Prosinec 2015

Trocha z historie adventu a vánočních svátků

Než začne prosinec, který je pro mnohé z nás nejkrásnějším měsícem v roce, neboť je spojen s příchodem spasitele a vánočními svátky, mohli bychom si přiblížit historii Vánoc i to, co jim předcházelo. Jedním z kořenů těchto svátků byl zimní slunovrat. Ten byl známý již v dávnověku. Vá- zaly se k němu prosincové pohanské slavnosti začínající 17. prosince a v pozdějších dobách 21. prosince.

Dále lze říci, že v daném čase, již před 2 500 lety, se ve starověkém Římě konaly tzv. Saturnálie, což byly slavnosti Saturna, boha úrody. Lidé uctívali vracející se slunce, které dávalo naději nového probuzení spící přírody. Slavnosti zimního slunovratu dodržovali i Řekové, Římané, Keltové, Galové a Slované. Vázalo se k nim mnoho obřadů a obyčejů. Křesťanská církev na dobu zimního slunovratu roku 354 přesunula křesťanské slavnosti Kristova narození, které se do té doby slavily v jarních měsících.

Od roku 567 byl stanoven od 25. prosince do 6. ledna „svatý dvanáctidenní čas“ a na měsíc prosinec byla přesunuta řada svátků křesťanských světců. Způsoby slavení slunovratu předkřesťanského Řecka a Říma, staré pohanské tradice a křesťanské svátky se během tisíciletí prolnuly a vznikl soubor lidových, křesťanských zvyků a slavností, které se váží k předvánočnímu období zvanému advent a Vánocům vlastním. Krásný předvánoční čas začíná čtyřtýdenní dobou, nazývanou advent. Je to období pokání, rozjímání a duchovního zklidnění, pro křesťany začíná církevní rok. Až do třetí adventní neděle bývá charakteristickou postní barvou temně fialová, po třetí neděli ji nahradí barva symbolizující radost, barva růžová. Každá z adventních nedělí má své lidové označení – železná, bronzová, stříbrná a zlatá. V době adventu se nepořádají taneční zábavy nebo svatby, uklízí se celý dům i hospodářská stavení. Je to doba domácích zabíjaček, pečení, přípravy pokrmů na vánoční stůl a dalších překvapení.

K dalším typickým znakům adventu pat- ří adventní věnec se čtyřmi svíčkami. Za každou adventní neděli jedna svíčka. Tento zvyk pochází ze sousedního Německa. Jeho zá- kladem bylo kolo od vozu darované dětem v sirotčinci, které bylo nazdobené svíčkami. Historicky je tento zvyk datován k roku 1839. Zdobení menšího věnce s chvojím a čtyřmi svícemi známe pak od roku 1860. V době adventu křesťané slaví svátek svatého Ondřeje (30. 11.), svaté Barbory (4. 12.), svatého Mikuláše (6. 12.), svatého Ambrože (7. 12.) a svaté Lucie (13. 12.). Ke všem těmto svátkům se v lidové tradici váží obchůzky tajemných bytostí. Ty v minulosti a v případě mikulášských průvodů dodnes procházely tmavými ulicemi vesnic i měst. Navštěvovaly rodiny rozjímající ve spoře osvětlených světnicích jejich příbytků. Mikulášská tradice je uctívána již od 5. století. Mikuláš byl biskupem v Myře, stal se patronem námořníků, ale také lékárníků, pekařů, rybářů a obchodníků. Legendy spojené s jeho jménem vyprávějí o štědrosti a zázračných schopnostech pomáhat lidem v nouzi.

Vlastní Vánoce začínají Štědrým večerem (24. 12.), který byl od zmíněného roku 567 pro křesťany první z dvanácti svatých nocí. Protože se nový den v raných dobách středověku začínal ne o půlnoci, ale večer východem první hvězdy, je Štědrý večer považován za součást svátku Narození Páně (25. 12.). K Štědrému dni i k dalším vánočním dnům až do svátku Tří králů se váže řada krásných křesťanských i lidových zvyků. Ze všech věnujeme pozornost dvěma symbolům Vánoc, a to zvyku strojit vánoční stromek a stavění betlému. Původ vánočního stromku nalézáme v Německu, kde v městě Freiburg v roce 1419 ověnčili členové pekařského cechu na Vánoce strom na náměstí jablky, oplatkami, perníky, ořechy a papírovými růžemi. V 19. století se zvyk rozšířil po celé Evropě. V Praze dal první třpytící jedli ozářenou svícemi připravit na Štědrý večer v roce 1812 pro své přátele v salonku zámečku v Libni ředitel Stavovského divadla J. K. Leiblich. Z Prahy se zvyk zdobení vánočního stromu rozšířil do měst po celé naší zemi. Na venkově se objevil až počátkem minulého století a pro nedostatek místa v chalupách byl stromek zavěšován pod stropní trám.

Tradice stavění betlémů – někde zvaných jesličky – sahá do období před 800 lety v Itálii. Je spojena se jménem svatého Františka z Assisi, který vytvořil na Vánoce na hoře symbolické jesle vystlané senem, kde byl i živý volek a oslík. Podobné jesle se začaly stavět v italských chrámech a klášterech v 15. století. Odtud se postupně rozšířila tradice betlémů po celé Evropě. V Čechách jesličky poprvé postavili jezuité v kostele svatého Klimenta na Starém Městě pražském v roce 1560. Josefínské reformy z konce 18. století sice na čas betlémy z kostelů a klášterů vymýtily, ale nedlouho po skončení vlády císaře Josefa II. se počaly do kostelů vracet. Odtud se tato krásná tradice rozšířila také do našich příbytků. O daných svátcích by se dalo napsat mnohé. Dnešní doba přináší shon, stres a honič- ku za nej dárky, což v dřívějších dobách lidé neznali. Měli bychom se alespoň na chvíli zastavit a vnímat svět i lidi s klidem, láskou a porozuměním. Přeji proto všem příznivcům a čtenářům Tišnovských novin klidné prožití adventního i vánočního času.

Monika Chlupová