezi obvyklé však patří válec, houba nebo třívrstvý dort. Střed této disciplíny si většinou určuje pilot sám během letu, vždy však s odstupem k jeho zahájení. Účelem těchto disciplín je využít různých směrů větru a zaletět co nejdelší vzdálenost uvnitř takového obrazce. Obrazce mohou být také označeny v mapě prostřednictvím cest, poledníků i rovnoběžek.

Mezi zajímavé disciplíny patří „hon na lišku“, kdy jeden z nezávodních balonů startuje s pětiminutovým předstihem a ostatní balony jej pronásledují na místo jeho přistání, kde je vyložen kříž. Za předpokladu proměnlivého větru bývají zadávány disciplíny „úhel“ nebo loket, jejichž cílem je od stanoveného kurzu vytvořit co největší odchylku, zpravidla na vzdálenosti 1 až 3 km. Loket poté představuje úhel 179°59“.

A jaká je přesnost odhodu při takových disciplínách?

V českých podmínkách Vám pro umístění v první pětce na dané disciplíně stačí desítky centimetrů, nicméně mistrovství Evropy a světa již takovou toleranci neumožňují, zde pro umístění v první desítce potřebujete opravdu jednotky centimetrů a mnohdy i jeden centimetr může znamenat propad o několik míst, pokud se na cíl nedostanete mezi prvními. Tyto zkušenosti nám potvrdil i Tomáš, který se takových závodů zúčastnil a na posledním mistrovství Evropy skončil v první třetině pilotů a jako druhý z české reprezentace z celkového počtu 102 zúčastněných. Vyrovnanost a zkušenosti v takových závodech hrají obrovskou roli. Dalším neopomenutelným faktorem je počasí, především vítr měnící se i v průběhu letu. Mnohdy při úkolu počítáte s přízemní složkou, která však po sklesání již zmizela nebo naopak Vás mile překvapí lepšími vlastnostmi.

„Balonové létání a závody obzvlášť jsou trochu alchymie,“ říká Tomáš. „Odměna v podobě nádherných výhledů je však natolik jedinečná, že Vás rozhodně neomrzí.“

Tomášovi na letošních závodech v Rakousku a Maďarsku přejeme příznivý vítr a spoustu pěkných výsledků.

Jan Gruber

Foto: Jan Gruber