Voda – Ohrožuje Tišnovsko sucho?

Voda je častým tématem lecjakých diskusí. I pokud odhlédneme od politické roviny tohoto tématu, na problematiku vody má svůj názor každý. Téma vody je hluboce propojeno s naším životem i historií. Z biologického hlediska bez jejího dostatečného přísunu, zásob a distribuce nemůžeme žít a přežít. Z civilizačního hlediska se téměř veškerá historie lidstva odehrávala rovněž ve spojení s vodou.

„Voda je vlastně nejhorší živel,“ otevírá debatu v kanceláři brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) hydroložka Hana Hornová z oddělení podzemních vod, „nejde před ní utéct, a přesto bez ní nemůžeme žít.“ Proto se podíváme na téma vody z hlediska našeho regionu v klíčové otázce – hrozí nám v možné brzké době potenciální nedostatek zásob vody?

Hlavní databanku informací ze sledování povrchových i podzemních vod spravují, plní a vyhodnocují pobočky ČHMÚ. Pro Tišnovsko je to  samozřejmě ta v Brně-Žabovřeskách. Celé roky jsem žil v sousední ulici, a tak jsem rád, že jsem se konečně jednou podíval i do jejích útrob za skutečnými odborníky nejen na sledování počasí, ale i na vodu.

Co víme o vodě na Tišnovsku
„Informace o stavu podzemních vod a průtocích povrchových vod se systematicky shromažďují od 70. let 20. stol., tedy cca 40 let,“ uvádí Jana Boráková z oddělení povrchových vod. „Starší informace se týkají spíše jednorázových extrémních jevů, jako byly povodně nebo sucha,“ ale ty máme zaznamenány jen v kronikách. „Exaktní data jsou doložitelná až poslední desítiletí.“ To je oproti statistikám sledování vývoje počasí o dost kratší doba. V hodnocení, zda současný stav vod odpovídá nějakým starším cyklům, zda jsme tu v minulosti měli horší sucha nebo naopak vlhčí prostředí, se tedy pohybujeme pouze na rovině odhadů a spekulací, a ty nemají statistici příliš v lásce.

„U podzemních vod můžeme desetiletý cyklus jednoznačně doložit,“ potvrzuje přesto Hana Hornová jeden populární a i mezi laiky rozšířený názor o cyklickém střídání dekád suchých a deštivých let. „Nejde sice přesně o desítiletí, ale za historii našeho sledování se v podzemních vodách takový cyklus opakuje,“ konstatuje i přes nesouhlasné vrtění hlavou svého kolegy Pavla Coufala, který má na starosti monitoring povrchových vod. „U povrchových vod takový cyklus doložený nemáme,“ oponuje. „Proudění a rychlost reakce povrchových vod na atmosférické změny jsou ovšem okamžité, zatímco u podzemních vod se změny v množství srážek projevují se značným zpožděním a dlouhodoběji.“

„Měli jsme tu velká sucha na přelomu 40. a 50. let, např. rok 1947,“ doplňuje Hana Hornová. „Další suchou dekádou byla léta sedmdesátá.“ To mohu osobně potvrdit vzpomínkami na suchem rozpraskaná letní pole, kde jsem do puklin mohl vložit ruku. V té době došlo v reakci na potřebu zajištění zásobování pitnou vodou brněnské aglomerace k projektu výstavby Vírského oblastního vodovodu (VOV). Ten měl posílit dosavadní zásobování vodou ze slábnoucích zdrojů v Březové nad Svitavou. Než však k dostavbě a zprovoznění došlo, 80. léta podzemní zásoby doplnila a VOV se najednou jevil nadbytečným. „Suché ‚desítiletí‘ 90. let bylo uťato katastrofálními povodněmi na přelomu století (1996 na Moravě, 2002 v Čechách) a ty zas vystřídal extrémně suchý rok 2003,“ doplňuje „houpačku“ vodních cyklů Hana Hornová.

„Poslední desítiletí dosáhlo sucho extrémních a nikdy předtím nenaměřených maxim v roce 2018. Toho roku v srpnu byly průtoky ve stanicích na Bobrůvce (Loučce) na historických minimech, která se nevyskytla více než čtyřicet let,“ doplňuje Pavel Coufal pohled i ze strany povrchových vod. „V létě 2018 vyschla Libochůvka a o prázdném korytu Bílého potoka ve Veverské Bítýšce i starousedlíci konstatovali, že to nikdy nikdo neviděl za celý život,“ doplňuje pochmurnou informaci i fotografiemi.

„Nicméně rok 2020 stačil k tomu, aby se zdroje podzemních vod vrátily v námi sledovaných místech na svou normální hladinu, či místy spíše vykazují nadnormální stav, tedy vyšší hladiny, než je za dobu sledování doložen,“ obrací kartu na pozitivní stranu zpět Hana Hornová. Cyklické střídání sucha a vlhka v naší přírodě je tedy více než patrné. „V dlouhodobém horizontu čtyřiceti sledovaných let ale křivka objemu průtoku na námi sledovaných tocích přece jen klesá,“ uzavírá debatu Jana Boráková.

Zdroje vody tedy máme či nemáme?
Analýza statistických dat z monitoringu povrchových a podzemních vod dává jeden pohled na situaci aktuálního stavu hladiny vod, jak ale konstatuje Hana Hornová, „nemáme prozkoumáno, jaký objem vody se skutečně v podzemí nachází“, abychom mohli jednoznačně konstatovat, na jak dlouho a při jaké spotřebě její zásoby vydrží. S touto odpovědí se ale nespokojí plánovači v oblasti vod. A tak s naší otázkou postoupíme do komnaty hydrogeologů, kteří se v rámci aktivního výzkumu musí dostat kapacitě zdrojů vody „na zoubek“.

Projekty řešené v této problematice zpravidla Českou geologickou službou (ČGS) pro resorty ministerstev životního prostředí a zemědělství se nazývají bilance nebo rebilance zásob podzemních vod. Jejich cílem je na základě exaktního výzkumu v průzkumných vrtech kvantifikovat využitelné množství podzemní vody v jednotlivých hydrogeologických rajonech.

„Tišnovsko je z geologického hlediska velmi složitý region,“ uvádí hydrogeoložka Ludmila Hartlová. „I když Tišnov sám leží v údolní nivě řeky v neogenních usazeninách, většinu regionu zahrnuje geologicky zcela odlišné Svratecké krystalinikum,“ popisuje obtížnost hodnocení politického regionu jednotným mustrem. Tišnovsko je rozděleno do čtyř hydrogeologických rajonů, přičemž klíčovým je tzv. Kuřimská kotlina. „Ta je velmi dobře prozkoumaná a zmapovaná, zatímco o situaci obcí na kopcích tedy v rámci krystalinika máme informací velmi poskrovnu.“

Kuřimská kotlina zahrnuje paleogenní a neogenní údolí Svratky a jejích přítoků od Lomnice přes Tišnov a Kuřim s přesahem do Jinačovic, Řečkovic a Bystrce. Jde více méně o úpatí okolních vrchovin zanesené štěrky a písky v mocnosti mnoha desítek metrů. Tato geologická skladba dává regionu velký význam z hlediska potenciálu zásob pitné vody. Závěrečné zprávy ČGS z opakovaných rebilancí proto přináší pro region velmi pozitivní zprávu: „hodnota využitelného množství podzemních vod je 90 l/s“ (2010) nebo dokonce i 110 l/s (2015). „Skutečné odběry za rok 2014 do 32 l/s tak nepřekračují, ale ani zdaleka nedosahují limitů přírodních zdrojů.“

Kde voda přesto není
„V krystaliniku se ovšem nachází téměř výlučně voda puklinová. Nevytváří stabilní hladinu podzemní vody, ale protéká horninovým masívem a vyvěrá v povrchových zdrojích a pramenech,“ mírní optimismus Ludmila Hartlová. „Takové zdroje vody jsou velmi citlivé na srážkové poměry a extrémní výkyvy v suchých obdobích se pak projeví nedostatkem vody, který každoročně pociťují obce dosud zcela výlučně závislé na takovýchto mělkých a povrchových zdrojích, jako se tomu v posledních letech dělo v Bělči, Veselí nebo Vohančicích.“ Zejména v suchém roce 2018 se se zpřísněným režimem šetření vodou v limitu 100 l/os./den museli vyrovnat kromě zmíněných obcí i v Maršově, Lažánkách, Braníškově nebo Hvozdci.

„Nedostatek spodní vody se objevil až v posledních letech,“ komentuje situaci v obci Zdeněk Synek, starosta Maršova. „Příčinou byla kombinace několika skutečností: období s výrazně nízkým úhrnem srážek, vysoké teploty, což znamenalo i vyšší spotřebu především ve špičkách, a lokální zdroje se kapacitou ocitly na hraně potřeby,“ popisuje Hana Librová, mluvčí Vodárenské akciové společnosti a. s. (VAS), situaci, při níž Odbor životního prostředí ORP jakožto vodoprávní úřad vydává opatření o omezení spotřeby. „Situace v obci se zhoršuje i díky zvyšující se nebo vyšší životní úrovni zejména nově příchozích obyvatel, což je typické v satelitních obcích kolem Brna,“ míní Michaela Košvicová, starostka Hvozdce. „Spotřeba a přístup ke spotřebě vody jsou u nich zcela odlišné. Bohužel se lidé často chovají velmi sobecky a nemají tendenci ani při vydání úředních nařízení nebo opatření něco měnit,“ doplňuje i sociální aspekt důvodů problému se zdroji vody. „Dá se říct, že 80 % lidí bere opatření vážně, 10 % se k tomu staví vlažně a zbytek na to kašle za každých okolností…“

Problémy nelze paušalizovat
Hořekovat nad neochotou jednotlivců omezit se při nedostatku ohrožujícím ostatní nebo nadávat nad neschopností státu či úřadů globálně řešit můj  lokální nekomfort není naštěstí vlastnost řady starostů i vodohospodářů. „Region Tišnovska, resp. členské obce Svazku vodovodů a kanalizací Tišnovsko a městys Lomnice, jsou zásobovány převážně z vlastních podzemních zdrojů,“ uvádí Hana Librová. „Mezi významnější zdroje regionu patří jímací území Předklášteří, Lomnička, Čebín, Heroltice, Železné, Lažánky a Jinačovice. Do regionu je ve významně menším množství dodávána i voda z VOV, což je voda povrchová. Podzemní voda z Březovského vodovodu je přivedena pouze do Skupinového vodovodu Drásov–Malhostovice. Voda z dálkových přivaděčů tvoří přitom pouze cca 20 %.“ Region Tišnovska je tedy ve vodních zdrojích výrazně soběstačný.

„U nedostatků se tady jedná spíše o lokální problémy jednotlivých zdrojů,“ uvádí Hana Librová, proč je zavádějící hodnotit území podle příslušnosti k okresu nebo kraji. Je chybné zveličovat problémy, které se regionu nedotýkají, jen proto, že je Tišnovsko „házeno do stejného pytle“ s vyschlým Pohořelickem nebo jihem Moravy, jak se to často děje v médiích.

A řešení…
Každá z obcí se se svou lokální situací musí dnes i do budoucna vyrovnat dle vlastních podmínek. „Důležitým aspektem je stáří a dostatečnost vrtů a pokles jejich vydatnosti,“ uvádí Michaela Košvicová technický důvod pro nový hluboký vrt, což je řešení, ke kterému sáhli v Maršově i Veselí. Pro některé obce se však jako perspektivnější jeví před spoléháním se na vlastní zdroj napojení na rozsáhlejší skupinový nebo oblastní vodovod. K tomuto kroku se nakonec i přes vlastní nový vrt rozhodli ve Hvozdci nebo se připravuje ve Vohančicích. Napojit se na dálkový VOV by pak mělo smysl u obcí, které leží na jeho trase, jako např. Běleč. „Vždy zde ale hraje roli ekonomická nákladnost provozu spojená s vytláčením vody do vodojemů,“ uvádí Marie Brázdová, starostka Lomnice, proč není zdánlivě jednoduché řešení s napojením na velké vodovody vždy tím nejvhodnějším, např. pro lokalitu Veselí.

Zásoby a zdroje vody náš region dle exaktních zjištění dosud v míře dostatečné má. Jde o to rozumně s nimi hospodařit a přitom nezlehčovat ani nezveličovat lokální potíže. Chraňme si zdroje i zemi, z níž je získáváme.

Vladimír Vecheta