Napsali jsme před 50 lety – říjen 1970

V říjnu 1970 zveřejnil kulturní měsíčník Naše Tišnovsko, z něhož se postupem času staly dnešní Tišnovské noviny, mimo jiné i tyto informace.

28. říjen 1918 v Tišnově
Václav Borek posbíral několik vzpomínek pamětníků na památný den vzniku Československé republiky. „Toho dne, v pondělí 28. října 1918, se v Tišnově nic zvláštního nedělo; byl válečný trhový den jako každý jiný před tím, téměř bez trhovců. Až pozdě večer přinesli železničáři první zvěsti o revoluci v Praze a o tom, že máme republiku. V úterý už vládlo v tišnovských ulicích vzrušení: z radnice, z pošty, z hejtmanství i z trafik postupně zmizel plechový symbol ztrouchnivělého Rakouska – dvouhlavý orel. … Lidé se sbíhali na náměstí a objímali se. … Paní Heřma Smíšková vzpomíná na tehdejší události: ,Vyšla jsem se svým čtyřletým synem a bratrem přímo na náměstí, které bylo již naplněno jásajícím obyvatelstvem. Pan starosta Alois Řezáč skvěle a přiléhavě promluvil, aby lidé zachovali klid a pořádek a aby se prozatím nic neměnilo. … Jedna stará babička hlasitě zvolala, když pan starosta domluvil: pán Bůh zaplať, milostpane! Potom se konal lampiónový průvod, vyhrávala hudba a objevovaly se nápisy Ať žije republika. Lid jásal, ale mnohé srdce krvácelo nad ztrátou svých drahých‘…“

Jak se u nás mluvívalo
Karel Fic propojil pozici redaktora Našeho Tišnovska se svou odbornou profesí a v celostránkovém materiálu popsal hlavní znaky dialektu, typického pro Tišnov minulosti: „Nářečí, kterým se u nás mluvilo, je v odborné literatuře nazýváno horským typem. Horský typ patří do širší skupiny nářečí hanáckých. Od ostatních typů hanáckých nářečí se liší horský typ jen tím, že za původní staré o bylo v našem dialektu u. Tak se u nás říkalo např. vuknu, kulu, pule, putum místo okno, kolo, pole, potom. …Místo spisovného ej a ý vyslovují Tišnováci ve shodě s širším okolím dlouhé é, např. bék, bévat, nélepší, sér, véca, kéchat. Naopak staré dlouhé é se úží v í (ý), např. polívka, vokýnko, hodnýho, líp, míň, mlíko. Místo spisovné dvojhlásky ou je v nářečí Tišnova dlouhé ó (např. vedó, beró, hlópé, kópelňa, kohót, Kódelka). V minulosti byla městská mluva plna slov cizího původu (převážně německých), která byla v českém prostředí různě ,přizpůsobována‘ (např. pucovat, štuc, štelvógn, flek, sic, štangla)…“

Stalo se před sto lety…
Kronikář Jan Hájek znovu přidal pikantní historky ze sto let starých úředních zápisů. Tentokrát vybral: „Sousedé v uličce Postranné, vedle Panského domu, obracejí se na slavnou obecní radu se žádostí o postavení veřejných záchodů, neboť hlavně v tržních dnech je tato veřejně jako záchod používána.“ Nejen v této uličce ale byl před drahnými léty problém ze zápachem. Svědčí o tom následující rozhodnutí: „Obecní ouřad nařizuje majiteli domu na Horním rynku č. 28, aby odklidil kozí chlívek a hnojiště před svým domem, protože smradem je zamořený celý rynk.“ Jan Hájek k tomu poznamenává: „Nařízení nebylo uposlechnuto. Chlívek před domem setrval až do roku 1900…“

Zdařilá beseda SČSP
Dobovým politickým požadavkům bylo učiněno zadost referátem o slavnostní členské schůzi místní odbočky Svazu československo-sovětského přátelství. Píše se v něm i toto: „Vyvrcholením malé slavnosti byl příjezd tří sovětských vojáků. … Mezi četnými přítomnými a milými sovětskými přáteli z Litvy, Ukrajiny a slunné Gruzie vznikla živá konverzace. Na dotaz, zda znají nějakou českou písničku, jeden z nich odpověděl, že ano – ,Tancuj, tancuj‘ – což mu všichni přítomní rádi a s elánem zazpívali. Nezůstalo při jedné písničce, zpívaly se ruské, sovětské a naši milí hosté museli vystoupit i sólově.“

O dalším ve stručnosti
Medailonek představil Viléma Mácu, významnou osobnost Podhoráckého muzea. I tehdy měl Tišnov své družební zahraniční partnery – odpovědný redaktor Dr. Štejgerle informoval o srdečných kontaktech s městským okresem hlavního města Německé demokratické republiky Pankowem. V nekrologu se redakce loučila se zemřelým operním režisérem Milošem Wasserbauerem. Říjnová vycházka nás zavedla na Babí lom. Dlouhý článek věnoval autor skrytý za značku –k sto letům Sokola v Tišnově. Až do 11. října se hrálo v letním kině, pod střechou se promítalo mimo jiné Hitchcockovo Psycho nebo legendární Krejčíkova komedie Svatba jako řemen. V sále sokolovny probíhaly nejen pravidelné odpolední čaje, ale také druhý taneční večer s přehlídkou místních zpěváků, nazvaný Tišnovské kolo.

Václav Seyfert