Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova – díl 7.

9: JAN MÁŠA – OSOBNOST TIŠNOVA, BRNA I VYSOČINY (1)

V Podhoráckém muzeu byly před časem objeveny dva filmové kotouče ukrývající nádherné dokumentární pojednání o návštěvě prezidenta Masaryka v Tišnově 17. června 1928. Film tehdy na zakázku vyrobila pražská firma Elekta-Journal a po krátkém úvodu jsou na něm představeni členové tišnovské delegace, připravení k uvítání vzácného hosta. Po levé ruce starosty Aloise Řezáče stojí na tomto záběru podsaditý vousatý pán s brýlemi a v klobouku. Tímto hned na první pohled důstojným mužem je předseda starostenského sboru Jan Máša, osobnost, která nedlouho předtím, 22. října 1927, obdržela jako devátá v pořadí titul čestný občan Tišnova.
O Mášovi souhrnně píše Josef Zacpal na str. 604-5 nedávno vydané knihy Tišnov – Příroda-Dějiny-Památky-Lidé. Pokusme se tedy následující řádky pojmout spíše jako doplnění jeho encyklopedického textu o některé zajímavé a méně známé podrobnosti.
Jan Máša se narodil 24. června 1867 jako Jan Špaček, a to v Tišnově na Cáhlovské ulici č. 210, v domě nedaleko dnešní mateřské školy U Humpolky, těsně za odbočkou do ulice Na Zahrádkách. Jeho otec Martin Špaček byl obuvníkem a majitelem hospodářství, také maminka Vincencie pocházela z téhož prostředí, byla dcerou Jana Lauba, obuvníka v Jamném. Už dědečkovi Tomáši Špačkovi se říkávalo Máša, tuto přezdívku zdědil i otec Martin a Jan ji nakonec přijal za své nové oficiální příjmení. V Tišnově vychodil s výborným prospěchem pětitřídní obecnou školu a poté odešel do Brna studovat gymnázium. Po celou dobu studií zde bydlel ve vlastenecky zaměřené rodině Jana a Marie Jelínkových, jejichž dcera Adéla, provdaná Koudelová, se později stala dlouholetou starostkou Ženské vzdělávací jednoty Vesna. „Tam mladá duše studentova získala základy pro budoucí život, pro českou věc. Znamenití učitelé vdechli duši jeho lásku k ujařmenému českému lidu,“ píše autor skrytý za iniciálami R. K. v publikaci vydané v roce 1927 k Mášovým šedesátinám. Už na střední škole uveřejnil Máša v roce 1884 svou první práci, etnografickou skicu o Tišnovsku. V témže roce se již zapsal i do historie svého rodného města, o čemž píše Ivo Durec ze Státního okresního archivu Brno-venkov v Rajhradu: „Iniciátorem založení studentského klubu Barák byl Jan Máša. Tento tišnovský rodák, tehdy student VI. ročníku gymnázia v Brně, si často zval mladé přátele do svého brněnského studentského bytu na Pekařské ulici, kde jim přednášel o českých spisovatelích a národním životě v Brně. Ze své knihovny, na studenta nezvykle rozsáhlé, rád půjčoval svým kolegům vybrané svazky, jejichž obsahy pak spolu rozebírali. Se studenty z Tišnovska rozmlouval také o potřebě zřízení studentského spolku, jenž měl mít za cíl zničení němectví v Tišnově. V krátké době se středoškoláku Mášovi podařilo získat k uskutečnění svých myšlenek dokonce starší studenty vysokých škol, filozofa Josefa Procházku a medika Josefa Oderského.“
V roce 1886 odešel Máša do Prahy studovat práva. Rychle se dostal do víru studentského života a brzy uzavřel přátelství s lidmi, jako byl například stejně starý Alois Rašín. Hnutí mladých studentů nakonec vyústilo v roce 1893 ve známý proces s Omladinou, ale v něm již Máša nefiguroval. Studia totiž nedokončil, v roce 1889 konal jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu u 28. pěšího pluku a po superarbitraci pak vstoupil do advokátní kanceláře dr. Šíleného v Tišnově. Na podzim 1890 se stal osobním sekretářem českého advokáta a politika Josefa Herolda, ale pro nedostatek finančních prostředků již po pár měsících právnickou dráhu opustil a objevil se v Telči, kde mu místní nakladatel Emil Šolc nabídl místo redaktora čtrnáctideníků Orel a Orlice. Redakce byla brzy přeložena do Jihlavy, a když Šolc vydávání svých listů zastavil, založil samotný Máša za přispění svých přátel Karla Maláta a Huberta Konečného týdeník Jihlavské listy. První číslo vyšlo 10. prosince 1892 a jedná se o opravdu historické datum, neboť Jihlavské listy existují dodnes. „To, k čemu se bohatí lidé jihlavští neodhodlali, podniká s vypůjčeným kapitálem 300 zl. nemajetný novinář český!“ píše již vzpomínaný R. K. V materiálu ke 120. výročí novin napsal v roce 2012 nynější šéfredaktor Petr Klukan: „Nový týdeník bojoval nejen s finančními problémy, ale i s podezřívavými státními úřady či otevřenou nenávistí německých nacionálů. Po sedmi letech sice Máša odchází s dluhy 20 tisíc zlatých, přesto ale naplnil slova, která napsal v úvodníku roku 1892 ,Ku předu, ku předu, zpátky ni krok’, což tehdy představovalo především pokrok národní. Jihlavské listy se staly centrem národního života celé jižní části Českomoravské vysočiny.“ Dvacetitisícový dluh pak musel Máša už jako brněnský úředník dlouho splácet. Na Vysočině vydával navíc odborný list Rolnický obzor a především byl nesmírně činný ve veřejném životě v oblastech kultury, zemědělství a tělesné výchovy. V roce 1894 se v Jihlavě i oženil: jeho manželkou se stala Zděnka Pitterová, dcera majitele parního mlýna; o rok později se jim tu narodil jejich jediný syn Přemysl (ten se mimochodem stal koncem dubna 1945 obětí osvobozovacích bojů, když byl v Brně-Žebětíně smrtelně zraněn střepinou granátu). O létech strávených v Telči a Jihlavě vydal Jan Máša v roce 1930 fejetonistickou knížku Osm let na hranici českomoravské.
Dokončení příště

Václav Seyfert, redaktor TN
Foto: Jan Máša, zdroj: Archiv města Brna, převzato z www.encyklopedie.brna.cz