Známý i neznámý na Tišnovsku

Chroust obecný – Melolontha melolontha, nebezpečným škůdcem byl spíše v minulosti v padesátých letech minulého století. V současné době už není jeho populace tak početná. Český kmen chroustů má několikaletitý vývojový cyklus. Jedná se o brouka měřícího kolem tří centimetrů. Létá za  soumraku. Pro chrousta obecného je charakteristické hnědé zbarvení a zlaté chloupky pod krovkami.

Vývoj do dospělosti trvá čtyři roky. Dospělci se objevují koncem dubna a v průběhu května. Po dvou týdnech dospělosti samičky začnou klást vajíčka. Zahrabávají je deset až dvacet centimetrů do země. Jedna samička může naklást až osmdesát vajíček. Dospělý chroust žije maximálně dva měsíce. Larvy se začnou líhnout za čtyři až šest týdnů. Ponravy jsou aktivní pouze na jaře a v létě. V zimních měsících přezimují pod povrchem. Žijí v zemi čtyři roky a na podzim se zakuklí. Na jaře vylézají opět dospělci.

Přes svou velikost je chroust pro člověka neškodný, i když může způsobit značné škody v zahradě i na poli. Dospělí chrousti se živí listy stromů, ale jejich larvy žijí pod zemí, kde se prokousávají kořínky a často napadají obilniny a další zemědělské plodiny. Dospělí brouci i jejich ponravy jsou  přirozenou potravou celé řady živočichů, ježků, krtků, havranů, kavek a netopýrů. Při orbě na polích se živili ptáci larvami, ale to už je minulostí. V osmdesátých letech minulého století to vypadalo, že chrousti vyhynou úplně.

Bylo pro mne obtížné najít na Tišnovsku chrousta obecného. Fotografii jsem pořídil v lesích u Pejškova. Za mého mládí stačilo v jarních měsících zatřást dubem, bukem i třešní na pokraji cest na Klucanině a brouků byla plná zem. Zní to až neuvěřitelně, ale chroust je mnohými gurmány považován za delikatesu v kuchyni. A nejsou to domorodci žijící v pralesích tropických zemí.

Josef Permedla