Objev v Průvanové jeskyni v lažánecko-heroltickém krasu

Dne 27. února minulého roku se podařilo tišnovským jeskyňářům v lažánecko-heroltickém krasu objevit prostoru o rozměrech 10 x 6 metrů s výškou 6 metrů.

Stalo se tak poté, co Michal Doležel, Jan Vašík a David Bednář rozšířili úzký průlez na konci Průvanové jeskyně nedaleko Heroltic. Tato jeskyně je známá od dávné doby a v její vchodové části byl kdysi lámán kámen. Tak vznikl vstupní portál přibližně trojúhelníkového tvaru o výšce téměř tří metrů. Několik metrů za vchodem se jeskyně zužuje a prudce klesá. Po pár metrech již byla neprůlezná. V roce 1980 zde začal pracovat a stěny rozšiřovat Karel Loprais, který se v předchozím roce prosekal zasintrovaným kanálem a objevil pokračování sousední Úžinové jeskyně. Zde, v jeskyni Průvanové, však zanechal práce nedokončené.

Tišnováci se do těchto míst vrátili o dvacet roků později a v díle pokračovali. Hlavním iniciátorem byl tehdy Ludvík Bednář, který sem na akce lákal i jeskyňáře z jiných skupin. Ti to brali jako zpestření svojí činnosti a vždy se kousek postoupilo. Hlavní chodbičkou ve vzdálenosti pětadvaceti metrů se již nedalo v přímém směru pokračovat, ale muži našli odbočku jihovýchodního směru do masivu kopce, která je stále pouštěla dál. Sekáče už nestačily, proto si usnadňovali rozšiřování přivrtáváním. Jeskyně je, jak už z názvu vyplývá, silně dynamická a prach od vrtačky byl unášen průvanem dovnitř. Když se jim podařilo v roce 2009 prostoupit tímto úsekem, plazivka v délce patnácti metrů byla celá bílá od vrtaného vápence. Takto vznikl název Kokainová chodba. V dalším pokračování šel průvan do komínku a puklina se stáčela o devadesát stupňů opět doprava.

Stěžejní práce sice probíhají na Květnici, ale občas mají jeskyňáři tendenci vyběhnout ze stereotypu, a tak se po dlouhé době rozhodli opět navštívit tuto jeskyni u Heroltic a věnovat jí několik akcí. Práce jsou zde utrpením, protože se kámen odlamuje vleže v úzkém sotva průlezném profilu s rukama a vrtačkou před sebou v silném studeném průvanu. I když jsou dobře oblečení a pod přilbami mají kukly, nedá se zde vydržet dlouho.

Po prostupu dalších pěti metrů cesta klesá na původní úroveň a na příčné křížení puklin, odkud již vede průlez do objeveného dómu. Jedná se o vykorodovanou a z velké části zřícenou prostoru. Dno dómu tvoří až metrové vápencové bloky. Některé části stěn jsou rozvolněné a nebezpečné. Právě z důvodu tohoto rizika je dnes jeskyně uzavřena a o objevu informujeme až nyní.

Průvan se ztrácí v neprůlezné plazivce na konci dómu a dá se tedy předpokládat, že jeskyně pokračuje dál. Celková polygonová délka jeskyně včetně odboček je 75 metrů. Dno dómu se nachází 15 metrů nad údolní nivou a odtoková cesta vede dál a směrem dolů. I když jeskyně klesá, je zřejmé, že neznámá podzemní cesta musí být položena i výše, protože studený vzduch je v zimním období nasáván vchodem. Taková místa známe dvě. Jedním je jeskyně zvaná Rebelka, která se nachází ve vzdálenosti asi 600 metrů v údolí Svratky. Druhým je Puklinová jeskyně ve stejném vápencovém bloku asi 1,5 kilometru daleko a proti proudu Maršovského potoka směrem k Lažánkám. Zde se na trase nachází ještě Mločí jeskyně. Ta je však silně zasedimentovaná, což však neznamená, že by cesta ve spodní části nemohla být volná pro průchod větrného proudu. Rovněž existuje varianta, že vzduch z jeskyně může vycházet někde v suti a místo mohlo uniknout naší pozornosti.

Pavel Vašík, ČSS ZO 6-07 Tišnovský kras

Foto: Luboš Trtílek