Strakapoud velký, doktor stromů

Když uslyšíte na jaře hlasité bubnování na suché větve stromů, je to samec, ale někdy i samice strakapouda, která si tak v době toku označuje svůj revír. Je to silně rozšířený šplhavec z čeledi datlovitých. Teritorium páru strakapoudů je poměrně rozsáhlé a měří až půl kilometru čtverečního. Toto velké hnízdní území hájí pár urputně proti jedincům stejného druhu a svému hnízdišti je po dlouhou dobu věrný. Jenom v zimě se tito ptáci potulují po krajině a při nedostatku potravy jsou častými hosty i na krmítku.

Strakapoudi jsou typičtí obyvatelé lesa se starými stromy, ale rádi se usadí i v městských parcích a letitých sadech. Potravu získávají tak, že svými silnými zobáky klovou do kůry a dřeva stromů, kde hledají ve skulinách larvy hmyzu, které obratně nalepují na svůj dlouhý mrštný jazyk, na konci opatřený jakousi štětičkou. Občas plení i hnízda jiných ptáků, např. sýkor. Když je živočišné potravy nedostatek, živí se i různými plody. V zimě jsou jejich hlavní potravou semena jehličnanů, která jazykem dobývají ze šišek.

Hnízdní dutinu si strakapoud v kmenech stromů tesá sám a na jejím hloubení se podílejí oba ptáci. Strakapoudi pohlavně dospívají ve věku jednoho roku. Na rozhraní dubna a května naklade samička do vytesané dutiny pět až sedm bílých vajíček, na kterých sedí deset až dvanáct dnů většinou sama. O krmení mláďat se pak pečlivě starají oba rodiče po dobu 20 až 23 dnů.

Mláďata jsou v dutině poměrně hlučná, a tak hnízdící rodinku podle hlasových projevů malých opeřenců snadno objevíte. Červenou skvrnu v týle má jen sameček, samičce tato ozdoba chybí. Mezi časté predátory dospělých ptáků patří jestřáb lesní nebo krahujec obecný. U mladých ptáků je to zejména kuna lesní a v městských parcích a zahradách kočka domácí.

Je zajímavé, že při prudkém klování do dřeva neutrpí ptáci otřes mozku. Je to způsobeno anatomií jejich hlavy a krku. Nárazy tlumí také zobák, ale i svaly jazyka, porézní kost lebky a mozkomíšní mok. Strakapoudi dokonale šplhají po stromech díky svým ostrým drápkům a takzvanému vratiprstu. To znamená, že jejich dva prsty na nohou jsou namířeny dopředu a dva dozadu. Tuhý ocas pak používají jako „třetí nohu“. Tito nadmíru užiteční datlíci se dožívají v průměru devíti až jedenácti let.

Bohumil Kabeš

Foto: Na snímku je samička strakapouda, které červená ozdoba v týlu hlavy chybí. Autor: Bohumil Kabeš