Pestrý a ostražitý křikloun

Sojka obecná (Garrulus glandarius) je pozorným a ostražitým strážcem lesa. Náš nejpestřeji zbarvený krkavcovitý pták. Při toulkách přírodou nás okamžitě vyzradí celému okolí. Žije v lesích všech typů, řídce i v rozsáhlých městských parcích.

Sojka patří mezi pěvce, ovšem zpěvákem není nikterak dobrým. Snaží se sice do svého zpěvu vkládat řadu odposlouchaných prvků, přesto však tento její zpěv zůstává směsicí švitořivých a žvatlavě přednášených skřípavých zvuků.

Některé sojky u nás zůstávají po celý rok, jiné podnikají různě dlouhé přelety a další jsou tažné. Jak nám doložily výsledky kroužkování. Jejich cesty od nás vedou převážně jihozápadním směrem a dosahují dokonce až do Francie. Naopak na naše území se dostávají ptáci ze severovýchodu.

Ráda se peleší v mraveništi s načepýřeným peřím, protože pomocí kyseliny mravenčí se zbavuje parazitů v peří.  Sojky zalétnou i na pole, kde sbírají zrna nebo vyhrabávají ze země malé brambůrky. Jinak se živí na jaře a v létě převážně hmyzem, žábami, ještěrkami a myškami. V období hnízdění pěvců plení hnízda požíráním vajec i mláďat.  Na podzim jsou jejich potravou lesní plody, bobule, bukvice a žaludy, které sbírají pod stromy nebo je obírají přímo z větví. Často si z nich dělají v dutinách stromů nebo ve skalních puklinách větší zásoby na zimu.

Letošní zimní období létaly sojky do zahrady, kde jsem je krmil masem. Byly doslova nenasytné. Tento pár si v dubnu začal stavět hnízdo v parku v Tišnově na smrku.

V dubnu si tedy stavějí oba partneři hnízdo v korunách stromů. Samička pak snáší 4 až 7 vajec a v sezení na nich se střídají oba rodiče během 16 až 17 dní. Tehdy žijí utajeně a chovají se tiše. Po vylíhnutí ještě 20 dní přinášejí mláďatům potravu. Pak mladé vylétají z hnízda a ozývají se neustálým pronikavým ječením.

Sojky se považují za strážce lesa, neboť svým křikem upozorňují ostatní zvěř na nebezpečí. A rovněž se o nich tvrdí, že „sází“ les, jelikož si zahrabávají bukvice a žaludy do země.

text i foto: Josef Permedla