V rámci projektu „Podpora uměleckého vzdělávání v České republice“ proběhla již druhá konference pražské…
Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova – díl 9.
5: UVĚDOMĚLÝ ČECH JAN ODERSKÝ
Až do letošního 28. října, kdy byl v obřadní síni tišnovské radnice jmenován čestným občanem Tišnova in memoriam Alois Řezáč, byli mezi držiteli tohoto titulu zastoupeni pouze tři bývalí starostové a všem se tohoto ocenění dostalo ještě v době jejich života koncem 19. století. Po Filipu Dvořáčkovi a před Františkem Müllerem se této pocty 2. srpna 1892 dočkal i Jan Oderský, který stál v čele města po dva od sebe oddělené časové úseky – nejprve v létech 1866-70 a podruhé v období 1882-93, kdy byl opakovaně do této funkce zvolen hned třikrát (1882, 1885 a 1889).
Jan Oderský se narodil 30. 5. 1822, byl obchodníkem a bydlel na náměstí v domě č. 18 v místech, kde se dnes nacházejí obchody v tzv. stodolách. Už před svým prvním zvolením měšťanostou, jak se tehdy starostenskému postu říkávalo, působil ve vedení města jako třetí radní, který měl na starosti hospodářství a majetkové záležitosti. V roce 1866, poté co byl Tišnov zpustošen červencovou prusko-rakouskou bitkou, odstoupil z místa starosty Filip Dvořáček a 17. září zaujal Jan Oderský jeho místo. V roce 1870 jej na dlouhých dvanáct let vystřídal Josef Hansel, který už byl před tím starostou i v období 1850-1857, a teprve počínaje rokem 1882 se pak Oderský na nejvyšší post ve městě vrátil.
Hansel byl Němec a Oderský naopak uvědomělý Čech, což se projevovalo v životě města v mnoha ohledech. Na radnici se například s Josefem Hanselem znovu vrátila němčina, přestože v časech Filipa Dvořáčka už se tu všechny úřední protokoly vedly česky; také městská spořitelna, založená v roce 1875, používala němčinu. Obojí se zvolením Jana Oderského znovu změnilo – na radnici se začalo plně úřadovat česky a v roce 1885 se čeština prosadila i ve spořitelně. Příkladů by se ale dalo najít mnohem více. Hansel logicky neprojevoval žádný zájem podporovat národní snahy vznikajících spolků, takže první pokus o založení Sokola v roce 1870 ještě neměl naději na úspěch (na náčelníka Jana Macků byla dokonce v roce 1872 podána žaloba kvůli domnělé velezradě) a zdařila se až opakovaná aktivita vedená JUDr. Josefem Drbalem o plných dvacet let později. Také ve školství se tyto rozdíly projevovaly velmi viditelně – v roce 1874 ještě nedokázala česká část zastupitelstva přehlasovat německy smýšlející většinu a neprosadila návrh na zřízení české reálky. V éře Jana Oderského byla naopak v roce 1884 zřízena měšťanská škola chlapecká (děvčata si musela na svou měšťanku ještě dalších 19 let počkat) s českým vyučovacím jazykem. Návrh na založení školy podali zastupitelé František Müller (pozdější starosta) a František Svoboda (lékárník), dne 17. ledna byl na zasedání zastupitelstva jednohlasně schválen a již začátkem školního roku 1884/85 byla otevřena I. třída v prvním poschodí tehdejší radnice.
V době druhého „panování“ Jana Oderského vzniklo v Tišnově velké množství nejrůznějších spolků, které měly v tehdejší době mnohem větší význam než dnes a výrazně se podílely na historických okamžicích v historii města. Jeden z nich dokonce staronový starosta plných osm let sám vedl: byl to čtenářský spolek Svornost, jehož stanovy byly schváleny 28. 12. 1882 a bylo v nich uvedeno, že ve spolku je pěstována společenská zábava „čtením časopisů, knih a spisů obzvláště českých, přednáškami zábavnými a vědeckými, vyjma politických, hovorem, zpěvem, hudbou, dovolenými hrami.“ Větší úlohu než Svornost však v těch časech sehrály jiné dva spolky. V roce 1883 vznikl na popud JUDr. Václava Šíleného Okrašlovací spolek v Tišnově, který se zasloužil o postupné zkrášlování ulic výsadbou stromů a keřů – snahou členů bylo to, aby alespoň v nově budovaných částech nabyl Tišnov rázu zahradního města. Jeho zásluhou byly vybudovány parčíky u kostela a u Humpolky. O rok později pak byl tišnovskými studenty uveden v život feriální spolek Barák, o němž byla řeč už v předcházejícím vyprávění o Janu Mášovi. Nešlo však o sdružení „baráčnické“, jak by se mohlo zdát podle názvu – byl takto pojmenován na počest mladočeského spisovatele a novináře Josefa Baráka, který v listopadu 1883 jako padesátiletý zemřel. Spolek se zaměřoval především na kulturní a osvětovou činnost mladé inteligence (zejména v době školních prázdnin) a téměř bezprostředně po svém vzniku založil obecní knihovnu, kterou jeho členové vybavili velkým množstvím knih. Ustavující hromada spolku se konala 16. 8. 1884 a už s datem 16. 9. 1884 je v obecní kronice zápis o vzniku knihovny. Za zmínku určitě stojí i založení první hasičské župy na Moravě, jejíž vznik iniciovali již vzpomínaní Václav Šílený, Jan Macků a František Svoboda.
Důležitou oblastí, kterou musel starosta Jan Oderský v době výkonu funkce řešit, byla doprava. V ulici Brněnské a Klášterské byly postaveny silnice, ve vnitřním městě se začaly postupně budovat chodníky, které si na příkaz obce pořizovali před svými domy vlastním nákladem jejich majitelé. Hlavně ale byly koncem první poloviny 80. let 19. století téměř na každém zasedání zastupitelstva probírány záležitosti související s realizací železničního spojení mezi Brnem a Německým Brodem, zejména pak otázka umístění nádraží, o které Tišnov velice stál, nicméně ve hře byla i varianta s jeho vybudováním v Předklášteří. Jan Oderský byl už v roce 1883 společně s Tomášem Bloudkem sám členem městské deputace, která se ve Vídni u Společnosti c. k. rakouské státní dráhy zasazovala o zřízení nádraží v Tišnově u Humpolky nebo na louce Ostrovci. V téže věci orodovala v březnu 1884 v hlavním městě mocnářství i druhá tišnovská delegace, kterou pro změnu tvořili Václav Šílený a Matěj Hlávka. Varianta s Humpolkou sice neprošla kvůli „nízké poloze místa“, nebezpečného při případném rozvodnění řeky, avšak jednání nakonec byla úspěšná. 29. dubna 1884 vydal výbor města v této věci usnesení následujícího znění: „Obec Tišnov zavazuje se společnosti c. k. rak. uher. státní dráhy na stavbu tratě a nádraží v obvodu města Tišnova obnosem 30.000 zl., splatným ve lhůtě 15ti roků a bez úroků přispěti pod tou podmínkou, když nádraží bude na louce Ostrovec zvané, na levém břehu Švarcavy se nalézati s příjezdní cestou z města od Panského domu a když v Předklášteří bude jen pouhá zastávka pro cukrovar, velkostatek, papírnu a pivovar.“ V červenci 1885 byla od budovaného nádraží postavena nová silnice až k Panskému domu a 1. září téhož roku přijel z Brna do Tišnova první vlak. V městské kronice se o této události píše: „Lidé se ho báli a říkali o něm: Čert jede.“
Zajímavou poznámku k osobě Jana Oderského uvádí dlouholetý tišnovský historik a kronikář Jan Hájek. Na webových stránkách tišnovské farnosti je citována v tomto znění: „Překrásná pieta, stojící nyní při kostele, stávala do roku 1863 na dolním rynku, na místě vznosné mariánské statue. Po jejím odstranění vyžádal si ji od obce starosta Jan Oderský a postavil ji při svém poli u polní cesty nad vodárnou u Lomničky. Za P. Války, děkana a arcikněze, byla pieta převezena na faru a po opravě instalována (už za P. Jakuba Navrátila) na nynější místo u kostela.“
Po odchodu z úřadu starosty byl Jan Oderský ještě nadále členem výboru. Zemřel tři roky po ukončení starostenského mandátu, 20. března 1896 ve věku necelých 74 let. Je pochován v Tišnově na starém hřbitově v hrobě č. 40/42.
Zdroje:
Tišnov – příroda-dějiny-památky-lidé, vyd. Město Tišnov, 2013
Kronika města Tišnova
Karel Fic: Tišnovští starostové, Tišnovsko, ročník XXV., prázdniny 1994
Šárka Hornochová: Vývoj samosprávy města Tišnova v letech 1862-1918, bakalářská diplomová práce, 2012
http://www.farnosttisnov.wz.cz/his_farnost.htm
http://spolky.profitux.cz/t/tisnov/tisnov2.html
Václav Seyfert, redaktor TN
Foto: Jan Oderský na obraze akademického malíře Oldřicha Rosenbauma. Zdroj: Sbírkový fond Podhoráckého muzea.
Další článek: Tišnovské zvony – 2. část
Předchozí článek: BETLÉMY A ANDĚLÉ V PŘEDKLÁŠTEŘÍ