Zima na včelnici

Na první pohled se zdá, že včelnice i její obyvatelé spí. To je opravdu jen zdání, včely i v zimním období pracují. Jsou staženy v hroznu, chomáči. Minimální životní projevy jsou charakteristické pro správně zimující včelstvo, krouživě se pohybuje za zásobami a udržuje teplotu uvnitř hroznu 20 °C pro přežití matky. V zimním období je minimální spotřeba zásob. Včelstvo „nevytápí celý úl“, chová se šetrně!

S klesající teplotou se stává zimní hrozen stále těsnější a jeho povrch, přes který je pasivně vyzařováno teplo, se zmenšuje. Včela ve vnitřním hroznu, s naplněným medným váčkem, může vydržet až šestnáct dní bez příjmu potravy. V chladné okrajové zóně až třikrát tak dlouho. To je přibližně asi 1,5 měsíce zimního klidu, než ji hlad, nikoliv zima, donutí vtlačit se do teplého hroznu a přenechat studenou okrajovou zónu jiným včelám.

Co se asi zdá během „zimního spánku“ včelce medařce? Z úlu vyrazit by chtěla, z květu na květ přeletět, nasát čerstvého nektaru by se jí zachtělo. Zimní měsíce jsou obdobím klidu na včelnici. Dopřejme ho tedy včelám. Ty potřebují péči v létě i v zimě, kdy je včelnice schovaná pod zimní přikrývkou čerstvě napadeného sněhu. Včelař zbavuje česno úlu od závějí, neboť včelstva potřebují v každém ročním období dostatek vzduchu. Nesmíme také zapomenout na zdravotní stav našich včel a odebrat zimní spad, je třeba poslat vzorky na vyšetření na přítomnost roztoče a mor včelího plodu. Koncem zimy toužebně očekáváme první prolet, u kterého by každý včelař měl být! Podle něj pozná, jak včelstva přezimovala. Dochází k němu někdy již koncem února nebo i v jeho průběhu. I když máme ještě zimu, pro včelstva je druhý měsíc roku začátkem zakládání prvních ploch plodu.

Pro včelaře vrcholí přípravné práce na období jara. Zabývá se údržbou odstavených úlů a vyrábí nové. Zima nám také poskytuje mnoho času k prohloubení našich znalostí studiem časopisů a knih k vylepšení naší provozní metody. Musíme být připraveni, aby nás jaro nezaskočilo. Včelař zimu také využije k propagaci včelařského oboru u široké veřejnosti. Například pořádáním včelařských výstav a přednášek zejména ve školách. Zájem o včely bývá u dětí značný, a tak je třeba je zasvěcovat do tajů života včel. Stručně řečeno vychovat si nástupce. Včelaření je obor, který svojí činností nenarušuje a nezhoršuje životní prostředí, naopak přírodě pomáhá. Včely opylují květy a tím udržují pestrost vegetace naší krásné krajiny. Příště si povíme o akci, která vznikla na mé včelnici v loňském roce.

Josef Permedla

Foto: Josef Permedla