Chtěl bych zhodnotit činnost našeho oddílu za období školního roku.…
Přijďte poslouchat Mišíka!
Pokud by se mě někdo zeptal, kdo je podle mého názoru ztělesněním českého bigbítu se vším, co si pod tímto označením lze představit, neváhal bych s odpovědí ani chvíli…
Vladimír Mišík… Byl tu v dobách, kdy se česká rocková hudba teprve prodírala z plenek, a přestože od těch časů uběhlo již půl století, je na scéně dodnes. Prošel obrazně řečeno téměř všemi skupinami, které u nás tvořily dějiny tohoto žánru, ať už to byly dávné Komety, pozdější Matadors, Blue Effect Radima Hladíka, Flamengo v dobách Kuřete v hodinkách, nebo vlastní kapela ETC…, o níž se říkávalo, že „takhle by hráli Rolling Stones, kdyby byli Češi“. Naprosto zásadním způsobem se podílel na zhudebňování a popularizaci zapomenutých klenotů naší poezie, zejména tvorby Josefa Kainara a Václava Hraběte, ale také například Františka Gellnera a Vladimíra Holana. Zakusil na sobě tvrdou ruku bolševika, který jej chtěl svého času umlčet „až do úplného zapomnění“. Byl z těch umělců, kteří cítili po listopadu 1989 bytostnou potřebu pomoci i v politice a podobně jako třeba Rudolf Hrušínský se alespoň na krátký čas zapojili i do práce v parlamentu. A zůstal poctivým rockerem i ve chvíli, kdy měl v říjnu 2013 převzít z rukou Miloše Zemana medaili Za zásluhy. V bigbítu se zkrátka nepředstírá, takže raději prezidentovi férově oznámil, že z důvodu rostoucí nevole z některých jeho rozhodnutí dospěl k závěru nabízené státní vyznamenání nepřijmout. Je tu tedy snad někdo jiný, kdo by mohl být oním „ztělesněním“?
Vladimír Mišík a skupina ETC… nám všem zahrají v pátek 22. července od 20 hodin na Zahrádce U Palce. Mělo se tak stát již koncem loňského srpna, ale protože zpěvákovo zdraví už nepatří k nejpevnějším, zařadila se tehdejší akce bohužel k těm dodatečně zrušeným. Letošní našlapaný prázdninový program ovšem nasvědčuje tomu, že Mišík se cítí být zdravotně v pořádku a to by samo o sobě mělo být dostatečnou pozvánkou k účasti na jeho koncertě. V našich končinách se nepředstaví zdaleka poprvé – pamatuji si plný sál sokolovny v druhé polovině 80. let stejně jako tři různá vystoupení z nepříliš vzdálené minulosti. Začátkem července 2010 hrál Mišík s ETC… na Bigbítové noci v Železném, o rok později se na festivalu v letním kině dostal vinou výrazného časového skluzu na pódium až hodně pozdě po půlnoci, v únoru 2012 byl v sále na Mlýnské ulici hostem jubilující skupiny Energit a bylo tehdy docela osvěžující slyšet ho zase v jiné sestavě, s doprovodem kytaristy Luboše Andršta. Současné ETC… hraje v obsazení: Petr Pokorný a Pavel Skála – kytary, Jiří Veselý – basa, akordeon, Vladimír Pavlíček – housle a Jiří Zelenka – bicí.
V dubnu 1983, tedy v časech, kdy měl Vladimír Mišík zákaz vystupování, napsal někdo na zeď v pražských Holešovicích dnes již legendární větu „Nechte zpívat Mišíka!“ Přestože ji příslušné tamní orgány opakovaně zamalovávaly, objevoval se nápis na tom místě stále znovu. Dovolím si jej teď cíleně parafrázovat a vzkazuji všem příznivcům dobré hudby: „Přijďte poslouchat Mišíka!“
Rozhodně Vás nezklame a početnou účast publika si právě on zaslouží mnohem více než kdokoliv jiný…
Václav Seyfert, redaktor TN
Foto: Jiří Esser
Další článek: Deset milníků v historii skupiny Neřež
Předchozí článek: Dan Bárta nerad sám sebe nudí