K několika výročím tišnovské farnosti

V letošním roce si tišnovská farnost sv. Václava připomíná několik významných výročí. Před sto šedesáti lety byl znovu posvěcen farní chrám, před devadesáti lety přišel do farnosti PhDr. et ThDr. Josef Handlíř-Mouřinovský, kněz a profesor náboženství, který ovlivnil několik generací svých žáků a farníků z Tišnova i okolí, a před šedesáti lety farnost pořídila dva nové zvony, jejichž hlas můžeme slyšet i dnes.
Pojďme si tato výročí postupně připomenout.
Tišnovský chrám sv. Václava a s ním i celá farnost si v těchto letech připomínají již osm set let od svého založení. Přesný rok není znám, ale z historických pramenů víme, že kostel byl postaven ještě před založením kláštera Porta coeli, pravděpodobně v první nebo druhé dekádě 13. století. Vyplývá to z buly papeže Alexandra IV. z roku 1261, která zmiňuje, že již před založením kláštera v roce 1232 byli olomouckými biskupy k tišnovskému chrámu ustanovováni duchovní správci. Zasvěcení kostela sv. Václavu ukazuje na možnost vztahu zakladatele k vládnoucí dynastii, čemuž odpovídalo i majetkové nadání chrámu, uvedené v listině olomouckého biskupa Roberta z roku 1239. Tato listina je první přímou zmínkou o existenci kostela a farnosti. Poprvé byl kostel posvěcen po svém založení a vybudování a pak ještě několikrát v průběhu staletí, vždy když se nad ním přehnaly bouře časů, kdy býval vypleněn, pobořen či se stal obětí požárů a dalších přírodních katastrof a pak znovu vybudován nebo alespoň opraven. Tak tomu bylo po husitských válkách, kdy obnova chrámu spojená s jeho přestavbou trvala celé století, ale také po švédském plenění během třicetileté války i po mohutných požárech v 17. a 18. století. Písemné doklady o všech těchto posvěceních chrámu ale ve farním archivu chybí. Pokud existovaly, padly za oběť ničivému ohni v roce 1822, při kterém shořel celý farní archiv včetně matrik. Poslední velkou přestavbu kostela provedl tišnovský farář P. Josef Fetter v letech 1846 až 1855. V rámci této přestavby byla zvětšena a upravena sakristie, do chrámu vybudován nový postranní vchod, chrámová loď byla prodloužena o cca deset metrů tak, že se její průčelí srovnalo v jedné linii s vedle stojící věží, vpravo od hlavního vchodu byla postavena boční kaple a nad prodloužením lodi byl zbudován nový kůr. Dále byly vyměněny kamenné schody, vystavěny dvě nové oratoře a byla upravena klenutá místnost pod věží. Zásadně byl změněn i vnější vzhled kostela, především průčelí směřující k městu, kde byla proražena nová okna. Některá gotická okna v presbytáři byla zazděna, nová naopak v lodi vytvořena. Došlo také k výměně stávajících oken i dveří a v kostele byla položena nová podlaha z ploten kehlheimského vápence. Celkové náklady přestavby kostela dosáhly téměř 8 500 zlatých, z nichž farnost byla schopna zaplatit pouze asi pětinu, zbytek uhradil farář Josef Fetter z vlastních prostředků. V roce 1848 tišnovský rodák a vídeňský advokát Jan Dvořáček věnoval chrámu nový oltářní obraz sv. Václava, který namaloval vídeňský malíř Ignaz Dullinger a který nahradil původní oltářní obraz téhož světce namalovaný brněnským malířem Franzem Wernerem. Interiér kostela byl upraven nákladem skoro 800 zlatých, což mj. zahrnovalo především nový hlavní oltář s mensou, dva postranní oltáře v nové přístavbě a také oltář v boční kapli. Pro jeden z těchto bočních oltářů nechal Jan Dvořáček namalovat od stejného malíře i obraz sv. Cyrila a Metoděje, spolek místních žen pak věnoval 40 zlatých na další oltářní obraz sv. Josefa. Tišnovský občan František Bílý daroval chrámu nové varhany, které postavil za 1 200 zl. v roce 1855 varhanářský mistr Josef Svítil z Nového Města na Moravě. Tím byl v podstatě ukončen stavebněhistorický vývoj chrámu, který tak dostal podobu, jakou známe dnes.
Následujícího roku 1856 se konala v Tišnově velká slavnost. Do města zavítal brněnský biskup Antonín Arnošt hrabě Schaffgotsche, aby v pondělí dne 29. září, na svátek sv. Michaela archanděla, kostel slavnostně posvětil. Při této příležitosti vydal biskup latinskou listinu, jejíž koncept byl nalezen v Diecézním archivu Biskupství brněnského v Rajhradě. V listině mj. uvádí, že posvětil kostel a oltář, do kterého vložil ostatky svatého Benedikta a svatých Inocence, Felixe a Viktora, křesťanských mučedníků z římské doby.
Tehdejší duchovní správce farnosti P. Josef Fetter o této slavnosti napsal v neděli 21. září 1856 do ohláškové knihy: „Ohlašuje se Láskám Vašim, že od dnešního dne za týhoden připadá nám památka svatého Václava a spoluslavnost založení zdejšího chrámu Páně. Na ten den vyjede Jeho Excelence milostpan biskup o jedné hodině z Brna, bude se tedy zde po třetí hodině očekávat. Požehnání se bude na ten den jako obyčejně držet o dvou hodinách, ku kterému se veškerá školní mládež, jak ze zdejší, tak ze všech venkovských škol, sejíti má. Po požehnání půjdeme s procesím na silnici k Humpolce a tam se v slušném pořádku rozestavíme. Poněvadž Jeho Excelence od Humpolky v slavném průvodu k chrámu Páně pěšky, jestli to počasí dovolí, jíti míní, bude zapotřebí, aby nejenom školní, ale také opakující mládež a pak mládenci a panny takový pořádek zachovali. A poněvadž Jeho Excelence jakožto vrchní duchovní pastýř v tomto průvodu biskupské požehnání udělovati bude, připomíná se všem věrným farníkům, kterým na tom apoštolském požehnání záleženo jest, aby před žehnajícím milostpanem biskupem poklekli a pak za ním v slušném pořádku do chrámu Páně se ubírali. Po skončeném procesí převleče se Jeho Excelence ve farním domě a pak bude držet slavné požehnání. Příští sobotu bude se v celé farnosti z příčiny následujícího posvěcení zdejšího chrámu Páně a nastávajících celoročních odpustků držeti půst. V neděli navečer po požehnání budou se při ostatcích svatých mučedníků Benedikta, Felixe, Inocence a Viktora držeti církevní hodinky a chvalozpěvy od celého zde přítomného duchovenstva.“
V neděli 28. září připojil: „Zejtra o osmi hodinách bude se konat skrze Jeho Excelenci slavné vysvěcení aneb konsekrace zdejšího chrámu Páně.“
Po mnoho dalších let se památka tohoto posvěcení chrámu sv. Václava připomínala a slavila vždy ve výroční den. Jak šel čas, upadla ale postupně v zapomenutí, a tak od počátku 20. století farnost slavila památku posvěcení chrámu 25. října. Na tento den totiž podle církevního kalendáře připadá výroční slavnost pro kostely a kaple, jejichž přesný den posvěcení není známý. Až letos, po více než sto letech, si tišnovská farnost opět připomene 29. září jako výroční den posvěcení svého kostela.

Jan Kos, kronikář farnosti
Foto: Pohled do presbytáře a chrámové lodi tišnovského kostela v roce 1938. Zdroj: archiv farnosti