Ředitelé základních škol hodnotí uplynulý školní rok

Radmila Zhořová, ředitelka Základní školy Tišnov, náměstí 28. října, a ředitel Základní školy Smíškova Michal Komprs. Šest stejných otázek a dvanáct různých reakcí. V závěru školního roku jsem se „šéfů“ tišnovských základních škol zeptala mimo jiné na to, co je za deset školních měsíců překvapilo – příjemně i nepříjemně či jak se dívají na problematiku zrušení školských obvodů.

Blíží se konec školního roku a s jeho závěrem přichází i čas na zhodnocení uplynulého období. Co se podle Vás podařilo uskutečnit ve školním roce 2018/2019? Co Vás potěšilo?
Musím se přiznat, že zrovna nepatřím k těm, kteří by na konci každého školního roku nějak přehnaně rekapitulovali a bilancovali. Naším posláním je dát dětem kvalitní vzdělání, které bude dobrým základem pro jejich další studijní či profesní dráhu. Zda se to podařilo naplnit, ukáže teprve čas. Již nyní však určitým ukazatelem může být např. úspěšnost našich žáků u celostátních přijímacích zkoušek na střední školy, která stejně jako v loňském roce byla i letos velmi vysoká. Co mě dlouhodobě velmi těší a z čeho mám radost, je atmosféra, kterou získala škola po rekonstrukci a sloučení obou stupňů v roce 2016. Přestože máme téměř 600 žáků, neřešili jsme ve školním roce žádný vážný kázeňský přestupek v podobě šikany, ani zásadní připomínky ze strany rodičů. Ti naopak vyjadřují se školou spokojenost, která se projevuje mj. i dlouhodobým vysokým zájmem rodičů o plnění školní docházky svých dětí právě v naší škole.
Jako osobní úspěch pak považuji obhájení pozice ředitele školy na další šestileté období.

Je naopak něco, co Vás nemile zaskočilo/překvapilo?
Nevím, jestli se dá říct, že zaskočilo, ale dlouhodobě se potýkáme se stále narůstající byrokracií. Přestože se ji sami snažíme ve škole snižovat, např. zavedením elektronických třídních knih nebo elektronických žákovských knížek, zabere vyplňování výkazů, nejrůznějších dotazníků a hlášení mnohdy tolik času, že již nezbývá na řešení podstatnějších provozních záležitostí spojených s výchovně-vzdělávacím procesem. Dalším nepříjemným tématem tohoto školního roku byla kapacita školy a přijímání nových žáků. Vzhledem k tomu, že je kapacita školy zcela naplněná do maximální výše, bylo možné pro příští školní rok přijmout pouze tolik dětí, kolik odpovídá počtu odchozích žáků ze školy. Protože poptávka výrazně převyšovala nabídku, znamenalo to poměrně masivní odmítání žáků. A to i těch, pro něž je naše škola školou spádovou nebo mají ve škole již staršího sourozence. Jsem si vědom, že tato skutečnost způsobuje rodičům těchto dětí
značnou komplikaci, a je mi to velice líto.

Od března se v Tišnově mluví o zrušení školských obvodů. Jaký na problematiku máte názor?
Školské obvody nejsou pouze tématem v Tišnově. Před časem jsem se zúčastnil rozsáhlého dotazníkového šetření určeného pro potřeby MŠMT tematicky zaměřeného právě na problematiku školských obvodů. Z toho je patrné, že se jedná o téma, která začíná být aktuální i na celostátní úrovni. Z hlediska přijímání žáků do školy je současný systém velmi liberální. Plně respektuje právo zákonného zástupce umístit dítě do školy, kterou z nějakého důvodu preferuje. Jediné omezení je, aby měla daná škola volnou kapacitu. Existence školských obvodů má tedy pouze zajistit, aby každé dítě někde mělo „svoji“ spádovou školu, kde bude mít garantováno přijetí za všech okolností. Jak jsem již zmínil, díky plné kapacitě naší školy ztrácí školský obvod smysl. Při uvolnění byť jediného volného místa jsem povinen přednostně přijmout dítě ze spádového obvodu, a ne dítě mající např. sourozence ve škole. O volbě a preferencích rodičů ani nemluvím. Tato povinnost přijmout dítě ze spádového obvodu je tedy v přímém rozporu se zmíněným liberálním přístupem. Pochopil bych existenci spádových obvodů ve chvíli, pokud by existovala povinnost přihlásit dítě pouze do spádové školy. V okamžiku, kdy má rodič možnost výběru, jsou podle mého názoru školské obvody poněkud zbytečné.

Pevným základním kamenem rozvoje školy je kvalitní a stabilní učitelský sbor. Jak je tomu v ZŠ Smíškova?
Máte naprostou pravdu. Jen bych doplnil, že kvalitní učitelský sbor není základním kamenem pouze rozvoje školy, ale celého výchovně-vzdělávacího procesu. Učitel je v celém tomto procesu naprosto klíčovou a nezastupitelnou osobou. Jeho pozice se však postupně mění. Již není jen nositelem informací, jak tomu bylo dříve, ale stává se průvodcem dětí na jejich cestě ke vzdělání. Je však současně i garantem kvality vzdělávacího obsahu jak po stránce odborné, tak komunikační. Musí svému oboru nejen dobře rozumět, ale především musí zaujmout a umět své vědomosti zprostředkovat. Musí v žácích vzbudit jejich zájem a vnitřní motivaci. A to vše s ohledem na individuální schopnosti a potřeby každého dítěte. Důležitým předpokladem je proto plná kvalifikovanost pedagogických pracovníků, jejich odbornost a možnost dalšího profesního i osobnostního rozvoje. V uplynulém období došlo přirozeným způsobem k výrazným personálním změnám v pedagogickém sboru. V současné době je kolektiv pedagogů stabilizován. Součástí každého přijímacího procesu nového pedagoga je dnes již zcela standardní a běžné odučení jedné i více ukázkových hodin. Přispívá to k lepšímu výběru uchazeče o místo učitele, což se v ZŠ  Smíškova v poslední době daří.

Škola není jen pedagogický sbor a žáci, ale i rodiče. Co Vy jako ředitel od rodičů očekáváte?
Základní škola Smíškova má ve svém znaku loď. Ta symbolizuje plavbu všech účastníků, tedy žáků, učitelů, ale i rodičů na jedné palubě, kde jsou si všichni rovni. Hovořím-li o rovnosti, mám na mysli vzájemný respekt, spolupráci, dobrou komunikaci, ochotu pomoci jeden druhému a snahu táhnout za jeden provaz. Ptáte-li se, co očekávám od rodičů, pak přesně to samé. Rodiče vnímáme jako naše partnery a spojence. Bez jejich maximální důvěry a pomoci by byl celý vzdělávací proces mnohem náročnější a méně efektivní. Škole nakloněné a spolupracující rodiče k úspěšné pedagogické práci prostě potřebujeme!

Vaše přání na letní prázdniny…
S blížícím se koncem naší společné desetiměsíční plavby na zaoceánské lodi Smíškova bych chtěl především poděkovat celé mojí posádce za klidnou, pohodovou a bezpečnou plavbu. A protože prázdniny vždy utečou rychle jako voda, přeji všem, posádce i pasažérům, aby byly letošní prázdniny co možná nejdelší. Aby byly prozářené sluncem a naplněné koupáním, odpočinkem a relaxací. Se všemi se budu těšit na shledanou v září na začátku nové plavby.

Zlata Ptáčková

Foto: archiv Michala Komprse

Ředitelé základních škol hodnotí uplynulý školní rok