Tišnovské zvony

Druhé letošní významné výročí tišnovské farnosti se týká chrámových zvonů. Před šedesáti lety, 25. listopadu 1956, byly na kostelní věž vytaženy a zavěšeny dva nové zvony, aby se tak připojily ke zvonu starému, nesoucímu jméno sv. Antonína Paduánského a znějícímu nad Tišnovem jistě již nejméně tři sta let.
První zmínku o zvonech tišnovského kostela lze nalézt v písemných pramenech k roku 1665, kdy se na věži nacházely celkem čtyři, včetně hodinového cimbálu. 2. ledna uvedeného roku totiž věž neopatrností místního občana Tomáše Zámečníka vyhořela, což způsobilo, že se jeden ze zvonů zřítil na zem, kde se rozbil. Tento poničený zvon nesoucí jméno sv. Bernarda byl v roce 1666 přelitý a byl s oběma dalšími, které byly po požáru spuštěny dolů, o rok později znovu vytažen na věž. Situace se opakovala v následujícím roce 1668, kdy v Tišnově vypukl další velký požár. Věž s kostelem znovu vyhořela a dva největší zvony byly opět poškozeny. Z roku 1672 pochází informace, že tišnovská radnice zadala u zvonařského mistra Ludvíka Lendra v Dolních Kounicích přelití těchto dvou dříve poškozených zvonů. Zvon „svatý Václav“ měl po přelití vážit 8 centů, „svatý Antonín“ pak 17 centů (cent či centnéř představoval v uvedené době cca 56 kg). K poškození zvonů došlo také při následujícím mimořádně ničivém požáru v roce 1707, kdy se jeden ze zvonů roztavil. V roce 1719 byl zakoupen a zavěšen na věž zvon zvaný „Umíráček“. Další informace je z roku 1784, kdy puklý zvon Bernard, přelitý v roce 1666 a vážící 8 centů, byl dán k novému přelití brněnskému zvonaři Liborovi Martinů. Nově ulitý zvon byl 4. března 1785 vytažen a zavěšen na věž, kde v té době zvonil zcela jistě Antonín a pravděpodobně i Václav. Není ale jisté, zda se v případě Václava jednalo o stejný zvon jako v roce 1672, tento byl totiž výrazně větší. Ze záznamů ve farní kronice plyne, že někdy kolem roku 1820 zvon Václav pukl, a tak se na něj přestalo zvonit. Tento stav trval až do roku 1839, kdy jej tehdejší farář Josef Fetter nechal přelít u jihlavského zvonaře Josefa Hilzera. Nově přelitý zvon byl při cestě z Jihlavy v Brně posvěcen biskupem Františkem Gindlem a 26. září toho roku znovu umístěn na tišnovskou věž. Měl průměr 150 cm a vážil 1 713 kg. Nápisy na zvonu pravily: „Léta 1839, dne 16. měsíce července, tento zvon litý jest ke cti a chvále nejsvětější a nerozdílné Trojice Boží a sv. Václava, mučedníka Páně a patrona tišnovského farního chrámu Páně, nákladem pobožných dobrodinců.“
Dále byl na této straně zvonu znak svobodných pánů Schellů, znak sv. Václava a také druhý nápis: „Svatý Václave, oroduj za nás. Za šťastného panování vysoce urozeného Pána, Pana Bedřicha, říšského svobodného pána z Wittinghoffen, nazvaného Schell ze Schellenberku, podacího pána města Tišnova a celého tišnovského panství.“ Na druhé straně zvonu byl nahoře umístěn obraz sv. Josefa a pod ním nápis: „Svatý Josefe, oroduj za nás. Za pulmistra pana Filipa Dvořáčka a radních pánů: Kašpara Kupsi, Františka Svobody, Václava Muchy, Johanna Liebnera st. r. Přičiněním a přispěním tehdejšího církevního správce města Tišnova, velebného Pána Josefa Fettra, MDCXXXIX přelitý od Josefa Hilzera z Jihlavy.“
Zvon se poprvé rozezněl v pátek, 27. září 1839, před svátkem sv. Václava. O třiadvacet let později nechal P. Fetter přelít další zvon, kterým byl „svatý Bernard“. Tento zvon měl průměr 84 cm a vážil 369 kg. Byly na něm reliéfy Krista, sv. Bernarda, sv. Cyrila Metoděje a Sedmibolestné Panny Marie. Nápis na zvonu uváděl: „Léta Páně 1862 nechal přelít nákladem dobrodinců Josef Fetter, konsistorní rada a farář v Tišnově, od Vojtěcha Hillera v Brně.“ 18. března toho roku odpoledne byl posvěcený zvon přivezen do farnosti, která mu šla naproti procesím, a po krátké pobožnosti byl opět vytažen na věž. Zvony Václav, Antonín a Bernard pak znovu společně zněly nad Tišnovem dalších více než padesát let.
10. března roku 1917 musela farnost dva ze svých zvonů – Václava a Bernarda odevzdat rakouskému válečnému arzenálu. Na věži tak zůstal osamocený Antonín. V roce 1927 byl pořízen nákladem 15 tisíc korun od firmy Manoušek z Brna nový zvon o váze asi 400 kg a průměru 111 cm, zasvěcený sv. Cyrilu a Metoději. Dlouho ale na věži nepobyl, protože byl v roce 1942 rovněž farnosti odebrán, tentokrát pro změnu válečným průmyslem třetí říše.
Po druhé světové válce tak zůstal na kostelní věži opět pouze Antonín z roku 1672, o průměru 112 cm a váze asi 900 kg. Je na něm obraz sv. Antonína Paduánského a Panny Marie s majuskulním nápisem: „LETA PANIE 1672, DNE 10. MIESYCE RZYGNA TENTO ZWON SLYTY GEST KE CTI A CHWALE BLAHOSLAWENE RODICZKY BOŽI PANNY MARIE A SWATEHO ANTONINA PADUANSKYHO.“ Jak ale vyplývá z předchozích informací, tento zvon zvonil na věži již před rokem 1672, kdy došlo pouze k jeho přelití v důsledku poškození.

Pokračování příště

Jan Kos, kronikář farnosti
Foto: Svěcení nových zvonů v listopadu 1956, archiv farnosti