Seriál o čestných občanech města Tišnova – díl III. FILIP DVOŘÁČEK (A JEHO DOBA)

Bližší představení jednotlivých čestných občanů města Tišnova zahajujeme mužem, který obdržel tento titul skutečně jako úplně první, a to již v roce 1880 „za dlouholeté působení starostenské“. Filip Dvořáček je jedním ze tří bývalých starostů města, kterým bylo dosud čestné občanství uděleno, jako jediný z nich se ovšem stal jeho laureátem až poté, co opustil post prvního muže města. Funkci starosty zastával od roku 1857 do září 1866, ale nebylo to jediné období, kdy stál v čele Tišnova.
Před revolučním rokem 1848 totiž ještě neexistovala územní samospráva a v čele měst působil purkmistr, jmenovaný vrchností a potvrzovaný apelačním soudem. Tato pozice patřila v Tišnově plných dvanáct let od roku 1838 až do roku 1850 právě Filipu Dvořáčkovi. Po 8. dubnu 1850 byly poprvé realizovány volby obecních výborů a představenstev podle tzv. prozatímního obecního zřízení, které vstoupilo v platnost 20. března 1849, a prvním takto ustanoveným starostou města se v roce 1850 stal Josef Hansel. Po sedmi letech jej ale Filip Dvořáček na tomto postu vystřídal a na dalších devět let tak znovu zaujal ve městě nejvyšší postavení.
Dvořáček se narodil 1. května 1800 a bydlel na náměstí v domě č. 118, kde dnes sídlí prodejna Elektro. Jeho otec Ignác byl cechmistrem cechu řeznického a majitelem jednoho z masných krámů na Dolním náměstí. Ten pak od roku 1824 patřil již synu Filipovi, který byl také v letech 1832–35 starším cechmistrem. V těch časech (1824–1832) stál v čele tišnovské radnice nejprve purkmistr Linhart (prameny se liší v jeho křestním jméně – PhDr. Fic uvádí ve svém přehledu nejvyšších představitelů města jméno Jan, v publikaci Tišnov je uvedeno Josef), ovšem koncem roku 1831 se nepořádky v evidenci městského hospodaření staly předmětem zájmu krajského úřadu a výsledkem bylo obstavení majetku celého obecního zastupitelstva včetně purkmistra. Na šest let Linharta v čele města vystřídal Jan Voša a pak už přišlo období „panování“ Filipa Dvořáčka. V době tohoto jeho působení v čele radnice došlo ve městě především k zásadní opravě kostela: bylo provedeno snížení a prodloužení chrámové lodi a její spojení s původní hláskou, která se stala kostelní věží. Tím se natrvalo výrazně změnila silueta města. Do věže byl navíc při té příležitosti zavěšen nový zvon, nesoucí jméno svaté Trojice a svatého Václava. Na všechny tyto změny měl výrazným způsobem vliv především nový vlastenecky orientovaný farář Josef Fetter, rodák z Německého (později Havlíčkova) Brodu, který byl také členem obecního výboru.
Filip Dvořáček zastupoval město Tišnov (a také Podivín) na důležitém zasedání nového moravského sněmu, doplněného o zástupce měst a venkova, který se v důsledku revolučních událostí těch časů poprvé sešel 31. května 1848 v Brně a již o devět dnů později se usnesl na zrušení roboty a naturálních dávek. Filip Dvořáček byl ovšem během jednání sněmu naprosto pasivní, na rozdíl od svého jmenovce, jiného tišnovského rodáka JUDr. Jana Dvořáčka, který v něm zasedal jako majitel alodiálního statku v Maříži u Slavonic. Dvořáčkova ulice v Tišnově tedy není pojmenována po Filipu Dvořáčkovi, ale právě po jeho jmenovci Janovi (1808–1865). Ten byl v oněch dobách určitě významnější historickou postavou než Filip, na Slovanském sjezdu roku 1848 v Praze byl dokonce místopředsedou české delegace.
V roce 1857 se Filip Dvořáček stal i v novém samosprávném zřízení starostou města. Co v té době nejvyšší orgán města pod jeho vedením řešil? Z dochovaných zápisů obecního výboru z 60. let 19. století například vyplývá, že 2. listopadu 1861 bylo schváleno psaní obecních protokolů česky, v roce 1862 výbor projednával pronájem cihelny nebo přístavbu kádě v pivovaru, rozhodlo se o odstranění rozpadající se sochy na dolním rynku (dnešní Komenského náměstí) a vystavění nové, která pak byla realizována v roce 1863 sochařem Josefem Břenkem. 14. září 1862 bylo rozhodnuto o zřízení hlavní farní školy, jejímž ředitelem se podle příslušného zákona stal pan farář. O rok později se v důsledku nedostatku místa ve třídách řešilo rozšíření školní budovy.
Roku 1864 obecní výbor nařídil provést vydláždění horního rynku (dnešní náměstí Míru). V onom roce se rovněž konaly volby, po nichž se počet členů obecního výboru zvýšil z patnácti na čtyřiadvacet. Na návrh starosty Filipa Dvořáčka byla část povinností přenesena na radní. Významnou pozici získal první radní dr. Julius Diebel, druhým radním byl Matěj Hontela (v průběhu roku 1865 se odstěhoval do Moravské Třebové), dále byli členy rady Dvořáčkovi předchůdci či následovníci na postu starosty Jan Oderský a Josef Hansel. K Tišnovu byly připojeny sousedící obce a z každé z nich zvolil výbor jednoho „náměstníka měšťanosty“ (zástupce starosty), jimiž se stali František Krejčí (Hradčany), Karel Sedlák (Železné), František Jaša (Vohančice) a Antonín Navrátil, později pak místo něj Jan Kolář (Březina). Toto uspořádání ale vydrželo pouze do roku 1867, kdy se obce opět osamostatnily. Projednávala se také výzva měst Bystřice nad Pernštejnem a Nové Město na Moravě, aby se Tišnov připojil k jejich žádosti týkající se budování nové železnice z Brna do Jihlavy, která měla být podána k zemskému výboru a šlo v ní o to, aby trať nevedla přes Velké Meziříčí a Třebíč, nýbrž přes Tišnov, Pernštejn a Nové Město.
V roce 1865 byly zřízeny potravinové trhy, které se konaly každý týden v pondělí a v pátek a občané byli vyzýváni, aby je zásobovali svými potravinami. Nový člen výboru Antonín Bílý navrhl, aby byly na rohy ulic umístěny plechové tabulky s jejich názvy, a dnes se dá poměrně těžko pochopit, že vůbec nikdo z výboru tento jeho návrh nepodpořil.
Počátkem roku 1866 obecní výbor odsouhlasil zavedení hlavní účetní knihy a 11. července pak došlo k zásadní události, která ovlivnila další působení Filipa Dvořáčka na místě starosty. Městu se toho dne nevyhnulo vojenské krveprolití vyplývající z probíhající prusko-rakouské války, která trvala od 14. června do 23. srpna 1866. Rychle postupující pruské oddíly překvapily rakouské vojsko odpočívající ve městě a došlo ke střetnutím, která se odehrála nejprve u mostu v Předklášteří a pak i na tišnovském náměstí. V šarvátce, po níž Prusové obsadili celé město, padlo celkem čtyřicet sedm mužů, a jak později vyšlo najevo, v řadách vítězů se jí zúčastnil i tehdy osmnáctiletý dragounský kadet Paul von Hindenburg, který se devětapadesát let poté stal říšským prezidentem Německa. V důsledku válečných událostí ve městě následně vypukla vlna cholery, které v srpnu a září 1866 podlehlo sedmdesát osob. Pod vlivem všech těchto okolností se Filip Dvořáček po skončení prusko-rakouské války vzdal úřadu starosty. „Snad na šestašedesátiletého Dvořáčka dolehlo strádání, které přivodila válka, a neměl už dost sil překonávat různé s tím související obtíže,“ napsal v létě roku 1994 PhDr. Karel Fic.
Filip Dvořáček zemřel 15. prosince 1882, dva roky po svém jmenování čestným občanem města. Dům na náměstí zdědila po jeho smrti dcera Marie, která se provdala za pozdějšího prvního ředitele měšťanské školy chlapecké (založené v roce 1884) Maxmiliána Ševčíka. Dvořáček je pochován na „starém“ tišnovském hřbitově, kde je jeho hrob dodnes udržován.

Zdroje:
Tišnov – příroda-dějiny-památky-lidé, vyd. město Tišnov, 2013
Dr. Karel Fic: Tišnovští starostové, Tišnovsko – prázdniny 1994, mimořádná příloha 14. čísla Tišnovských novin a dodatek k tomuto materiálu, Tišnovsko – zima 1994, příloha 22. čísla Tišnovských novin
Šárka Hornochová: Vývoj samosprávy města Tišnova v letech 1862–1918, bakalářská diplomová práce FF MU Brno, 2012

Václav Seyfert, redaktor TN
Fotografie – detail z podobizny Filipa Dvořáčka, zdroj: fotoarchiv Podhoráckého muzea v Předklášteří

Hlavním sponzorem webové verze zpravodaje pro Květen 2016: