Katastrofální povodeň na Lomnicku 19. června 1986 – 30. výročí

Letošní červen se na Lomnicku vyznačuje od počátku velkou oblačností střídanou skoro jasnými dny s letními teplotami. Dešťové srážky však jsou dosud hluboko pod průměrem k veliké nelibosti zemědělců a zahrádkářů. Málokdo si uvědomí, že se počasí může obrátit do extrémních situací. V Lomnici je však stále mnoho pamětníků katastrofální povodně z 19. června 1986. Tehdy přes Lomnicko přešly po 16. hodině dvě bouřky s krupobitím.

Podle meteorologů napršelo tehdy 120 litrů vody na metr čtvereční. To mělo za následek rozvodnění Besénku a všech jeho přítoků současně, během několika minut. Došlo však k dalšímu úkazu: motoristé znají význam anglického výrazu aquaplaning, kdy auta nekontrolovatelně plavou po silnici zalité vodou. K podobnému úkazu došlo v lesích okolo Besénku, kdy se pokácené kmeny splavily z lesa do vodního koryta. Ty pak působily jako beranidla a bouraly splavy a malé vodní hráze. Korytem se pak valila masa kmenů, větví, desek a kamení různé velikosti. To způsobilo stržení několika mostů a odplavení silnic. Díky své rychlosti a hustotě byl tento proud smrtelně nebezpečný již několik desítek centimetrů od svého okraje. Sboru dobrovolných hasičů v Lomnici bylo ohlášeno těžké zranění osoby v rekreačním středisku Energetických strojíren, její záchranu však mohl provést až po několika hodinách po opadnutí vody, kdy teprve bylo možné se do této lokality dostat.

V profesionální požární jednotce a Sboru dobrovolných hasičů v Tišnově byl vyhlášen poplach po přijetí zprávy o zatopených sklepích v Osikách. V tuto dobu ještě do Lomnice hlavní povodňová vlna nedorazila. Smíšená jednotka složená z profesionálních a dobrovolných hasičů tak projela Lomnicí a na konci ulice Pod Starou farou požární vozidlo stěží stačilo zastavit na okraji rozvodněného potoka. Posádka vystoupila z vozu po levé straně s výjimkou dobrovolného hasiče Zdeňka Dobišara, který tak učinil po pravé straně, kde zaslechl volání o pomoc. Vystoupil rovnou do rozvodněného potoka. Po několika krocích již neměl šanci dostat se na pevnou zem. Nakonec byl zasažen do hlavy vzpříčenou kládou a jeho bezvládné tělo voda odnesla až na fotbalové hřiště, kde bylo druhý den nalezeno.

Po třiceti letech od této tragédie se vkrádá otázka:
Jaký vlastně byl Zdeněk Dobišar z Tišnova?
Ze vzpomínek jeho kamarádů lze poznat, že byl stejný jako mnoho dnešních mladých lidí. Bylo mu tehdy čtyřiadvacet let, měl rád adrenalinové zážitky, poněvadž vedle hasičského sboru působil i mezi tišnovskými jeskyňáři. Na druhé straně si dokázal zajít či zajet s kamarády do přírody a zazpívat si při kytaře u táboráku. Jeho vstup do sboru dobrovolných hasičů měl určitě ještě další důvod. Jako věřící člověk považoval za své poslání pomáhat lidem v neštěstí. Jeho rychlá reakce na volání o pomoc se mu stala 19. června 1986 osudnou. Přesto jeho čin nezůstal promlčený ani po třiceti letech.
V podvečer 17. června 2016 jsme si všichni připomněli tuto smutnou tragédii položením kytic u pomníku Zdeňka Dobišara v Lomnici. Starostové města Tišnova a městyse Lomnice zavzpomínali na toto smutné výročí a všichni přítomní si prohlédli malou výstavku dobových fotografií z „Velké povodně z 19. 6. 1986“, kterou připravili členové SDH Lomnice. Pietního aktu se zúčastnili starosta města Tišnova Bc. Jiří Dospíšil, starosta městyse Lomnice Ing. Milan Vojta, MPA, ředitel Územního odboru Brno-venkov, Hasičského záchranného sboru plk. Ing. Mojmír Richter, bratr p. Dobišar s rodinou, Sbor dobrovolných hasičů v Lomnici, Sbor dobrovolných hasičů v Tišnově, Sbor dobrovolných hasičů v Lomničce, zástupci HZS Brno-venkov PS Tišnov, Jeskyňáři Tišnov – Vít Kulhánek, kamarádi a všichni, kdo nezapomněli na tuto nešťastnou událost. Na závěr bratr Zd. Dobišara poděkoval všem za vzpomínku a starostové s veliteli položili květiny k pomníku.
ČEST JEHO PAMÁTCE.

Alois Vitoul (SDH Lomnice), Petr Nahodil (městys a SDH Lomnice), Zdeněk Melkes (SDH Tišnov)
Foto: archiv SDH Lomnice