Žijí tady s námi

Vrána černá – Corvus corone a vrána šedá – Corvus cornix obývají otevřenou krajinu, pronikají ale i do lidských  sídel. Odedávna jsou pokládány za „škůdce“ a pronásledovány pro plenění ptačích hnízd. Byla doba, kdy ptáci na podzim při orbě na polích sbírali potravu spolu s kavkou. Dnes je to už minulostí. Fotografie byla pořízena na povodí Svratky na Tišnovsku, kam se vrány přilétaly napít a na polích a loukách hledaly potravu. Pár tvořil černý sameček a šedá samička. Vyskytuje se tedy u nás ve dvou poddruzích, které se navzájem i kříží. Je to poměrně velký pták a velmi dobrý letec. Na Tišnovsku bylo obtížné fotografii pořídit.

Potravu si sbírá většinou na zemi a je to všežravec. V jeho jídelníčku lze najít hmyz, hlemýždě, myši, žáby, ještěrky a vejce ptáků. Často se jeho kořistí stávají i mladí ptáci. V oblibě má i zabitá zvířata u silnic. Z rostlinné potravy jsou to pak semena a měkké plody. Vránu dnes častěji potkáme u velkých měst, kde hledá potravu na skládkách odpadu. Dobře tedy přivykla na člověka a civilizaci.

Vrány si dělají hnízdo na vysokých stromech, kde samice na jaře snáší čtyři až šest vajec a sedí na nich asi osmnáct dní. Mláďata se líhnou neopeřená, rychle rostou a po pětatřiceti dnech opouštějí hnízdo. Po vyhnízdění vrány tvoří větší hejna. Zůstávají věrné svému teritoriu dlouhá léta a žijí ve stálém partnerském svazku. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Dožívají se vysokého věku.

Vrány nejsou nadarmo vyhlášené svou mazaností a chytrostí. Jinak bývá také známo, že celá čeleď patří k ptákům inteligentním, někteří z nich se naučí i několik slov. Říká se o nich, že jsou to ptáci černí, zlověstní, průvodci čarodějnic a vystupují v pohádkách. Vrány lid nemiluje a považuje je za proroky neštěstí.

Josef Permedla