Hra jako inspirace I.

Rodinné, skupinové, školní či zájmové akce v sobě skrývají nebývalý potenciál možnosti společných prožitků a zážitků, které jsou pak zdrojem nejen atraktivních fotek a humorných příběhů, ale především zkušeností, které nás nenásilnou formou naučí dovednosti potřebné i v běžném životě.  Takovou schopnost spolupráce, skupinovou koordinaci, rychlé rozhodování nebo kreativní nadhled uplatníte i v kanceláři, dopravě, při výuce nebo v řemesle. A nejefektivněji se k tomu dostaneme skrze hru. Ač tu mluvíme o dětech, funguje to i u dospělých. Tak jsme sáhli do šuplíku herních inspirací pro život.

Létající koberec
Cíl hry: trénink efektivní komunikace, iniciativy a rozdělení rolí
Charakter: strategická hra na komunikaci, řešení obtížných situací a kreativitu
Fyzická zátěž: 3, psychická zátěž: 3
Čas na přípravu: 3 min., instruktorů na přípravu: 1
Čas na hru: 20 min., instruktorů na hru: 1
Počet hráčů: 8–15, věk účastníků: II.–III.
Prostředí: interiér i exteriér, denní doba: den
Roční doba: celoročně
Materiál: pevná plachta/koberec velikosti podle počtu účastníků

Realizace: Instruktor umístí na zem do volného prostoru plachtu nebo koberec o poměru stran 2:3. Účastníci v počtu odpovídajícím prostoru plachty se na ni postaví a vyslechnou si následující instrukce.
Obraťte plachtu, na které stojíte, rubem nahoru, aniž by z ní jediný z vás sestoupil nebo se dotkl země jakoukoliv částí těla.
Další způsob řešení úkolu je věcí skupiny.

Hra končí:
a) Úspěšným otočením plachty dle pravidel
b) Neúspěšným pokusem, tj. některý z účastníků přešlápne, spadne z plachty apod.

Varianty:
1. Jeden ze skupiny stojí mimo plachtu a řídí ostatní
2. Úspěšné skupině plachtu zmenšíme
3. Více skupin soutěží na čas, které se podaří plachtu úspěšně obrátit dříve

Metodické pokyny:
Jde o velmi kontaktní hru, kde je třeba zvážit (zejména u školních dětí) míru vzájemné ostýchavosti, která nastupuje ve chvíli, kdy skupiny utvoříme
z chlapců a děvčat, a posléze se mají sloučit do velmi těsného chytu. Zápal pro řešení však zpravidla podobné bloky rychle odbourá.

Bezpečnost:
Protože se může jednat o velmi balanční styl udržení se na plachtě, je třeba nepodcenit pozornost instruktora, který by měl odchytit a předvídat možné pády účastníků. Tím spíše, vytvářejí-li z těl pyramidu nebo věž, aby mohli plachtu obrátit. Pro použití v terénu se zpravidla nehodí igelitová plachta, která je v mokru, na trávě nebo sněhu velmi kluzká, což ztěžuje nebo znemožňuje úspěšné řešení.

Slepý čtverec
Cíl hry: trénink komunikace, koordinace, hledání řešení obtížných situací a skupinové spolupráce
Charakter: hra na komunikaci, řešení obtížných situací a kreativitu
Fyzická zátěž: 2, psychická zátěž: 4
Čas na přípravu: 5 min., instruktorů na přípravu: 1
Čas na hru: 40 min., instruktorů na hru: 1
Počet hráčů: 5–10, věk účastníků: II.–III.
Prostředí: exteriér, denní doba: den
Roční doba: celoročně
Materiál: dlouhé lano (do 50 m), šátky pro všechny účastníky
Realizace: Instruktor vyvede účastníky na volné prostranství, shromáždí je do jedné skupiny a všem nechá zavázat šátkem oči. U takto připravených účastníků vloží jednomu do ruky konec lana a oznámí instrukce:
Vaším úkolem je vytvořit z celé délky lana co nejpřesnější čtverec. K jeho vytvoření není dovoleno používat žádných dalších orientačních bodů (kameny, stromy, ploty apod.). Čtverec vytváříte poslepu. Jakmile budete považovat úkol za splněný, položte lano na zem.
Další způsob řešení úkolu je věcí skupiny.

Hra končí položením lana na zem, což určí sami účastníci. Poté si všichni sejmou šátky a proběhne zhodnocení, jakého tvaru se jim podařilo docílit, případně jak se jim dařilo „stavbu“ řídit a komunikovat mezi sebou.

Varianty:
1. Z lana je třeba vytvořit trojúhelník.
2. Jeden z týmu vidí a koordinuje tvorbu čtverce, ale pouze verbálně, nemůže manipulovat s lanem ani se dotýkat účastníků.

Metodické pokyny:
Jde o koordinačně velmi náročnou hru. Mnoho lidí bez zrakového vjemu rychle ztrácí orientaci, což může představovat oříšek pro úspěšné zvládnutí úkolu. Vzhledem k tomu, že pro aktivitu je klíčová koordinace celé skupiny, má i velký emocionální náboj. Neúspěch může vyvolat až skupinové konflikty.

Bezpečnost:
Protože aktivita pracuje s nevidícími účastníky, je třeba, aby se odehrávala na dostatečně velkém a bezpečném prostoru, kde jim nehrozí, že narazí do  překážek (lavičky, stromy, zdi apod.). Dezorientovaný člověk bez zrakového vjemu je schopen nekoordinovaného pohybu nepředpokládaným směrem.