Mezi červnem a říjnem letošního roku jsme si v Tišnovských novinách…
Toulky údolím potoka Halda a Libochůvka
Tento díl seriálu Toulky chci věnovat vcelku pohodlné procházce údolím toků Halda a Libochůvka. Toto údolí má svoji zajímavou historii. V roce 1938 se zde začala realizovat stavba nové železniční trati z Tišnova do Havlíčkova Brodu, která byla v důsledku války zprovozněna až v roce 1951. V předstihu bylo započato se stavbou tunelů firmou Kruliš a Hlavsa. Po mnichovské dohodě se stavba postupně ukončila. V březnu 1944 bylo v Berlíně rozhodnuto o přesunutí některých továren do podzemí. Provoz výroby letadel Messerschmitt Bf 109 byl přesunut z důvodů opakujících se náletů na závody ve Wiener Neustadt právě do tamějších rozestavěných tunelů, které byly stavebně upraveny, a byla zbudována infrastruktura. Toto vše bylo připraveno již v polovině roku 1944 včetně úzkorozchodné obslužné železnice z Tišnova, po které byl provoz Diany (název továrny) zásobován. Pracovalo tam asi 3 000 totálně nasazených z celé Evropy, kteří byli ubytovaní v ubikacích, které jsou dodnes funkční. Ještě v současné době je patrné, kudy trať vedla, svědčí o tom náspy a zbytky mostků. Železnice byla položena z Tišnova a částečně kopírovala údolím Loučky současnou trať až do Louček, odtud pokračovala údolím Libochůvky přes Chytálky do Kutin. Doporučuji cestovat vlakem do zastávky Nihov, kde přejdeme koleje na stranu ke Katovu a dáme se po cestě, jež je souběžná s říčkou Halda, po 1,7 km narazíme na samotu Borky, dále natrefíme na „kopyto“, betonovou nádrž, jejíž účel není úplně jasný. Údajně se tam testovala těsnost křídel. Scenerií krásných skalisk dojdeme po 2,3 km k ubikacím zaměstnanců továrny Diana. V první budově se nachází restaurace ve westernovém stylu „U Bizona“. Nad ní se Halda vlévá do Libochůvky a po levé straně níže leží další ubikace již zmíněné firmy. Tyto byly využívány od 50. let k letním táborům dětí a patřily Klenotům Brno. Naproti restauraci vyjdeme na silnici, která vede vlevo do obce Kutiny. Na zdejším viaduktu došlo v 80. letech k velkému vlakovému neštěstí. My se dáme ale doprava a pokračujeme až po zatáčku, která je téměř vracečka, poté sejdeme vpravo na lesní cestu, jíž se pustíme směrem k Balákovu mlýnu. To už jsme téměř v Řikoníně, odkud se vlakem vrátíme zpět do Tišnova. Celková délka pěší túry činí asi 6 km. Z prostorových důvodů se nechci více rozepisovat. O zdejších tunelech bylo napsáno mnoho zajímavých publikací. Pozoruhodná místa: „kopyto“, skaliska kolem Haldy, zbytky náspů a mostků, restaurace „U Bizona“. Těm, kteří se rozhodnou tuto krásnou a nenáročnou trasu projít, přeji hezké počasí.
Jaroslav Jebáček
Foto: Jaroslav Jebáček
Další článek: JAK JSME VOLILI V ROCE 2016
Předchozí článek: Atleti válí na všech frontách