Listopad 2015

Největší pecka na podzim? Čmeláci a mravenci

Od roku 2011 má Tišnov svoje muzeum s kavárnou. O tom, které akce lidi nejvíc baví, co se bude dít příští rok nebo jak vzniká výstava, povykládala vedoucí muzea Eva Dohnálková.

Na podzim muzeum hodně spolupracuje s tišnovskými skauty, jak jste se dali dohromady?
Já jsem k výstavě o skautech přišla jako k hotové věci, protože výstava k výročí osmdesáti let od založení skautingu v Tišnově už byla dohodnutá předtím, než jsem nastoupila. To, že se skauti na výstavě podílí, mi přijde logické. Se skauty a třeba i se spolkem Continuum Vitae vymýšlíme i doprovodné akce. Nestačí udělat výstavu a čekat, že lidi přijdou a prohlédnou si ji. Důležité je lidi do muzea dostat, upozornit na téma.

Pracujete v muzeu od léta. Která akce byla nejnavštěvovanější nebo nejpopulárnější u veřejnosti?
Každá akce je úplně jiná. Byla jsem ráda, že na besedu s překladatelem přišlo deset lidí, na vernisáž výstavy o skautingu dorazilo skoro osmdesát. Každá akce má jiný okruh zájemců, a proto se dá těžko říct, která akce je nejpopulárnější. Hodně lidí vyrazilo na cyklovýpravu ke smírčím kamenům a úspěšný byl i Setonův dětský den v letním kině.

Na co zajímavého byste čtenáře Tišnovských novin pozvala do muzea na podzim?
Největší pecka bude výstava Společenský život hmyzu, která se bude konat od listopadu až do února. Na výstavě bude malý úl se čmeláky, v teráriu strašilky nebo mravenci. Chystáme k výstavě doprovodné akce, například ochutnávku hmyzích jídel, různé přednášky a tvořivé dílny. Výstava je pro rodiče i děti, pro které připravujeme třeba hmyzí převleky nebo komentované prohlídky. Výstavu máme zapůjčenou z Muzea Vysočiny v Jihlavě a je domluvená už dva roky, protože je o ni velký zájem. Každé muzeum si k ní přidává něco vlastního, my ji doplníme doprovodnými akcemi.

Co si má člověk představit pod pojmem Společenský život hmyzu?
Lidské společenství má nějakou hierarchii, ale někdy si neuvědomujeme, že podobné hierarchie mají i hmyzí státy. Víme, jak mezi sebou spolupracují včely, protože je využíváme, ale třeba termiti nebo mravenci spolu fungují úplně jinak, včely a čmeláci se od sebe svým chováním také hodně liší. Muzeum se hmyzí výstavou odklání od klasických kulturních výstav, se kterými ho mají lidé asi nejčastěji spojené.

Myslíte, že si výstava najde své diváky?
I ve stálé výstavě najdete část o přírodě Tišnovska. Myslím si, že to k muzeu patří. Kdo jiný by měl v Tišnově podobnou výstavu pořádat? Kultura musí být zastoupená, ale spoustě lidí třeba literární akce nebo akce s historickou tematikou nic neříkají. Příroda kolem nás zajímá hodně lidí.

Připravuje muzeum i nějaké vánoční akce nebo výstavy, kam by lidé mohli přijít nasát vánoční atmosféru?
To se teď formuje. Plánujeme nějakou dílničku a další akce v průběhu adventu. Vánoční výstavu pořádat nebudeme, určitě ale připravíme rukodělnou vánoční akci nebo tematickou přednášku.

Přemýšlíte už, jak bude vypadat muzeum v roce 2016?
Výstavní plán na rok 2016 již máme samozřejmě hotový. To ale neznamená, že bychom se od něj nemohli odklonit. Mohu nyní prozradit i konkrétní akce. Plánujeme větší výstavu o železnicích na Tišnovsku, o staré Tišnovce a o trati na Havlíčkův Brod. Byli bychom rádi, kdyby se nám podařilo zapůjčit i nějaké železniční modely, které by se mohly líbit dětem. Máme v plánu výstavu prací žáků tišnovských škol k výročí Karla IV. ve spolupráci s Podhoráckým muzeem. Budeme mít zapůjčenou jednu výstavu o reklamě a výstavu týkající se Nansenovy nadace a československých dětí, které se za války dostaly do Norska.

Vy se právě Norskem zabýváte i ve svém volném čase a také překládáte z norštiny. Proč by právě výstava o nadaci a dětech v Norsku měla být pro lidi z Tišnova zajímavá?
Výstava je věnovaná československým dětem a dalším lidem, mimo jiné i psychiatru Leu Eitingerovi z Lomnice, kteří se za pomoci norské organizace v průběhu války dostali do Norska, kde žili jako uprchlíci. Proto si myslím, že jde vlastně o aktuální téma. Norové se k nim zachovali velice pěkně, přijali je, děti tam žily v pěstounských rodinách. Část z nich se dostala do Švédska a zachránila se. Ve výstavě je plno dojemných momentů a řekla bych, že to není vůbec jednoduché téma. Je to zajímavá část naší historie, o které se toho moc neví.

Máte nějaký sen, co byste chtěla v muzeu uspořádat?
To je spíš taková dlouhodobější záležitost. Chtěla bych, aby muzeum žilo pravidelnými akcemi. Abychom měli pravidelný cyklus přednášek nebo třeba akce pro seniory. To, co děláme teď, je trochu guerilla. Chtěla bych, aby akce získaly systém, aby lidé věděli, že každý první čtvrtek v měsíci jsou v muzeu třeba kulturní a literární akce, ve středu dopoledne se zase děje něco pro rodiče s dětmi. Chci muzeum nějak vyprofilovat.

Jak vlastně vzniká výstava? Oslovíte nějakého odborníka, nebo všechny výstavy tvoříte sama?
Cesty k výstavě jsou různé. Někdy nám v e-mailu přistane zajímavá nabídka, jindy přijde někdo třeba z tišnovského spolku a má tip na výstavu, kterou by chtěl u nás uspořádat. Domlouváme se na spolupráci, kdo dodá materiály, kdo uspořádá doprovodné akce. Já samozřejmě nemůžu být odborník na všechno. Třetí způsob je, že si sami řekneme, že by bylo fajn udělat výstavu k nějakému tématu, a začneme se pídit po informacích, psát texty. Ale to je nejzdlouhavější cesta, kterou vznikla v minulosti třeba výstava o Karasově divadle nebo o Bohuslavu Fuchsovi na Tišnovsku. To vyžaduje nejvíc úsilí a je na to přitom nejméně času. Vedoucí muzea totiž nechystá jenom výstavy, ale řeší i spoustu jiných věcí, třeba správu domu, finance a u toho se ještě stále musí orientovat v kultuře… Když výstavu chystáme, tak nás to nesmírně obohacuje. Třeba teď díky výstavě o skautingu jsem se dozvěděla hodně zajímavé věci, které jsem vůbec netušila.

Takže za vámi může přijít kdokoliv s nápadem na výstavu?
Ano. Chci, aby se muzeum co nejvíce otevřelo lidem. Mám samozřejmě omezený záběr, o spoustě věcí nevím, můžou mi uniknout. Proto jsem ráda, když přijde třeba amatérský fotograf, který by rád vystavoval v kavárně. Naše finanční prostředky jsou omezené, ale rádi se podílíme na výstavě nebo přednášce, lidé za námi určitě můžou přijít se svými nápady. Tak například vznikl kurz akvarelu nebo výstava Tišnovského patchworkového klubu. V budoucnu bych také chtěla více spolupracovat se školami. Máme připravenou interaktivní stezku pro školáky a různé doprovodné aktivity. Je důležité, aby se za námi lidé ani školy nebáli přijít. Třeba pro školy můžeme připravit různé programy na míru.

Je stálá výstava pořád stejná, nebo se nějak proměňuje?
Už za bývalého vedoucího muzea Tomáše Rybníčka došlo k úpravám stálé výstavy. Zmizely rozsáhlejší texty, které teď lidé najdou pouze v tištěném katalogu. V expozici jsou jen klíčové body, události a exponáty. Vizuálně je výstava rozhodně velmi zajímavá, i když je malá. Řekla bych, že to rozhodně není ta stejná výstava, kterou lidé viděli, když se muzeum otvíralo. Plánujeme i další změny, rádi bychom ve spolupráci s autory v budoucnu upravili i přírodovědnou expozici. Ale nic nejde hned.

Připravujete něco zajímavého také v kavárně?
23. října se konal ochutnávkový večer s povídáním o víně a něco podobného se bude určitě opakovat. Chystáme i večery zaměřené na kávu a pivní speciály. Kavárna má velký potenciál, je to krásný prostor, je nekuřácká, teď máme nového dodavatele zákusků, takže určitě bych ráda čtenáře pozvala, aby přišli. A pokud to dobře půjde, chtěli bychom od nového roku prodloužit otevírací dobu, aby k nám třeba lidi začali chodit i večer na vínko…

Eva Nováčková