ŘÍJNOVÉ KALENDÁRIUM TIŠNOVSKA

3. ŘÍJNA

PŘED 20 LETY
Ve čtvrtek 3. října 1996 se v Kině Svratka uskutečnilo první filmové představení nově založeného Filmového klubu. Promítal se psychologický film polského režiséra Krzysztofa Kieślowského Tři barvy: červená. O čtrnáct dnů později pak bylo jako druhé uvedeno kontroverzní dílo britského provokatéra Petera Greenawaye Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, které poněkud šokovalo mnohé starší kinofily zvyklé především na klasiku typu Bergmana či Felliniho. Filmový klub v Tišnově existuje dodnes, je v rámci Asociace českých filmových klubů evidován pod číslem 73 a po většinu z uplynulých dvaceti let se o jeho činnost zasloužil zejména Aleš Vejvoda.
4. ŘÍJNA

PŘED 70 LETY
V pátek 4. října 1946 byla znárodněna Městská elektrárna, která byla v provozu od prosince 1909 a byla tehdy zřízena u dnes již zasypaného náhonu ve vodním mlýně, který byl městem zakoupen dva roky předtím od vdovy po mlynáři Ferdinandu Jabůrkovi. Po znárodnění bylo zařízení převedeno pod správu Západomoravských elektráren. Současně byla zahájena podstatná technická změna: místo stejnosměrného proudu se začalo přecházet na proud střídavý; toto přepojování probíhalo postupně po jednotlivých domácnostech a bylo ukončeno až v první polovině 50. let.
8. ŘÍJNA

PŘED 75 LETY
Ve středu 8. října 1941 bylo gestapem v rámci protisokolského tažení nazvaného Akce Sokol zatčeno nejen v Tišnově velké množství sokolských činitelů. Pozatýkáno bylo celé vedení zdejší Pernštejnské župy: starosta Alois Macků, jeho náměstci Hynek Vališ (starosta kuřimského Sokola) a Ludmila Novotná, náčelníci Gustav Spohr a Anna Medunová, vzdělavatel Josef Kovář, jednatel Robert Klusák, pokladník Karel Ráboň, účetní Jan Oderský, matrikář Jan Tejkal, župní vedoucí žáků Jan Tálský a další. Mnozí z uvedených byli současně členy odbojové organizace Obrana národa. Po šesti týdnech byli propuštěni na svobodu pouze Ludmila Novotná a člen župního předsednictva Jan Čuhel, ostatní byli internováni nejprve v Brně ve věznici Pod Kaštany a později v koncentračních táborech, zejména v Osvětimi. Jen dvěma z uvedených se podařilo léta věznění přežít: Jan Tálský zemřel v roce 1965, Anna Medunová-Schwarzerová v roce 1974.
11. ŘÍJNA

PŘED 5 LETY
V úterý 11. října 2011 zemřel volejbalista František Sokol, první a dosud jediný tišnovský držitel medaile z olympijských her, člen Síně slávy českého volejbalu. Narodil se 5. února 1939 v Tišnově, zde také začínal se sportem. Po vojně v Košicích oblékal dres RH Brno; v Brně ovšem nebylo v té době možno získat byt, takže po sňatku v roce 1962 se jeho nová rodina ocitla již nastálo v Ostravě. František zde hrál za TJ VŽKG (později Vítkovice) a stal se s ní v roce 1968 mistrem republiky, což přispělo k jeho nominaci na olympiádu v Mexiku. Tam bylo naše družstvo dlouho bez porážky na čele tabulky, ale po dvou prohrách skončilo nakonec na třetím místě za Sovětským svazem a Japonskem. V Ostravě-Přívoze byl na počest našeho rodáka založen Memoriál Františka Sokola v minivolejbale hráčů nejmladší generace.
13. ŘÍJNA

PŘED 70 LETY
V neděli 13. října 1946 se narodil Miloslav Sonny Halas, osobitý malíř, sochař, performer, grafik, restaurátor a pábitel, který patřil k brněnskému okruhu konceptuálních umělců. Byl ovšem také skvělým hospodským společníkem či bohémským mystifikátorem s invenční inteligencí a znalostmi z nejrozmanitějších oborů, například z plachtařství. V dětství žil na samotě Štymberk a v Drahoníně, později ve Střelicích a v Brně, ale sám se vždy považoval za „Tišnováka vlastní pílí“. Výtvarné umění studoval vysloveně soukromě, jeho tvůrčí činnost byla obdivuhodně rozmanitá, často úsměvná a mnohdy provokující. Během svého života i po smrti (24. listopadu 2008) měl více než šedesát samostatných výstav doma i v zahraničí, ta nejbližší se uskuteční od 22. října 2016 v našem Jamborově domě.
19. ŘÍJNA

PŘED 80 LETY
V pondělí 19. října 1936 byla zahájena přístavba tišnovského gymnázia, která byla dokončena ještě před zahájením školního roku 1937/38. Celá stavba, na kterou město Tišnov nemělo dostatek finančních prostředků, se uskutečnila především zásluhou tehdejšího ředitele Rudolfa Břízy a rodičovského sdružení gymnázia. Rodiče poskytli škole bezúročnou půjčku 500 až 1 000 Kč po dobu studia svého dítěte (celkem bylo takto získáno 229 330 Kč), zbytek peněz darovala gymnáziu městská spořitelna (100 000 Kč) a stát (127 000 Kč). Škola touto přístavbou získala šest nových učeben a kabinety.
27. ŘÍJNA

PŘED 20 LETY
V neděli 27. října 1996 byl v cípu mezi ulicemi Riegrova a Svatopluka Čecha slavnostně odhalen pomník české státnosti, a to na místě, kde v minulosti stával v tehdejším Masarykově parku pomník zemědělců s reliéfem Antonína Švehly, jednoho z pěti hlavních spoluzakladatelů československého státu, vytvořený v roce 1938 akademickým sochařem Václavem Hynkem Machem. Nový pomník autora Františka Navrátila ctil základní ideu původního díla a vtiskl jí nový rozšířený obsah umístěním názvů státních útvarů, které se staly projevem naší novodobé národní svébytnosti (Československé republiky a České republiky), a dat vzniku obou států (28. října 1918 a 1. ledna 1993) včetně jejich státních znaků. Aktu se zúčastnili i tehdejší přednosta Okresního úřadu Brno-venkov Jiří Březa a poslanec Parlamentu ČR Vladimír Bartoš.
28. ŘÍJNA

PŘED 80 LETY
Ve středu 28. října 1936 byla slavnostně odhalena pamětní deska občanů padlých v 1. světové válce, mezi nimiž byli hojně zastoupeni zdejší legionáři. Dlouholetý předseda Jednoty Československé obce legionářské v Tišnově Josef Halásek tuto událost popsal v roce 1947 slovy: „Je naším potěšením, že se nám podařilo postavit pomník padlým v Tišnově vzdor všem zbytečným zlobám. Dílo je to krásné a jeho tvůrce, akad. sochař Mach, možno říci, je skoro rodák tišnovský. O postavení pomníku se velmi zasloužil br. Mareš, který uskutečnění velkého díla věnoval všechen svůj volný čas.“ Na začátku protektorátu Čechy a Morava byl pamětní objekt demontován a ukryt, po válce byl pak rozšířen o druhou desku uctívající padlé v boji za svobodu a oběti okupace 1939-45.
29. ŘÍJNA

PŘED 40 LETY
V pátek 29. října 1976 zemřel emeritní kazatel Jednoty bratrské Stanislav Čech. Narodil se 12. listopadu 1893 v Budětsku u Litovle; byl sice vyučeným mlynářem, ale i s ohledem na zhoršující se oční chorobu hledal jiné životní uplatnění, což jej přivedlo do řad Jednoty bratrské. Postupně působil v Železném Brodě, Nové Pace, Potštejně a Ústí nad Orlicí, kde se začal věnovat nevidomým. Naučil se Braillovo písmo a přepisoval do něj různé knihy pro Státní slepeckou knihovnu v Praze. Ovládal řadu cizích jazyků včetně esperanta, arabštiny, perštiny či japonštiny. Od poloviny 50. let žil v Tišnově na Wagnerově ulici č. 831, kde také skonal v kruhu rodiny své dcery Květoslavy Dvořákové. Za jeho práci se mu dostalo uznání mimo jiné i od prezidenta Světové organizace nevidomých z Londýna.

Václav Seyfert, redaktor TN
Foto ilustrační