O důstojném rozloučení

Do Tišnova, nového sídliště Hony za Kukýrnou, jsem se přistěhovala v roce 2010 z malé vesnice u Litomyšle po smrti maminky, o kterou jsem se do poslední chvíle starala doma. Město u Brány nebes přišlo mi přívětivé k lidem i přírodě. I jeho spolkový život mě zaujal. Zkušenost s umíráním maminky přivedla mě k nové profesi, stala jsem se odbornou poradkyní pro pozůstalé a poradenství poskytuji také v poradně Maják pod organizací Klára pomáhá z.s. v Brně i okolí. Kromě toho spolupracuji s iniciativami, které usilují o proměnu postoje ke smrti, umírání, truchlení – s organizací Ke kořenům a Na konci dechu. Jsem členka Asociace poradců pro pozůstalé.

Všímám si proto, jak se Tišnov staví k posledním věcem člověka. S několika místními odborníky, architekty i lidmi aktivními ve veřejném prostoru jsem už diskutovala o možnostech proměny Tišnova v místo přátelské stárnutí a vlídné k zármutku, také o šanci využít plánované stavby smuteční síně na novém hřbitově ke kultivaci celého prostoru, v propojení s krajinou intravilánu i extravilánu Tišnova. Mluvili jsme i o možnosti vyčlenit na hřbitově část k ekologickému pohřbívání, které je spojené i s novým postojem k rituálů loučení a truchlení. Proměnu postoje k umírání by bylo možné podpořit i výstavami, semináři, spoluprací s muzeem a místními spolky. Zájem je, a kde je vůle, je i cesta.

Na podobné projekty navíc existují dotační tituly ministerstva pro místní rozvoj, například na projekty zahrnující specifické formy cestovního ruchu, jako je tzv. dark / grief tourism.

Zajímal by mě postoj města i spoluobčanů k tomuto tématu.

Jolana Novotná