Objev z Předklášteří

Laická i odborná veřejnost neměla donedávna povědomí o existenci vzácného cyklu barokních obrazů od Ignáce Raaba, ukrytých na kůru kostela Nanebevzetí Panny Marie kláštera Porta coeli v Předklášteří. V souvislosti s rekonstrukcí kostela nastala potřeba vyklizení vnitřního inventáře a tím
i Raabových obrazů. Oslovili jsme historičku umění Zuzanu Macurovou, aby nám „objev z Předklášteří“ osvětlila. Zuzana Macurová pracuje v Národním památkovém ústavu v Brně a rovněž přednáší na Katedře dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své práci se věnuje raně novověkému umění ve střední Evropě, zejména barokní malbě, uměleckému mecenátu církevních řádů a ženám jako autorkám a objednavatelkám
uměleckých děl v 17. a 18. století.

Překvapil Vás objev obrazů Ignáce Viktorina Raaba na kůru kostela Nanebevzetí Panny Marie kláštera Porta coeli v Předklášteří, anebo se o jejich existenci obecně vědělo?
Zmínky o Raabových obrazech z Předklášteří se objevují ve starší i novější odborné literatuře. Plátna jsou dokonce zapsána v seznamu movitých kulturních památek České republiky. Takže nějaké povědomí o jejich existenci samozřejmě existovalo. Ale pokud se podíváme na publikace, v nichž je cyklus zmíněn, je z nich patrné, že autoři spíše jen přebírali informace od starších pisatelů a samotná plátna fyzicky vlastně nikdy neviděli. Možná ani nepočítali, že by ještě mohla existovat.

Jaký je původ Raabových obrazů? Odkud se v Předklášteří vzaly (jak se tam dostaly)? Víme, co se s nimi od doby jejich vzniku a po jejich prodeji sestrám cisterciačkám v Předklášteří dělo? Traduje se, že jim Raab prodej osobně zprostředkoval nebo doporučil.
Obrazy vznikly v polovině 50. let 18. století v Kutné Hoře, kde zdobily chodby tamní jezuitské koleje. Každý den tam kolem nich chodili nejen členové Tovaryšstva Ježíšova, ale i mladí chlapci, kterým jezuité poskytovali vzdělání. Roku 1773 byl však jezuitský řád zrušen, budovy připadly státu a movitý majetek včetně uměleckých děl byl rozprodán v aukcích. Během jedné z těchto licitací zakoupily cyklus cisterciačky z Předklášteří, které jej daly rozvěšet na stěny klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Celý cyklus zachycující život Ježíše Krista čítal původně šestatřicet pláten, dnes se jich v  Předklášteří nachází 17, dalších 17 je uloženo ve Vranově u Brna. O umístění posledních dvou obrazů nemáme žádné zmínky.

V posledních letech můžeme sledovat zvyšující se zájem o Raabovo dílo, což dokládá například výstava Raabova cyklu obrazů Výjevy ze života Františka Xaverského uvedená před dvěma lety v Muzeu stříbra v Kutné Hoře. Je objevený cyklus Výjevů ze života Kristova nějak výjimečný? Lze ho zařadit mezi Raabova vrcholná díla pozdně barokního malířství na Moravě?

Raab je malíř s poměrně výrazným rukopisem, jeho plátna se dají celkem snadno identifikovat. Vychází ještě z barokní malby, ale podání je již plně rokokové. Jeho nejlepší plátna se vyznačují delikátní barevností, prosvětlenou vzdušnou atmosférou, harmonickými kompozicemi a výpravnou, avšak civilní popisností. Některé z těchto atributů jsou patrné i na obrazech z Předklášteří. Na malbách se ovšem negativně projevily pozdější zásahy, přemalby a rovněž nevhodné uložení. Na plné zhodnocení cyklu je proto třeba počkat až po dokončení aktuálních konzervátorských a restaurátorských prací.

Víme, že Ignác Raab patřil k nejplodnějším českým barokním malířům. Za svého života vytvořil okolo dvou set obrazů, které se vyskytují nejen na území Čech, Moravy a Slezska, ale také Rakouska, Slovenska, Maďarska a Ruska. Přesto dosud chybí jeho
ucelená monografie. Čím si to vysvětlujete? Není to například také proto, že mu v jeho zakázkách v době jeho působení v pražském Klementinu vypomáhala malířská dílna a v závěru života také mniši na Velehradě, tudíž je kvalita jeho díla kolísavá? Je obtížné odlišit Raabovo autorství od práce jeho dílny?
Já se domnívám, že těch obrazů bylo ještě mnohem víc. Vždyť jenom množství pláten, které vytvořil v 60. letech 18. století v pražském Klementinu, se blíží k tomuto číslu. Snad právě to obrovské množství děl je důvodem k tomu, že Raab na svou monografii stále ještě čeká. Kompletně podchytit jeho tvorbu je prostě časově nesmírně náročný úkol. Navíc jak již bylo naznačeno, jeho díla se nacházejí na poměrně rozlehlém území, což samozřejmě ucelený výzkum rovněž znesnadňuje. Co se týká dílenských pomocníků, s nimi prostě musíme v rámci výzkumu (nejen) raně novověké malby počítat. Malířští mistři nepracovali solitérně, měli pod sebou pomocníky, učně, kteří jim při realizaci zakázek pomáhali. Hlavní slovo však měl vždycky mistr, který rovněž odpovídal za kvalitu výsledného díla. Raabova malba je navíc natolik charakteristická, že se dá relativně snadno identifikovat.

Náboženské výjevy na Raabových obrazech mohou být blízké publiku svou prostotou, nejedná se o idealizované lidské typy, v jeho malířských cyklech jsou zobrazeni lidé mající portrétní rysy, kteří prožívají příběhy často zasazené do reálného prostředí, do krajiny. Duchovní silou je v Raabových obrazech vnitřní světlo vyzařující z hlavních postav vynořujících se z šerosvitného pozadí. Měl Raab možnost poznat Rembrandtovu malbu, jehož dílo nás napadne, stojíme-li před částečně restaurovaným Raabovým obrazem Klanění tří králů, vystaveným do 24. 2. v galerii? Jezuité údajně vyslali mladého Raaba do Říma na studijní cestu a umožnili mu zakoupit pro inspiraci sbírku vzácných rytin. Jaké vlivy můžeme v jeho díle vysledovat?
Ignác Raab přirozeně vychází ze středoevropské barokní malby, z díla Petra Brandla, Jana Kryštofa Lišky a dalších mistrů předcházejících desetiletí. Na jeho malbě je rovněž patrné, že pracoval s grafickými předlohami vyhotovenými podle děl nejslavnějších malířů barokní epochy (Rembrandta, Rubense a dalších). Jeho grafická sbírka byla údajně velmi rozsáhlá a bezpochyby ji při své práci využíval, nechával se inspirovat celkovými kompozicemi i jednotlivými postavami, které přebíral. Dokonce máme dochovány doslovné kopie významných obrazů – například v benediktinském klášteře v Rajhradě se nachází Raabova malba zachycující Vraždění neviňátek, která je přepisem obrazu Petra Pavla Rubense z roku 1638 (originál se nachází v Alte Pinakothek v Mnichově). Na druhou stranu však Raabova tvorba zcela odpovídá dobovému rokokovému cítění – zachycení krajiny a architektonických prvků, práce se světlem, jemné linie, barevnost – to vše je charakteristické pro období kolem a po polovině 18. století. Jeho dílo je tak plně aktuální.

Dochovala se nějaká Raabova díla se světskými náměty, nebo se věnoval jen náboženské tematice?
Světským námětům se věnoval zcela výjimečně. Například v knihovně rajhradského kláštera se nacházejí dvě menší malby – hravé žánrové výjevy, na nichž jsou zachyceni chlapci při studiu. Rovněž depozitář Moravské galerie v Brně ukrývá několik menších žánrových maleb, často právě s malými dětmi. Raab se rovněž čas od času věnoval i portrétní tvorbě, v celkovém počtu jeho děl jde ale o pouhý zlomek.

Některá Raabova díla uvedeného cyklu byla v minulosti restaurována, je známo, kdo restaurátorské práce provedl, a byly dle vašeho názoru tyto zákroky provedeny odborně?
Obrazy z Porta coeli byly restaurovány na počátku 30. let 20. století nákladem tišnovských občanů. Restaurování provedl zdejší akademický malíř Norbert Pokorný, jeho zásahy však nebyly vždy úplně šťastné. V 50. letech prošla část cyklu dalšími úpravami, přičemž některá plátna byla nažehlena na nové, ne zcela vhodné podložky. Je potěšující, že se dnes plátna dostala do rukou odborníků, kteří jsou schopni je očistit, zbavit nevhodných přemaleb a přiblížit je tak podobě, kterou měla v době svého vzniku. Malby byly teď několik desetiletí nepřístupné, uložené na kůru kostela Nanebevzetí Panny Marie. Bylo by určitě příjemné, kdyby se po dokončení všech restaurátorských a konzervátorských prací vrátily před zraky diváků. Ignác Raab svá díla totiž tvořil k oslavě Boha, promlouvat však měla především k obyčejným lidem.

Marta Sylvestrová

Detail z obrazu významného barokního českého malíře Ignáce Raaba z poloviny 18. století. Foto: archiv GJJ