Přístupy ke vzdělávání a hodnocení na ZŠ Deblín

Na Základní škole Deblín se v březnu uskutečnila diskuze mezi rodiči a pedagogy na téma „Slovní hodnocení žáků na prvním stupni“. V prvních až třetích třídách proběhl dotazník, na který odpovědělo 98 rodičů ze sta. Většině (75 % z nich) slovní hodnocení vyhovuje, líbí se jim, že vidí v Edookitu, což je elektronická žákovská knížka, procenta z důležitých prací a za nimi v závorce známku. Jsou tedy o známkách informováni. Systém slovního hodnocení je nastavený ve Školním vzdělávacím programu do čtvrté třídy, od páté děti budou dostávat známky. Proti tomuto názoru se vymezila skupina rodičů (25 %), kteří by chtěli místo slovního hodnocení jen známky.

Slovní hodnocení

Upřímně řečeno, vysoce oceňuji slovní hodnocení na prvním stupni. Sama jsem měla možnost porovnat dva rozdílné systémy hodnocení. V ČR jsem chodila na ZŠ, SŠ i VŠ, kde panovalo samozřejmě klasické hodnocení pomocí známek. Odmalička jsme byli vychováváni v hodnoticím programu „zaměření se na chybu“. Jsi jedničkář, protože neděláš žádné chyby nebo maximálně jednu, jsi dvojkař, protože děláš dvě až tři chyby, jsi trojkař, protože… a tak dále. Co se ale z takového hodnocení dozvíme? Maximálně to, že od minula jsem udělala třeba o dvě chyby více nebo méně. Sama jsem sice patřila mezi tzv. jedničkáře, ale do života mi toto škatulkování přineslo spíše myšlenkové vzorce typu: „Nejseš dost dobrá, protože…“ či negativní emoce strachu ze selhání a nižší sebehodnocení.

Na vysoké škole jsem měla možnost rok studovat v rámci programu Socrates/Erasmus ve Velké Británii. Během ročního studia jsem samozřejmě musela projít také zkouškami a hodnocením. Tamější hodnoticí systém se naopak zaměřoval na to, co děláme správně, v čem jsme dobří a v čem nějakým způsobem vynikáme. Například při písemné zkoušce jsme si směli z šesti témat zvolit dvě, o kterých jsme měli během dvou hodin vypracovat dvě písemné práce, eseje. Zde se skutečně ukázalo, do jaké hloubky jsem zvolenou oblast nastudovala, co jsem objevila, jak uvažuji v souvislostech, zkrátka mohla jsem ukázat, co umím. Na rozdíl od klasického českého hodnoticího systému, kde se hledají chyby a kde se vás snaží nachytat na tom, co neumíte. Naštěstí se už tento zastaralý negativní systém opouští. A jsem opravdu ráda, že je tomu tak i v deblínské škole, jejíž prostředí je přátelské a bere rodiče a děti jako své partnery. Je otevřeno vzájemné komunikaci. Naše děti jsou ve škole spokojené a chodí tam rády. Proto nemáme problém s tím, aby naše dvě dcery dojížděly do Deblína z Veverské Bítýšky.

Pozitivní systém hodnocení

Tento systém zaměřující se na „to dobré“ chybu nepopírá, ale pracuje s ní konstruktivně, dává prostor pro vlastní sebehodnocení a uvědomění, co s chybou mohu udělat já. Děti se učí být zodpovědné samy za sebe. Místo „udělala jsi tři chyby z deseti“ řekne „máš sedm bodů z deseti správně“, což je rozhodně více motivující. Díky slovnímu hodnocení se také zřetelněji ukazuje, jaký posun žák udělal směrem k lepšímu či horšímu. Velká poklona zde patří pedagogům, kteří slovnímu hodnocení žáků věnují jistě nemalý čas. Mnohokrát jsem si všimla, jak přesně vystihlo situaci a bylo „šité na míru“.

Každý z nás má nadání pro něco jiného. Proto je to na světě také zajímavé. Tak proč setrvávat v negativním myšlení, když se mohu zaměřit na to pozitivní a projevit svou jedinečnost, byť nedokonalou?

Mnoho lidí si totiž již uvědomilo, že podle toho, kam posíláme svou pozornost, tam jde také naše energie, a my sami si tak můžeme volit, jakým směrem se bude náš život ubírat. Svým dětem přeji, aby si osvojovaly pozitivní vzorce myšlení a získaly kladný vztah k učení. To také přeji všem žákům deblínské školy i všem ostatním.

Blanka Křížová, rodič

Foto ilustrační