Nálet na Tišnov 25. dubna 1945

21. dubna 1945 se nacházely jednotky Rudé armády z jižního a jihozápadního směru 7–10 km od Brna. Proti Rusům stály jednotky wehrmachtu a Waffen SS, ale i jednotky Volkssturmu, protože v Brně v té době žilo 58 000 Němců.

V noci z 22. na 23. dubna začal letecký útok na Brno, 23. dubna přešla sovětská vojska do rozhodného útoku. 25. dubna vnikla Rudá armáda do brněnských předměstí. Město Brno bylo osvobozeno 26. dubna 1945. Boje ale neskončily. Bojovalo se o severozápadní předměstí. Němečtí vojáci byli vytlačováni směrem k západu. Jeden ze směrů pohybu fronty byl na Tišnov. Ozvěny výbuchů bomb a dělostřelecké salvy doléhaly z Brna až sem.

Při přiblížení se frontové linie k Brnu se začalo s budováním provizorního letiště mezi Kobylím a Brumovicemi. Zde 23. dubna 1945 z letiště Galanty přiletěl i maršál Malinovský, aby osobně řídil vojenské operace kolem Brna. Obsluha letiště tu byla až do listopadu 1945. Je možné, že právě z tohoto letiště přiletěla nad Tišnov smrt. Ve stejný den, kdy došlo k osvobození Brna, se objevilo nad Tišnovem průzkumné letadlo.

Podle pamětníků u domu na dnešní Majorově ulici, kde bydlela rodina Rybova, stál německý protiletadlový flak a po letadle údajně několikrát střelil. Letadlo opětovalo střelbu z palubních kulometů a snad shodilo menší bombu, než odletělo pryč. Zanedlouho se letadla Rudé armády vrátila a začalo bombardování Tišnova ve dvou vlnách náletů. Po prvním náletu hodně obyvatel Tišnova opustilo svoje domovy a hledalo bezpečný úkryt v okolních lesích. Zvláště kopec Klucanina, táhnoucí se až k Drásovu, v zadní části plný hlubokých proláklin, kterým se zde říkalo „zmoly“, skýtal mnoho  možností úkrytu. Část obyvatel se skrývala na severní straně Květnice, někteří obyvatelé byli vmáčklí do malé jeskyně na konci Trmačova. Ostatní hledali před náletem bezpečí ve sklepech svých domů.

Na počátku roku 1945 začala postupně ustávat činnost amerických bojových letounů nad celým územím Moravy a Slezska. S tím, jak se k sobě přibližovaly jednotky západních a východních spojenců, narůstalo nebezpečí vzájemných střetů mezi jejich leteckými silami. Tomuto problému měla zabránit mezispojenecká dohoda známá jako „No Bombing Linie“, jež stanovovala linii leteckých operací mezi angloamerickým a sovětským  letectvem. Zmiňovaná dohoda vstoupila v platnost 6. února 1945. Tato linie se táhla od Štětína přes Berlín, Drážďany, Brno a Vídeň až do Záhřebu. Jak je z výše uvedeného patrné, přeťala tato pomyslná čára území naší republiky na dvě části. Severovýchodní Čechy spolu se severní a jižní Moravou se ocitly ve sféře sovětského letectva, zatímco oblast ležící západně od této linie patřila do sféry letectva západních spojenců. Až na několik drobných výjimek byla tato linie až do konce 2. světové války oběma stranami dodržována. Z toho je patrné, že nad územím Moravy, tedy i Tišnova, létala tehdy jen sovětská letadla.

Tišnovský rodák Karel Krejčí, který se zabýval podrobnostmi konce války na Tišnovsku, uvádí, že na rozdíl od amerického bombardování, které se soustředilo na strategické cíle hluboko v týlu německých vojsk, sovětská letadla bombardovala těsně za frontovou linií, aby ztížila ústup německých vojsk na západ. Tato bombardování probíhala bez ohledu na civilní ztráty, které byly v jihomoravských městech včetně Brna značné. O dva dny později, 27. dubna 1945, dopadly sovětské bomby i na nedalekou Lomnici. O život přišli čtyři občané.

Nejtragičtější místo bombardování v Tišnově byly rodinné domky č. 622 a 615 na Hřbitovní ulici. Smrt zde nalezlo v jednom okamžiku 7 lidí, z nichž nejmladší holčičce Ivance bylo 2,5 roku. Před několika lety jsme o této události natáčeli krátké video s Radimem Tichým. Pamětníkem, který nám o této tragédii vyprávěl, byl pan Jiří Chlup. V době bombardování byl šestiletým chlapcem. Jeho tatínek byl kameník a celá rodina žila v domku č. 622. Pan Jiří Chlup nálet přežil, bohužel s trvalými následky z těžkých zranění.

Podle policejního protokolu přišlo při náletech na Tišnov o život celkem 18 lidí. Na místě největší tragédie, pod domky č. 615 a 622, náš spolek osadil malý pomníček, jako připomínku obětem dubnového náletu z roku 1945. Autorem pomníčku je Radim Tichý.

Miloš Sysel