„U kanónu stál“ a jak to bylo dál

Ani neskutečné hrdinství legendárního dělostřeleckého kanonýra Franze Jabůrka ve známé zlidovělé vojenské písničce by nezabránilo katastrofální porážce rakouské armády ve válce s Pruskem v roce 1866. K rozhodující bitvě u Hradce Králové, známé též pod názvy bitva u Sadové nebo bitva na Chlumu, došlo 3. července 1866. V letošním roce si tedy připomínáme 150 let od tohoto co do počtu osob největšího válečného střetnutí na našem území. Oba panovníci, rakouský císař František Josef I. a pruský král Vilém I., soustředili na obou stranách 435 tisíc mužů a více než 1 500 děl. Rakouské armádě, s podporou saských oddílů Alberta Saského, velel žák polního maršála Radeckého polní zbrojmistr Ludwig von Benedek, v čele pruské armády stál polní maršál Helmut von Moltke. Výsledek prohrané bitvy, na jejímž konci byly tisíce mrtvých a raněných, znamenal pro Rakousko definitivní porážku ve válce a v důsledku toho i pro ně negativní mocensko-politické změny na mapě Evropy. Jako hlavní důvod tak drtivé porážky je dodnes mezi odborníky i mezi širší veřejností uváděno vítězství moderních pruských pušek „zadovek“ (jehlovka vzor 1841, systém Dreyse) nad zastaralými rakouskými „předovkami“ (zn. Lorenz, vzor 1854). Je to bezesporu pravda, nabíjení zezadu bylo mnohem rychlejší než do té doby používaný přední způsob, důležitou roli ale sehrála také modernější technika vedení boje a lepší vojenská taktika.
Důsledky prohrané bitvy zasáhly přímo také region Tišnovska. Pruské jednotky pronásledovaly ustupující Rakušany a obsazovaly přilehlé vesnice a města v Čechách a na Moravě v přímém směru na hlavní město říše Vídeň. Teprve příměří, podepsané v Mikulově 26. července, znamenalo konec drobných šarvátek a střetů a také útrap civilního obyvatelstva. Na Tišnovsku máme záznamy o průchodu či krátkodobé přítomnosti Prusů v několika obecních či rodinných kronikách. Cizí vojáci se většinou chovali k obyvatelstvu slušně a největší zátěží bylo pro místní zásobování mužstva a koní proviantem. Tam, kde se ubytovali na několik dní, vesnici doslova vyjedli z veškerých zásob.
Prusové pronásledovali Rakušany v několika směrech, jeden z hlavních proudů postupoval z Vysočiny přes Nedvědici údolím řeky Svratky k Tišnovu a dále jižním směrem. Občas se také stalo, že se prchající císařští vojáci opozdili a potom docházelo k ozbrojeným kontaktům s pronásledovateli. K takovým střetům došlo například u Olší, v Předklášteří a k největšímu z nich přímo v ulicích Tišnova 11. července 1866. Střetli se v něm pruští dragouni s rakouskými hulány. Mezi mrtvými a zraněnými byli také dva příslušníci královských dragounů Christian Jarick a August Schmidt, kteří mají dodnes svůj nevelký hrob na starém tišnovském hřbitově Na Hrádku. Oba dva čtyřiadvacetiletí mládenci šťastně přežili strašlivou bitvu u Hradce Králové, ale zde v Tišnově je štěstí opustilo a domů se již nevrátili. Město pietně udržuje jejich nevelký hrob a náhrobní deska s vysvětlujícím nápisem byla v letošním roce obnovena restaurátorkou Michaelou Mrázovou. Jednou z konkrétních obětí na rakouské straně byl rytmistr hulánského pluku Julius hrabě Knesebek, těžce zraněný ve srážce u Předklášteří a údajně pohřbený někde v prostorách kláštera. S odstupem let se stala zajímavostí i skutečnost, že v řadách zde bojujících pruských dragounů byl tehdy devatenáctiletý Paul von Hindenburg, pozdější úspěšný polní maršál a druhý prezident poválečného Německa v letech 1925 až 1934.
Také Podhorácké muzeum uchovává ve svých sbírkách několik artefaktů se vztahem k této válce a nešťastné bitce v ulicích města. Určitě nejcennějším exponátem je nádherný exemplář výše zmiňované pruské jehlovky včetně bodáku. Chladné zbraně reprezentuje jezdecká šavle, vzor 1852, se kterou v Tišnově bojoval některý z pruských dragounů. Bohužel k osudu majitelů obou těchto zbraní ani ke způsobu, jak se do muzea dostaly, žádné informace nemáme. Z výstroje se dochovaly dvě dřevěné polní láhve, podle zápisu ve staré inventární knize patřící padlým vojákům pruské pěchoty, a přilba příslušníka stejného druhu vojska, vzor 1854, která je spolu s jednou z polních lahví aktuálně vystavena ve stálé expozici Muzea města Tišnova v Müllerově domě. Úplně jiným dokladem válečných událostí té doby je soubor lékařských předpisů z let 1866–1867, vyhotovených lékaři královského pruského polního lazaretu, umístěného v areálu kláštera Porta coeli v Předklášteří, pro lékárnu Františka Svobody v Tišnově na Dolním náměstí. Běžná bitevní zranění bohužel nebyla jediným utrpením, válku doprovázela epidemie cholery, rychle se šířící jak mezi vojáky obou znepřátelených armád, tak i mezi civilním obyvatelstvem.
Srážka rakouských a pruských vojáků 11. července 1866 byla svého druhu posledním válečným střetnutím v ulicích města. Události spojené s oběma světovými válkami již měly úplně jiný charakter a obsah.

Josef Zacpal
Ilustrace: Vyobrazení srážky u Tišnova v dobové oficiální publikaci vydané u příležitosti 60 let panování císaře Františka Josefa I.