Poslední týden před prázdninami na cesty? Ano. A kam? Jedině…
Otázky na tělo pro Martina Seberu
Mgr. Martin Sebera, PhD. není jen místostarostou města, do jehož kompetence náleží mimo jiné problematika sportu, ale je také odborným asistentem na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, předsedou a trenérem Atletického klubu Tišnov a stále i aktivním sportovcem, úspěšným veteránským atletem (vloni například vybojoval dvě sedmá místa v kategorii M40 na mistrovství světa v korejském Daegu). Žije tedy sportem, obrazně řečeno, denně od rána do večera. Proto jsme se jej nejen ptali na záležitosti týkající se vztahů a spolupráce mezi sportovními kluby a městem, ale pokusili jsme se zjistit také jeho osobní názory na některé současné aspekty zdejšího sportu, které mohou leckomu z řad našich sportovních fanoušků ležet na srdci. A zkusili jsme, jak se dnes říká, být lehce „asertivní“…
Pane Sebero, v roce 2017 poskytlo město do sportu na dotacích téměř 2,5 milionu korun, zatímco v oblasti kultury šlo zhruba o 400 tisíc. Jak byste zdůvodnil případným kritikům tento výrazný nepoměr?
Uváděná čísla jsou, pane Seyferte, velmi nepřesná. Nejširší záběr na poli kultury v Tišnově patří Městskému kulturnímu středisku (MěKS). Hudební a divadelní představení, koncerty, ples, trhové slavnosti, festivaly, činnost kina, Jamborovy galerie a muzea se svými výstavami, vernisážemi a přednáškami, provoz městské knihovny a další tvoří velmi bohaté a široké žánrové pokrytí pro různé věkové kategorie. Do rozpočtu MěKSu přispívá město 10 milionů korun. Dále je vyhlašován dotační titul „Kultura“, kde se např. v roce 2018 rozdělilo dalších 350 000 korun mezi 17 žadatelů.
Naproti tomu ve sportu se ročně rozděluje 1 600 000 korun na činnost klubů a provoz sportovišť a cca 300 000 korun na podporu trenérů mládeže. I MěKS i sportovní kluby jsou aktivní na poli dotačním, např. v roce 2018 tišnovské sportovní kluby získaly z dalších dotačních titulů (např. od ministerstva a Jihomoravského kraje) další dva miliony korun! Investiční výdaje do kultury a sportu za posledních 10 let jsou vyrovnané, do obou oblastí bylo investováno řádově 50 milionů korun. Zatímco do kultury je investováno průběžně, investice do sportu se významně kumulují v roce 2014, kdy tvoří řádově 10 milionů a v roce 2017, kdy činí řádově 30 milionů Takže v součtu se jedná o nepoměr v neprospěch sportu. Nakonec i v připravované koncepci kultury se konstatuje, že město Tišnov patří mezi málo měst, kde je podpora kultury vyšší než sportu!
Značnou část podpory města tvoří příspěvek na honoráře trenérů mládeže. Proti tomu v zásadě jistě nelze nic namítat, ovšem působí pak poněkud zvláštně, když člověk zjistí, že v některých odvětvích to jde s tišnovským mládežnickým sportem od desíti k pěti. Mám teď na mysli především házenou nebo volejbal…
Jmenujete dva sporty, kde aktuálně nefunguje mládežnická základna a bez ní není možné dlouhodobě činnost provozovat. Zvláště u házené je situace kritická, klub s velmi bohatou tradicí a šířkou záběru v podstatě nefunguje. O této problematice se doma bavíme často, přiženil jsem se do házenkářské rodiny, Miloš i Martin Novotní patří k nejlepším házenkářům své doby a paradoxně můj syn jezdí trénovat házenou do Brna. Cesta zpátky na výsluní tišnovského sportu povede jen přes reflexi vedení, získání trenérů a rozšíření členské základny. Nakonec tyto dva kluby ani z dotačního titulu podpora trenérů mládeže nečerpají. Naproti tomu tady jsou další kluby, které na poli mládeže fungují velmi dobře a tam naše podpora cílí. Jen pro zajímavost v roce 2018 jsme takto podpořili 40 trenérů.
V minulosti byli výraznou oporou mládežnického sportu učitelé-tělocvikáři; například zlatá léta tišnovského basketbalu byla postavena na tom, že se hrálo ve školní tělocvičně na Smíškově ulici a učitelé byli zároveň trenéry. Tato praxe téměř vymizela. I když jsou dnes kluby samostatnými subjekty a Sdružení sportovních klubů (SSK) vlastně jen spravuje společný majetek (víceúčelovou halu u sokolovny), nestálo by za to, kdyby se SSK centrálně začalo věnovat spolupráci se školami? Jaký je v této věci Váš názor?
Kupodivu zrovna v Atletickém klubu tato tradice přetrvává, z osmi trenérů jsou všichni učitelé a jen jediný není učitel tělesné výchovy… Praxe minulých let se mění, z mého úhlu pohledu je nejtěžší najít člověka, který vám bude chodit pravidelně na tréninky. Zatímco pokud děti či rodiče na trénink nepřijdou, nic se neděje, trenér zde musí být připraven vždy, 2 až 3x týdně ve stejný čas, bez ohledu na své zaměstnání či rodinu. A to je aktuálně nejtěžší. A také je to důvod, proč jsme v městské radě prosadili dotační titul na podporu trenérů mládeže. I tato symbolická podpora ve výši 100 korun/ hod. je snahou vedení města udržet trenéry a pomoci tak klubům v jejich činnosti. A můžeme být v Tišnově o to víc spokojenější, neboť města v okolí stejnou myšlenku podpory trenérům přebírají a realizují podle nás. Model, aby se SSK začalo věnovat centrálně spolupráci se školami, je nosný za předpokladu, že najdete lidi, kteří se do myšlenky zapálí, vezmou ji za svou a uvedou ji v realizaci. Tuto roli de facto realizují jednotlivé sportovní kluby. Než debata kdo zaštítí tuto spolupráci, je důležité, abychom na naše sportoviště dostali co nejvíce dětí. Snižující se úroveň pohybové zdatnosti u mládeže, rostoucí počet dospělých i dětí s obezitou je alarmující. Společnost si situaci uvědomuje a je naší povinností podpořit jakýkoliv projekt, který se vydá s tímto aspektem bojovat. Česká unie sportu, Český olympijský výbor, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jednotlivé sportovní svazy se snaží, zvyšují objem peněz do sportu, realizují programy. Nejinak se k těmto aktivitám staví i Jihomoravský kraj. V našem Tišnově tomu jdeme také naproti, staráme se o infrastrukturu (sportoviště, tělocvičny, hřiště, koupaliště, kluziště), podporujeme trenéry. Zbývá nám to jediné, zaháčkovat i rodiče, aby své děti do sportovních kroužků posílali a ke sportování je přitáhli. A tady se musíme spolehnout na práci spolků, klubů a oddílů. Jen učitelé tělesné výchovy to nezachrání.
Basketbalový klub je dnes tvořen výhradně ženskými složkami, takže pokud jste kluk a chcete hrát závodně basket, nemáte v Tišnově šanci. Myslíte si, že je taková specializace v podmínkách malého města na místě?
Asi se nejedná o specializaci, prostě nabídka je pouze v kategorii dívek, stejně tak fotbal zas nabízí vyžití jen chlapcům.
Tišnovem v poslední době notně hýbaly události kolem fotbalu. Mám teď na mysli jak zhruba poslední tři roky, v nichž se zdejší klub vyšplhal až na špičku divize (ovšem za cenu toho, že v kádru už nebyl prakticky žádný opravdu tišnovský hráč), tak v podstatě zákonitý a očekávaný letošní krach, kdy sponzor uzavřel penězovod, hráči odmítli nastupovat zadarmo a mužstvo mužů ani nedohrálo svoji soutěž. Zajímalo by mne, co Vy si myslíte o celé této situaci…
Fotbalový klub má zdravé základy, na kterých může stavět. Tím mám na mysli velkou členskou mládežnickou základnu. Pokud zde byla vize dostat „A“ tým do vyšších soutěží, je zřejmé, že při plánování musíte počítat s náklady. A pokud nemáte finance, nelze se pohybovat ve vyšších sférách fotbalových soutěží. Otázkou je, zda tato vize přísluší tišnovskému fotbalovému klubu na základě své tradice a zázemí. Vždy je to na rozhodnutí vedení, čeho chce dosáhnout. Vysoká návštěvnost přes 200 lidí na zápas? Postupovat každým rokem o soutěž výš? Určitě najdeme hodně diváků, pro které je tato situace atraktivní. Nicméně nemít v mančaftu jediného tišnovského hráče či odchovance, přijít o tradiční derby s okolními městy? To zase může vadit druhé skupině skalních diváků. Ať tak nebo tak, věci se mají dotahovat do konce, na mě velmi negativně zapůsobila zpráva, že sponzor odchází v půlce soutěže, uprostřed rozdělané práce. I odcházet a končit jednu etapu se dá s grácií…
Ve víru dosavadních „kritických“ dotazů by mohlo snadno zaniknout, že Tišnov i přes mnohé zmíněné problémy dosahuje v řadě sportů zajímavých úspěchů. Přelaďme tedy na závěr na pozitivnější notu. Co Vás v této oblasti v poslední době nejvíce potěšilo a jak vidíte nejbližší budoucnost tišnovského sportu?
Těší mě každý úspěch tišnovských sportovců, atletickou terminologií, každá „bedna“ (1. – 3. místo) nebo „finále“ (tedy do 8. místa) na mistrovství České republiky je úspěch, který je ceněný. Za posledních 10 let zde vidíme i několik reprezentantů. Dobré je vidět i odchovance, kteří válí v jiných klubech, a kteří se dostali na ta nejvyšší patra daného sportu. Nesmíme zapomenout i na úspěchy ve školních soutěžích, které se pravidelně opakují a na úrovni školních republikových finále často zní jméno města Tišnova…
Obnovili jsme tradici vyhlašování nejlepších sportovců Tišnova. Nesnažíme se v této každoroční přehlídce preferovat sportovce dle výběru nějaké komise, nakonec udělat pořadí mezi nesrovnatelnými sportovními výkony je v podstatě nemožné. Při slavnostním oceňování kluby nominují dle svého nejlepšího vědomí, proto zde jsou zastoupeni krom sportovců i trenéři a funkcionáři. Letos jsme přidali i nové dvě kategorie: Cenu za mimořádný sportovní počin a Cenu za celoživotní sportovní přínos.
Asi nejvíc mě potěší hodně sportujících dospělých lidí, které potkáváme na cyklostezce nebo v lesích pod Klucaninou či Květnicí. A je jedno, zda jedou na in-linech či na kolech, posilují na workoutovém hřišti, s nordic-walking hůlkami zdolávají kopce nebo běží skrz naskrz okolními lesy. Dobré znamení je, že i takových sportujících je stále více.
Jako životní optimista i situaci tišnovského sportu vidím pozitivně. Vidím mnoho fungujících klubů, kteří dobře pracují s mládeží a nejsou to jen výkonnostní sporty. Nesmíme zapomenout na Sokol, velmi bohatou nabídku prezentuje i Středisko volného času Inspiro. Takže za mě formou lidového pořekadla: „…jen houšť a větší kapky…“
Václav Seyfert
Foto z webového archivu AK Tišnov
Další článek: Důležitý mezník v životě včel
Předchozí článek: S bývalými sportovci o časech minulých i dnešních