Tišnovské zvony – 2. část

Nová doba „radostného budování socialismu“ samozřejmě nepřála ničemu, co bylo spojeno s kostelem, církví a náboženstvím vůbec, a tak pořízení dvou nových zvonů bylo docela obtížné a bylo možno k němu přikročit až v roce 1956. Tehdejší duchovní správce farnosti P. Josef Válka o tomto pořízení mj. napsal ve farní kronice: „Poznamenávám, že hned po roce 1945 jsem pomýšlel na pořízení nových zvonů. Tehdy jsem mínil u firmy Manoušek v Brně objednat zvony o celkové váze 2 700 kg, v penězích jsem měl přichystáno asi čtvrt milionu korun z úspor kostela za protektorátu. Bylo tehdy pamatováno i na elektrický pohon. Úpadek peněz tuto akci znemožnil. Šetřilo se tedy dál, o pár let později do toho zase přišla měnová reforma a uskutečnění plánu se tak znovu oddálilo. V roce 1956 jsem se rozhodl uskutečnit starý plán i při menších úsporách, byť jen v omezeném měřítku, ale přece takovém, aby nové zvony odpovídaly větší obci a farnosti. Pozval jsem státního kampanologa, aby na základě starého zvonu sv. Antonína určil ladění pro nové dva zvony a podal návrh na jejich tón a váhu. Nové zvony jsem počátkem září 1956 objednal u firmy Kovolit v České, která jediná na Moravě zvony ještě lije; rozhodl jsem se pro ladění harmonické. K základnímu tónu f¹ měly nové zvony mít tóny g¹ a a¹. Elektrický pohon nebyl objednán, protože nebyla naděje, že by se dal v krátké době opatřit potřebný kapitál. Firma přijala objednávku s podmínkou, že dodáme potřebný materiál: 1 050 kg mědi a 265 kg prvotřídního cínu. Z úsporných důvodů jsem se rozhodl požádat farníky, aby k tomu účelu darovali v domácnostech nepotřebné předměty z mědi a cínu. Neočekával jsem mnoho, poněvadž už po řadu let jsou konány sbírky barevných kovů, ale pokusil jsem se o to. Podal jsem o tom hlášení MNV v Tišnově se žádostí o souhlas. Toho se mně osobně ochotně dostalo. Měď byla sebrána, díky P. Bohu, všechna, cínu přece asi 13 kg. Ostatní cín byl zakoupen, což ve vydání dělalo největší položku. Zvony byly ulity koncem října a po zkoušce provedené státním kampanologem a zvonařem Manouškem byly 23. listopadu přivezeny panem Josefem Pavlíčkem do Tišnova. Účet firmy Kovolit činil 12 653 Kč a byl uhrazen ze sbírek, či vlastně z dobrovolných drobných darů. Sbírka po farnosti se nekonala, aby nepřišli někteří lidé do rozpaků, kdyby neměli co darovat. Zbytek na jiná vydání ve výši 17 000 Kč byl uhrazen z úspor z darů, které po desetihaléřích farníci po léta dávali o nedělích v kostele do zvonečku. V neděli, 25. listopadu 1956, se konalo slavné svěcení za velké účasti věřících. Protože z našich dignitářů v Brně pro nemoc žádný nemohl přijet, obdržel jsem povolení, abych žehnání zvonů vykonal sám. Stalo se tak za asistence zdejších kněží. Slavnostní nadšené kázání měl dp. profesor František Vítek, administrátor v Rozsochách. Aby byly všechny obce naší farnosti symbolicky při svěcení či křtu nových zvonů zastoupeny, vyzval jsem je, aby vyslaly ke slavnosti po jedné ženě, která by se stala kmotrou zvonu. Dostavily se z Tišnova čtyři, a to paní Součková a slečny Kopřivová, Schusserová-Klíčová a Mazourová, z Březiny paní Jakešová, z Heroltic paní Staňková, z Hradčan paní Vévodová, z Lomničky paní Babáková, z Vohančic paní Babáková a ze Železného paní Kovářová. V poledních hodinách byly nové zvony vytaženy na věž a poprvé se jimi zvonilo před svátostným požehnáním o ½ 3. hodině.“
Větší zvon sv. Václav je na jedné straně opatřen nápisem „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím“ a reliéfem světce. Na druhé straně nahoře se nachází nápis „Tišnov 1956“. Čistá váha zvonu bez příslušenství činí 670 kg. Menší zvon, zasvěcený svatým Cyrilu a Metodějovi, je opatřen rovněž reliéfem světců a nápisem „Svatí Cyrile a Metoději, orodujte za nás“. Nahoře je stejný nápis jako u většího zvonu. Čistá váha menšího je 574 kg. Elektrický pohon byl ke zvonům pořízen v roce 1959, kdy tak skončila služba zvonické rodiny Moravců, kteří jako zvoníci působili již od 2. poloviny 19. století. Posledním zvoníkem, či spíše zvonicí byla paní Anděla Moravcová, která tuto službu vykonávala po smrti svého manžela.
Svůj zápis o nových zvonech zakončil P. Válka ve farní kronice slovy: „Věřící i farář se těší z pěkného souzvuku zvonů, které jak se zdá, přinášejí do farnosti více radosti. Kéž naše milé zvony ve spolupráci se svým starým druhem hlásají farnosti i celému městu po věky pokoj a lásku a kéž mají vždy hojnost posluchačů dbajících jejich prosby a napomenutí.“
Jan Kos, kronikář farnosti
Foto: archiv farnosti