Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova – díl 10. 21: ZAKLADATEL SANATORIA FRANTIŠEK KUTHAN

V tišnovské městské kronice je s datem 28. března 1895 uveden nenápadný zápis následujícího znění: „Městské zastupitelstvo se usneslo zříditi na obecním pozemku Rybníčku pod Klucaninou koupelnu.“ Pozdější historikové pak v souvislosti s tímto datem uvádějí, že Tišnov byl prohlášen za „klimatické místo se studenými lázněmi“. Nebýt této skutečnosti, pravděpodobně by v našem městě nebylo vybudováno sanatorium a seznam čestných občanů by byl určitě o jedno jméno chudší…

František Kuthan se narodil 5. března 1862 v Krahulově, malé vsi mezi Okříškami a Třebíčí, která i v současné době (k 1. lednu 2016) čítá pouhých 269 obyvatel. Byl v široce rozvětvené rodině nejstarším dítětem z devíti sourozenců a podle přání své matky Josefy, rozené Němcové, se měl stát knězem. Tuto matčinu tužbu však nevyslyšel: absolvoval nejprve v Třebíči nižší gymnázium a v roce 1882 s vyznamenáním maturoval na vyšším gymnáziu v Německém Brodě. Lékařskou fakultu v Praze ukončil o šest let později a následně pak praktikoval jak na klinikách pražských, tak také v Brně – na chirurgickém oddělení Zemské nemocnice byl jeho nadřízeným tišnovský rodák, primář MUDr. Karel Katholický.

Kuthan sám záhy onemocněl vážnou plicní chorobou, léčil se v tyrolských lázních Gries u Bolzana a po zlepšení svého zdravotního stavu zde zůstal další tři roky jako vedoucí lékař sanatoria. V mnohých lázeňských ústavech pak i nadále rozšiřoval svoje získané zkušenosti – jmenujme například Kaltenleutgeben, Sulz nebo Lindenweise. Dvě působiště však byla pro Kuthana zřejmě obzvláště důležitá. Jedním byl Gräfenberg, tedy dnešní lázně Jeseník: slavný Vincenz Priessnitz sice v té době již nežil (zemřel 11 let před Kuthanovým narozením), ale jeho vodoléčba tu významně zapustila svoje kořeny. Druhým klíčovým místem pak byl Wörishofen, lázně asi 80 kilometrů západně od Mnichova, kde působil proslulý německý kněz Sebastian Kneipp, jeden z dalších spoluzakladatelů přírodní léčby vodou.

Stále ještě poměrně revoluční metody zaujaly MUDr. Kuthana určitě i proto, že do té doby zavedené zdravotnické postupy příliš nepomáhaly při léčbě dlouhodobé nemoci ani jemu samotnému. Konzervativní kolegové sice těmto novinkám zpočátku příliš nedůvěřovali, jak ale ve své stati uvádí Vladimír Koželuha, „svoje názory diametrálně změnili, když se MUDr. Kuthanovi podařilo chladnými vodními pololázněmi zachránit z těžkého zápalu plic brněnského biskupa Františka Saleského Bauera.“

Místo, kde by mohl uplatňovat v širším měřítku své četné zkušenosti, nalezl František Kuthan v Tišnově. Zřejmě k tomu přispěla jeho výše uvedená známost s MUDr. Katholickým, nepochybně již vzpomínané prohlášení Tišnova klimatickým místem a také vstřícnost tehdejšího vedení města, které poskytlo svoje pozemky ke zřízení vodoléčebného ústavu úplně zdarma. Ocitujme znovu městskou kroniku, tentokrát ze dne 28. října 1898: „Městský výbor jednal o bezplatném přenechání pozemku na Rybníčku pod Klucaninou o výměře 6–7 měřic Dru. Frant. Kuthanovi z Brna ku zřízení sanatoria. Obec kladla podmínku, že s umístěným tam vodovodem nesmí Dr. Kuthan nic podniknouti bez souhlasu města.“

Sanatorium bylo budováno podle architektonického návrhu Karla Huga Kepky, mezi jehož nejznámější díla patří například kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Husovicích, brněnské Kounicovy koleje nebo nová radnice v Prostějově. Stavělo se velmi rychle, takže práce trvaly pouhý jeden rok a již 8. listopadu 1899 vydal obecní úřad doklad o tom, že na parcelách 1481–1484 je vystavěno sanatorium náležející MUDr. Františku Kuthanovi, které bylo označeno domovním číslem 279. Léčily se zde choroby nervové, vnitřní a výměny látek, přičemž věhlas ústavu rychle vzkvétal a souběžně s tím narůstal i význam Tišnova jako města. V roce 1900 byl objekt vysvěcen nám již známým biskupem Bauerem a budova i její okolí byly z iniciativy samotného Kuthana dále rozšiřovány. Chloubou se stal krásný park, později byla na pozemku postavena kaple a nakonec došlo i k přístavbám prvního a druhého poschodí, v němž byl umístěn také byt zakladatelovy rodiny.

Není bez zajímavosti, že ústav byl veden nejen jako sanatorium, ale rovněž jako hostinec, takže dostal i úřední povolení k nálevu alkoholických nápojů. V dokumentu Okresního hejtmanství z 30. 7. 1899 se praví: „Ve vyřízení podání Vašeho uděluje se Vašemu blahorodí koncese ku nálevu piva a vína, pak ku poskytování pokrmů ve Vašem vodoléčebném ústavu v Tišnově pro hosty vodoléčebného ústavu pod tou podmínkou, že živnostensko-policejních předpisů vždy šetřeno bude.“

1. srpna 1904 se František Kuthan v olomouckém kostele svatého Mořice oženil s dcerou tamního advokáta Dobruškou Odstrčilovou (1883–1934), s níž měl dva syny, Františka (1905–1994) a Stanislava (1907–1983). Oba se později stali rovněž významnými lékaři. Samotný František senior se záhy po definitivním přistěhování do Tišnova zařadil mezi vážené občany města a věnoval se i rozsáhlé veřejné činnosti. Zastával důležité posty v obecním zastupitelstvu, městské radě a především ve Spořitelně města Tišnova, kde byl předsedou výboru i ředitelství. Spořitelna měla velký význam pro rozvoj městského hospodářství i stavebních a kulturních aktivit. V oblasti zdravotnictví nezapomínal na důležitou osvětu; zejména po vypuknutí 1. světové války organizoval řadu přednášek o nakažlivých nemocech, jejichž obsah pak publikoval v brožuře rozesílané do všech obcí okresu. Stejně tak nezištně pomáhal potřebným i v druhém válečném konfliktu minulého století, když poskytoval ve svém sanatoriu bezpečný úkryt mnoha pronásledovaným.

Více než 80letý MUDr. František Kuthan si při jedné z kontrol v ústavní kuchyni přivodil zlomeninu nohy v krčku. Se sádrovým obvazem zůstal odkázán na invalidní vozík a ke zranění se přidal ještě zápal plic, jemuž 15. ledna 1944 podlehl. Jak napsal ve své publikaci Karel Krejčí, „byl tak alespoň ušetřen bezmocného přihlížení devastaci sanatoria na počátku roku 1945“. Koncem války se totiž v útrobách objektu vystřídaly německé i ruské vojenské jednotky, což se na stavu celého komplexu budov dosti neblaze podepsalo.

Další poválečné osudy Kuthanova sanatoria, to už je jiný příběh. Zájemce o něj si dovoluji odkázat na brožuru již citovaného Karla Krejčího, vydanou v roce 2012.

Zdroje:

Tišnov – příroda-dějiny-památky-lidé, vyd. město Tišnov, 2013

Kronika města Tišnova

Karel Krejčí: Kuthanovo sanatorium v Tišnově, vyd. město Tišnov, 2012

Vladimír Koželuha: MUDr. František Kuthan a Tišnov, Tišnovský kulturní zpravodaj č. 2, 1981

http://encyklopedie.brna.cz

http://www.nemtisnov.cz

https://cs.wikipedia.org

http://mic.hranet.cz/cs/historie-a-pamatky/vyznamne-osobnosti/kuthan-stanislav.html
Václav Seyfert, redaktor TN

Foto: Rodinná fotografie zakladatele sanatoria MUDr. Františka Kuthana s manželkou a syny Františkem a Stanislavem. Archiv Podhoráckého muzea v Předklášteří