Pradávný obyvatel země

Jezevec lesní (Meles meles), pán podzemních hradů, je naším největším zástupcem z čeledi šelem kunovitých. Patří mezi noční zvířata, a proto se nám jej podaří během dne v přírodě spatřit jen výjimečně. Ze své nory vychází za soumraku a před svítáním se do ní opět vrací. Jezevci jsou společenská zvířata, která žijí v rodinných skupinách. Jejich způsob života a četnost závisí převážně na nabídce potravy. V zimě jezevci omezují svoji aktivitu, hodně spí a žijí z tukové vrstvy, kterou si vytvořili na podzim. Chlad přečkávají pomocí takzvané nepravé hibernace, což znamená, že jsou schopni se rychle probudit, neboť teplota jejich těla klesá jen o cca 4 °C.

Žere skoro vše, od malých savců po hmyz, slimáky a žáby. Jeho jídelníček doplňují nejrůznější kořínky, rostliny, bobule, jablka, třešně, houby nebo různé hlízy. Jeho lovecké území není velké, činí v průměru obvykle dva kilometry.

Páry jezevců si zachovávají věrnost. Mnohé otázky rozmnožování byly objasněny teprve nedávno. Doba páření je dlouhá a vrcholí v srpnu. V té době dochází také k oplodnění, pak následuje utajená březost asi 160 dní a mláďata se rodí v únoru. Obvykle jsou dvě až čtyři v podzemní noře, v labyrintu chodeb. Zde setrvávají osm až dvanáct týdnů a jsou kojena matkou. Mladí jezevci dospívají ve věku dvou let. Dožívají se průměrného věku 13 až 15 let.

V brlohu udržuje jezevec úzkostlivou čistotu. Vystýlá jej mechem, listy a kapradím, které dopravuje do nory pozpátku, nacpané pod břichem. Jezevec si trus ukládá do jamky až do vzdálenosti 100 metrů od nory.

Fotografie byla pořízena v lesích na Tišnovsku a to, co je výše popsáno, je pravda. Dlouho jsem je pozoroval, byli hraví jako štěňata, čistotní a výměnu pelíšku opravdu prováděli. Samice měla dva potomky.

Text i foto Josef Permedla